•ZTRACENÁ•[KOREKCE]

kapitola 22- poslední kus skládačky

Už asi po několikáté si prochazím nějaké místo dnes jsem měla jít ven se Sebem je ti přesně týden od doby co mě pustili z nemocnice. Mý přátelé se vystřídali a prošla jsem si s nimi různá místa a vzpomínky které jsem zapojila do své pomyslné skládačky.,,takže už víš jak jsme se seznámili a taky víš kdy jsme se políbili rande a takovéhle věci. Víš i průbéh toho plesu" řekl Sebastián když jsme se procházeli.,,je to vše?" Zeptala jsem se.,,ano" řekl váhavě. Něco mi říká že není. Něco mi říká že mi něco zatajil. Ale co by mi tajil a proč. Náš příběh my vyprávěl už po třetí a pokaždé to řekl stejně. Nikdy jsme se podle toho vyprávění nepohádali nebo neschodli jak to tak vypadá. Nakednu stranu je to divné a na jednu stranu je to dobře. Nemyslíte. Ja si myslím že ano. Ale zpět dk přítomnosti. Seb semnou prošel dalších spousty míst. Ale pořád cítím to napětí mezi námi ano vím že tam je cítím to. Je to vidět i v tom jak daleko od sebe jdeme. Jak reagujeme na dotek toho druhého. Je to bidět i na podtónu jeho hlasu. Nelíbí se mi to napjetí a vím že on zo napětí cítí taky.,,podle tvého vyprávění jsme asi šťatní. Nikdy jsi se nezmínjl o hádce či nějaké neschodě a vźdy když se tě zeptám jestlj jsme se hádali odpovíš že ne je to tak že?" Zeptala jsem se.

Sebastian

Chtěl bych jí říct že jsme se pohádalj ale na jednu stranu na tu hádku chci zapkmenout byla to bezvýznamná a hloupá hádka.
Ne nebyla je důležitá.

Ne není

Ale je.

Hádalo se mé podvědomí. Nemohu spát pořád před sebou vidim to jak se hádáme. Prostě jí tk asi říci musím. Dřív nebo později možná teď. Ale je to tak těžké nevím co se jí tehdá motalo hlavou nevím jestli se semnou po té hádce nechtěla rozejít a ja ji prostě nechci stratit ale na jednu stranu aby si nic z našeho vztahu nepamatovala to faky nechci.,,ne..neřekl jsem ti ...vše" vykoktal jsem konečně.,,cože?!" Zhrozkla se.,,jednou jsme se pohádali ale byla to bezvýznamná hádka" pravjl jsem třesoucím se hlasem.,,proč jsi mi o tom neřekl" řekla naštvaně.,,ihned mi ji popiš. Chci znát důvod a každý detail opovaž se mi něco zamlčet" pravila dost naštvaně povzdechl jsem si a začal. Vše jsem jí řekl důvod. Dokonce i některé věty vlasfně skoro všechny. Ona se na tu chvilku zadívala do dály.

Ashley

Pomalu mi vše zapadlo. Pohlédla jsem do dály. Začaly se mi vybaarvovag první momenty. Mé jméno my už nebylo tak neznámé. Vzpomínala jsem si i na Londýn. Pak nsem došla k tomu kdy otec odešel i k tomu jak maminka onemocněla po tvářích my tekli slzy ale já je ignorovala šla jsem dál. A nakonec jsem došla i k té hádce. I k tomu co se mi stalo. Těch slz bylo víc. Pak jsem si vzpoměla na ten sen. Kde jsem byla s matkou a na to nad čím jsem uvažovala. Teď jsem ale byla na Seba naštvaná že mi tohle zatajil jak mohl to fakt nechápu.,,já...já si vzpoměla..na...na vše" pravila jsem.,,opravdu?" Zeptal se šťatsně.,,ano na vše i na sen o kterém vy nevíte a je tu jedna věc kterou s tebou chci probrat." Řekla jsem smutně.,,chceš...chceš se semnou rozejít?" Vykoktal. Já kývla.,,ale proč dal jsem ti vše" zvýšil hlas.,,zaprví už ti tolik nevěřim a moje city k tobě ochabli. Došlo mi to v tom snu nebo vidně nebo co to bylo. A pak mám několik důvodů. A jeden ten nejmíň podstatný je že nechci aby ti někdo ublížil. Pochopila jsem že tě miluju jako svého bratra. Jsi pro mě rodina ale neboj nelituju našeho vztahu byl krásný i když byl plný překážek. A když jsem tě teď přestala tolik milovat nelituju toho. Nebyla to chyba" pravila jsem se slzami v očích.,,smým..smým tě naposledy políbit?" Zeptal se já kývla. Natiskl se na mé rty a políbil mě. Dala jsem do toho vše. I když jsem nic necítila žadné šimraní v břiše ani poskočení srdce tohle vše bylo pryč.,,navždy tě budu chránit"