•ZTRACENÁ•[KOREKCE]

kapitola 26-nález

Byla jsem u tety Melisi a tak nějak jsem byla zavřená u sebe v pokoji. Jí jsem vše řekla a ona občas přišla za mnou a dívali jsme se na filmi. Dnes ráni mě vzbudila rána. Pootevřela jsem dveře a vyděla tetu jak telefonuje.,,ahoj Bene" telefonovala s otcem,,to je mi líto.....ná vím ale ona se nechce vrátit...chudák kluk" netuším o čem se bavili a ale radši jsem zavřela a neřešila. Když byl čas oběda šla jsem dolů abych se najedla.,,tak co už se vrátíš domů stýská se jim?" Zeptala se.,,ne ješté není čas" ona se nadechla a pak pravila,,Ashley a kdy bude čas?" ,,nebím možná nikdy možná brzy" ,,a dost sakra vzchop se mezitím co se tady schováváš tak u vás doma se totálně psychicky složil Matt ohlížíš se taky co děláš ostatním. Odjedeš si a je tam necháš. Je ti to úplně jedno. Chováš se jako zbabělec ty problémy ale vyřešís jen když se tam vratìš" zařvala. Možná jsem to ale potřebovala. Možná mi konečně došlo co jsem udělala. Protože mi to konečně někdi vmetl do tváře. Já si to uvědomila.,,promiň já nechtěla křičet" omlovala se teta.,,ne konečně mi to naplno někdo řekl jsem husa a zbabělec" povsdechla jsem si.,,vše ale můžeš napravit věř mi." Spyklenecky se usmála a v tom někdo zazvonil. Teta šla otevřít. Šla nsem za ní abych se podívala kdo to je a když jsem ho uviděla do očí se mi nahnali slzy jemu taky. Všechno kolem nás zmizelo. Rozeběhly jsme se proti sobě a objaly se. Byly jsme teď jen my dva.,,moc se omlouvám já neuvědomila jsem si to jsem hrozná já vím" ,,ššššš neplač chápu tě ale už mi to nikdy nedělej" ,,ne už nikdy" řekla jsem a vdechovala jeho vůni. Najednou jsem pochopila že mi ti strašně scházelo to jeho objetí jeho konejšivá sliva jeho úsměv jehk vůně. Scházel mi on. Bez něj to nejde. ,,půjdeme domů?" Zeptala jsem se.,,ano půjdeme domů" ještě dlouhou dobu jsme tam takhle stáli. A pak jsem se odtáhla a přes slzy pojlédla do těch úžasných očí. Vyběhla jsem schody a rychle jsem si zabalila. On mi pomohl snést věci. ,,teto nevyčìtej si že jsi na mě zařvala otevřela jsi mi oči a konečně mi někdo řekl ci jsem udělala. Bez tebe bych si to neuvědomila děkuju" objala jsem svou tetu Melisu.,,navźdy kamarádky?" Zeptala se.,,navždy" chytli jsme si malíčky a usmáli se na sebe. Byla jsem šťastná jedu domů. I když jsem nic nevyřešila a vše mě teprve čeká tak jsem teď byla šťastná na tu malou chvíli jsem byla šťastná. Byla jse šťastná i když jsem sedéla v autě a hlavu měla opřenou o jeho rameno. Všimla jsem si toho jak se změnil za ten měsíc. Ale nejvíc jsem byla naštvaná na sebe za to že on beze mě nespal. Jeho oči byly oteklé a rudé a vím že to bylo kvůli mě a to mě tak štvalo.

Dojeli jsme domů kde mě čekala Katie. Která my vyktkla že jsem odjela ale pak jsme se rozbrečely a dostaly záchvat smíchu a po dlouhém objímaní jsem se obejmula i se Sebem. Tenhle den byl dlouhý a jsem ráda že už tak nějak skončil. Hned po tom co jsem se najedla. Po pravdě jsem se po dlouhé době najedla hodně. Jsem se převlékla. Když chtěl Matt jít do svého pokoje zatáhla jsem ho k sobě. Lehli jsme si a objali se. Užívali jsme si přítomnost toho druhého a nakonec jsme takhle i usnuly.

Hodně rychle se blížíme ke konci