Magic green eyes [Larry] ✔

Kapitola 49

Louis

Policisté si zapsali poslední informaci, kterou jsme jim řekli. Podívali se mi do očí, jako by mi chtěli číst myšlenky.

„Děkujeme moc, že jste vypovídali. Určitě to pomůže u případu. Uvidíme se u soudu, pane Tomlinsone a pane Stylesi. Na shledanou," rozloučil se s námi. Oba dva opustili pokoj, čímž jsem vydechl všechen vzduch z plic.

Harry mi palci setřel slzy, po kterých zbyla jen slaná cestička. Podíval jsem se na něj a věnoval mu malinký úsměv.

„Za chvíli bude soud a bude to v pořádku. Zavřou ho a ven se už nepodívá, lásko. Pak vše bude zase tak, jak má." Pohladil mě po líčku, přičemž mi do vlasů dal polibek. Raději bych byl doma, díval se s ním na televizi a jediné, co bych řešil bylo, že budu muset do práce.

„Myslím, že budu rád, když mě Horan nechá v práci. Už zase budu na nemocenské." Zoufale jsem si povzdechl, dlaní si protáhl obličej. Já snad budu potom i na kolenou prosit, aby mě nechal v práci.

„Bude mít pochopení. Ví, co se stalo. Za chvíli to skončí." Dal mi něžný polibek na rty, ale já nechtěl, aby se ode mne zase odtáhl. Byl jsem závislý na jeho rtech, byla to má droga. 

Chytil jsem ho za límec, více si jeho rty natiskl na ty své. Pohyboval jsem rty, abych donutil i jeho, aby se zapojil.

„Ale no tak," zaskuhral Reuel. Ozvalo se od něj zavrčení, které nám jasně dávalo najevo, že už toho má dost. Jenže já dost neměl.

Líbal jsem Harryho rty, kousáním do spodního rtu jsem se pokoušel dostat do jeho úst. A on mi vyhověl. Pootevřel rty, čímž jsem se začal třít o jeho jazyk.

„Nestačí obyčejná pusa? Musí být vždy tohle?" zavrčel. Ignoroval jsem jeho skuhrání a nadále se věnoval jeho rtům. Byly tak lahodné, že se od nich nešlo odtrhnout.

A few weeks later, court

Third point of view

Louisovi se třásly a potily dlaně. Cítil srdce, jak zběsile mu bije. Očima zběsile těkal po lidech, jež poslouchali dnešní soud.

„Předvolávám Louise Williama Tomlinsona," promluvil jeho právník, jež mu pohledem dodával trochu odvahy, i když tu Louis dávno ztratil. Jeho odvaha zůstala za dveřmi do soudní síně.

Louis se zvedl ze židle, přičemž se celý vyklepaný dostal na místo. Vyhledal očima Harryho, který se na něj po celou dobu díval. Bál se, měl o něj strach, že to psychicky nezvládne. Bál se, že je tohle už na něj moc.

Ještě před tím, než se právník začal ptát, musel Louis odpřisáhnout, že bude mluvit jen a pouze pravdu. Louis se celý třásl, ani jednou se nepodíval Jordanovi do očí. Kdyby se podíval, věděl by, že to nezvládne.

Když Louis přísahal, právník se začal ptát. Dával mu otázky, jež mu nedělaly dobře a nutily ho si připadat nicotně. Cítil se jako špína. Jako někdo, kdo by měl umřít.

Cítil slzy, jak mu začaly téct po tvářích. Cítil ty vzlyky, jež se mu derou do krku, kde mu dělají knedlík. Začínal mít problém dýchat, mluvit.

„Mohu poprosit o přestávku?" otázal se. Dýchal trhaně. Snažil se do plic nahnat více vzduchu, ale ani tak to nepomáhalo.

Vedle něj se ozvalo povolení a jak dlouho bude přestávka trvat. Kdyby tady nebylo tolik lidí, je si na sto procent jistý, že by se rozběhl pryč.

