•ZTRACENÁ•[KOREKCE]

kapitola 19- rozcestí

Ashley

,,Evie děkuju já věděla že nejsi zlá" potom se kolem mě rozhostila temnota. Všechna bolest byla za mnou. Nic jsem mecítila spala jsem či jsem umřela nevím co se stalo.
Po nějaké době jsem se oběvila na louce. Byla to zelená louka a byly tu stromy. Potok rybníček. Bylo tu krásně ale kde to jsem. Najednou jsem uviděla mámu.,,mami" řekla jsem potichu ona se usmála.,,miláčku" objala mě.,,kde...kde to jsem?" Vykoktala jsem.,,utrpěla jsi vážné zranění a jsi mimo svůj skuteční svět jsj dá se říci na půl mrtvá musíš se ale rozhodnout jakou cestou půjdeš. Buď zemřeš a všechny tam necháš nebo se vrátíš zpět." Když bych zemřela byla bych zase s matkou. Ale nechala bych tam Matta, Seba a spousty dalších. ,,mamí já nevím chci být s tebou ale na jednu stranu chci být s Mattem a Sebastianem s Katie a Evie..." zlomil se mi hlas.,,já vím miláčku. Ale mám pocit že toho Sebastiana nemáš ráda tolik jako Matta." Usmála se matka.,,rozhodni se až to budeš vědět vrátíš se tam kam chceš" řekla a zmizela. Já přešla k tomu rybníčku. V hlavě jsem měla tunu vzpomínek. Hodně jich bylo na Matta. To jak jsme se po prvé uviděli. Jak mě ukázal svým přátelům. Jak mě rozesmál. Od té doby co mě rozesmál jsme spolu dělali hodně blbostí některé jsem tady ani nenapsala. Po večerech jsme běhali po parku. Dívali se na filmy a smáli se spolu. Vždy mi v tu chvíli bylo příjemně a v břiše jsem měla roj motýlů. Pak tu byl Seb. Jo měla jsem ho ráda byl to pěkný kluk a ze začátku jsem ho i milovala ale moje city ochabli už k němu necítím to co na začátku. No a nakonec tu byla Katie. Ta mě vždy podržela několikrát jsem si s ní vyšla na procházku. Spolu jsme se připravovali na ples. Mohla jsem ji říct cokoli a ona se na mě nevykašlala. Byla tu pro mě pořád i v těch nejhorších chvílích. Tihle lidé pro mě byly vším a já bych si vyčítala že jsem je tam nechala ne tohle nejde. Chtěla bych být s matkou ale přišla bych o ty nejúžasnější lidi na světě. Bez nich bych se nesmála bez nich bych prostě nedokázala žít. Mám maminku ráda. Ale jen s ní to by byla nuda a nejen to stýsakalo by se mi po přátelích ale i po otci.

Všechno se se semnou zatočilo ale všude byla stále tma ale slyšela jsem hlasy.,,m!me jí je zpět" tenhle hlas jsem neznala.,,Ashley bojuj" tenhle hlas my byl povědomí ale nemohla jsem ho k nikomu přirovnat. Nešlo to jako bych měla mlhu před očima. Pokaždé když jsem se pokusila rozeznat jaký koli hlas co my byl povědomí něco v blavě mk to zakázálo jako bych tam měla stěnu do které jsem vždycky narazila.

Pohled třetí osoby

U postele na které ležela dívka se smaragdově zelenými kukadli které vždy byl otevřené a od určité doby plné štěstí dnes ale byly zavřené. Kvůli téhle dívce věčina lidí tady truchlila. Všichni chtěli aby se probudila ale nevěděli že ona je slyší a snažíse jim to dát najevo ale nikdo si toho nevšimne protože to dívce moc nejde. Byla slabá ale snažila se bojovaf tak jak ji o to žádal klučina s hnědými vlasy. To on ji tajně miloval ale nikdo to nevěděl. Jeho oči které vždy byly plná štěstí dnes ne. Dnes jeho oříškově hnědé oči byly plné slz a smutku s bolestí. Jestli dívka na nemocničním lůžku zemře on už nebude jako dřív stratí ji a to by nezvládl. Na to je moc slabý. Bez ní si neumí život představit. Ona mu za tu krátkou dobu přirostla tak k srdci že už nechápe jak bez ní před tím mohl žít.