•ZTRACENÁ•[KOREKCE]

kapitola 1 -Oznámení smrti✔

25. srpen

Dnešní noc jsem tak nějak probrečela. Usnula jsem asi ve dvanáct v noci a vstala v osm ráno. Nepřipadám si vůbec vyspalá ale i přes to mířím taxíkem na letiště.

Opouštím svůj dům tady v Londýně a z letiště poletím do Los Angelis. Svoje přátele nechávám tady s tím že oni nevědí že odjíždím nevědí že máma je mrtvá. Myslí si že tu budu dál a budu s nimi chodit na střední ale 1.září zjistí že to tak není.

Nikdo o mém odchodu neví. Mám nový telefon i číslo. Už nikdy je znovu neuvidím.

Právě teď stojím před velkou budovou letiště. V očích slzy a v uších černá bezdrátová sluchátka. Vytáhnu si jedno a vejdu. Zamířím k mladé ženě.

,,dobrý den dnes mám letět do LA" řeknu bez úsměvu. ,,jistě"
Po tom co s ní vyřídim některé podrobnosti ji předám kufr. A ona mi řekne že letadlo za hodinu odlétá.

Pomalu projdu všemi kontrolami zastavím se v obchůdku s občerstvením a koupím si své oblíbené bonbóny a žvejkačky a vydám se ke vchodu do letadla. Ve chvíli kdy tam dorazím ho zrovna otevřou. Jsem ve VIP části.

Svého otce jsem 7 let neviděla ale co vím že patří mezi slavné osobnosti. Vlastní nahrávací hudební studio a nachazí se v několika časopisech které čtu. Ale nikdo neví o jeho teď už šestnácti leté dceři která právě přišla o matku kterou on dříve miloval.

Tehdy teprve začínal. Jeho společnost byla neznámá malá. A ve chvíli kdy to začlo šlapat nás opustil a našel si novou rodinu.

Neboli si našel přítelkyni s dvěmi dětmi. Jednou dcerou ta je starší než já a ten mladší je kluk a je stejně starý jako ja.

Nasledujících dvacet minut jsem byla zaposlouchaná do hudby znících v mých uších. Zachvíli jsem usnula. Vzbudila jsem se když mi v uších začla hrát písnička Mami od Pavla Calty. Ano vím že je česká ale ja ji rozumím umím česky protože matka pochází původně z česka.

Tahle písnička mi připoměla ji. Mojí mámu do očí mi začli prodit slzy ale písničku jsem nezastavovala. Ne naopak zesílila jsem zvuk a zavřela oči.

Vzpomínala jsem na ni, na její usměv na její oči které mám po ní ty smaragdově zelené oči. Které mají jen lehký nádech modré tak jak to měli i její oči. Její zařivý úsměv který měla vždy i ve chvílívích kdy ji do smíchu nebylo vždy se našel usměv jen pro mě.

To obětí to pevné mateřské objetí. To jak jí to slušelo v doktorském plášti. Všechno jsem na ní milovala. Ona byla mým vzorem. Tolikrát v nemocnici pomohla lidem ale jí ne. Nechápu to proč musela odejít. Říkala jsem si.

Otřela jsem si slzy a šla si dát něco do baru. Když jsem se najedla a napila vrátila jsem se na sedadlo. Za chvíli jsme měli přistávat.

Prošla jsem kontrolami tentokrát o dost rychleji. A čím víc jsem se blížila k pásu s kufry kde na mě měl čekat otec tím víc jsem byla nervózní.

Sedm let je dost a já se změnila hodně jsem se změnila. Tehdy v devíti letech jsem měla blond vlasy které mám teď obarvené do hněde. Byla jsem menší. Nemalovala jsem se. A i moje chovaní bylo jiné. Byla jsem zvědavá a ukecaná holka co se do všeho vrhala po hlavě.

Do doby kdy mě na škole začly šikanovat. Z té školy jsem nakonec odešla. Moje chování už je úplně jiné teď jsem tichá holka co radši nic vědět nechce.