Opatrně vstal ze židle, aby se vydal pryč. Měl problém chodit, jak moc se mu třásly kolena. Připadal si jako malé dítě, které se teprve učí chodit. 

Natočil opatrně hlavu do strany, aby se podíval na důvod toho, proč je dnes zde a musí vypovídat. Jordan se na něj díval, něco naznačoval ústy, ale díky tomu, jak Louis plakal, neviděl to moc dobře.

Rychle se odebral z místnosti a bylo mu jedno, jestli jde někdo za ním. Teď u sebe potřeboval jen Harryho, ale nechtěl se otáčet. Nechtěl zase vidět Jordana, jak se na něj dívá.

Když se dostal ven, okamžitě se kolem něj omotaly jemu známé paže. Natiskl se více na Harryho, kterému začal brečet do ramene.

Jeho horké perly se vsakovaly do Harryho saka. Jediné, co teď potřeboval je klid. Být doma, na pohovce, v objetí Harryho, s čajem na stole a hudbou v pozadí. Nic víc si teď nepřál.

„Zvládáš to dobře, lásko. Po tobě půjdu na výslech já a bude konec. Pak už bude jen klid. Pak už bude vše v pořádku a nám dvěma už nic nebude hrozit." Hladil ho po zádech, dával mu polibky do vlasů. Cítil, jak moc je Louis vyklepaný, že nemá daleko ke zhroucení.

„Už chci jen konec," zakňučel modroočko. Tiskl se na Harryho, jak jen mohl, protože u něj se cítil v bezpečí. U něj a nikde jinde. 

„Za chvíli taky bude, neboj." Mírně se od něj odtáhl, aby ho mohl jemně políbit na rty. Nijak s nimi nepohyboval, jen jimi setrvával. 

„Bojím se, že do toho vězení nepůjde a my to odneseme stokrát více," vydechl. Křečovitě k sobě natiskl víčka, aby ukryl své strachem nasáknuté duhovky.

„Máme hodně důkazů, hodně svědků. Do toho vězení půjde. A kdyby něco, ochráním tě. Teď už ano. Pokud mi tedy kladně odpovíš na mou otázku." Pohladil ho po vlasech a následně po líčku.

„Na jakou otázku?" Neměl sebemenší tušení, na co se chce zeptat. Možná ho chtěl jen rozptýlit, čas pauzy jim rychle utíkal.

„Nastěhuješ se ke mně?" otázal se šeptem. I když bylo okolo rušno, Louis ho slyšel, jako by to křičel přes celý stát. A vůbec mu to nezpůsobilo srdeční zástavu.

Vytřeštil na něj oči, otevřel pusu v neuvěření. Dech se mu zrychlil, srdce nevědělo, jestli bít rychle nebo pomalu.

„Myslíš to vážně?" vydechl potichu. Sledoval Harryho oči, ale nenašel v nich žádný náznak legrace, ani toho, že by to myslel ze srandy. 

„Myslím to smrtelně vážně, Loui." Podíval se rychle na hodinky, aby zjistil, kolik času jim ještě zbývá. Moc času ne, takže by si měl Louis s odpovědí pospíšit.

„Já." Louis byl tak překvapený, že nedokázal ani odpovědět. Samozřejmě, že by chtěl. Tak moc, ale nedokázal ze sebe dostat souvislou větu.

Naprázdno otevíral pusu, aby už ze sebe něco dostal, ale nedostal ze sebe pomalu ani ten zatracený kyslík. A tak zvolil mnohem jednoduší řešení.

Nahnul se k němu, aby ho mohl začít líbat. Pohyboval rty proti těm jeho, aby mu aspoň takhle dal odpověď. Když nedokázal odpovědět slovně, tak aspoň takhle.

Když se od sebe odtáhli, oba se usmívali. Louis hladil zátylek Harrymu, až skoro vrněl.

„Mám to brát jako ano?" zeptal se rychle. Už viděl toho policistu, jak k nim jde, aby jim oznámil, že pauza skončila.

„Ber to jako ano. Rád k tobě půjdu bydlet, Harry."