Jsem uzavřená v sobě a nikoho si nepouštím k tělu. V Londýně jsem měla sice přátele ale nesvěřovala jsem se jim. Byla jsem jen tichá část naší party. Takže jim určitě chybět nebudu.

Došla jsem k pásu C kde jsem uviděla svůj kufr. Poznám ho podle textu na boku jsou to jen dvě slova. Svoje boty co mám teď na sobě mám taky popsané. Jsou tam stejná dvě slova ve španělštině. No te rindas. Znamená to nevzdávej to.

Moje mamka dbala na to abych uměla jazyky. Takže umím španělsky,česky a anglicky.

Uchopila jsem kufr a začla hledat onen pár pronikavě modrých očí. Po asi desetiminutovém hledání jsem je konečně našla můj otec stál uprostřed skupiny novinářů. Jakmile si mě všiml začal se prodírat novináři. ,,Ashley" zakřičel a zamával mi.

Šla jsem k němu a on ke mně bylo mu jedno že ty novináři běží za ním. Když jsem přišla k němu jediné na co jsem se zmohla bylo obyčejné.,,tati"

On mě objal a já zjistila jak my chyběl myslela jsem že ho budu nenávidět ale opak je pravdou.

Objala jsem ho a vytryskly mi slzy. ,,tati strašně jsi my chyběl" vzlykla jsem.,,ty mě taky."

,,pane Cartere kdo to je a proč vás oslovuje tati?" Objevila se u nás poměrně malá novinářka.

,,toto je má vlastní dcera" usmál se otec.,,od kdy máte dceru a jaktože o tom nikdo neví?" Ptala se dál.,,protože jsem nechtěl aby o ní někdo věděl a teď zmizte nebo zavolám  ochranku" řekl otec dost přísně.

,,jen nám zodpovězte pár otázek" pokračovala dál ta novinářka ale to už mě taťka táhl ven z letiště.

Venku stála velká černá limuzína. ,,nasedni" usmál se otec a jakýsi pán nám otevřel dveře.

,,Thomasi ukliď prosím ten kufr děkuji" usmál se na mladíka můj taťka.

Thomas my vzal kufr z ruky a uklidil ho do kufr a my nasedly do limuzíny. Všimla jsem si několika blesků okolo. Super takže za chvíli celý svět bude vědět o Ashley Carter a budu hádat že i mý přatelé se dozví kde jsem. Super. Řekla jsem si.

,,tak jak se máš Ashley?" Zeptal se otec.,,no...ehm ono víš hodně se toho změnilo od doby co jsi odešel."

Můj otec byl dost vyděšený když jsem mu před čtyřmi týdny oznámila že se k němu stěhuji.

,,no to máš asi pravdu ale jaký je tedy důvod tvého stěhování" usmíval se dál. Kdyby jen věděl.

,,víš mamka...ona...je...mrtvá" rozbrečela jsem se. Taťkovy ihned zmizel úsměv a vystřídal ho bolestný výraz.

,,Jak to?-Co se stalo?" zadrhával se otec.,,rakovina" řekla jsem a naplno se rozbrečela.

On mě jen objal a já si všjmla pár slz co mu ukáplo.

,,to je mi líto měl jsem to vědět tehdy jsem byl hlupák a tvou mámu opustit byla chyba hrozná chyba ale už se nedala vrátit" myslela jsem že ji neměl rád ale měl.

,,proč jsi odešel?" Ptala jsem se dál.,,abych vás ochránil" usmál se smutně.,,před čím?" Zvednu hlavu.

,,před tímhle, před novináři chtěl jsem aby jsi měla normální děctví né děctví plné novinářů tvoje matka s tím souhlasila." Opravdu to vše bylo jen kvůli mě.

Proč já bych to zvládla. Achjo teď už nic ale nevrátím. Vše je tak jak je i když nechci.