I don't know my name[FF, Poberti]

16.

21. 10. 1976

Nastala sobota a to také znamenalo první famfrpálové utkání ve školním roce. Měl se utkat Zmijozel a Nebelvír, nevěděla jsem jestli tam chci jít, nevěděla jsem jestli bych vůbec přežila jen pohled na Siriuse. Nakonec jsem se však rozhodla jít kvůli Reguluse, který mi ještě tentýž večer poslal omluvný vzkaz, za to že nepřišel a požádal mě, abych se na něj alespoň přišla podívat. V duchu jsem však byla vděčná to mu, co ho přimňelo nepřijít, poněvadž jinak bych pořád doufala, že je tu šance, že já a Sirius.....Nechala jsem to tak, vždyť na tom nesešlo, se Siriem nebo bez něj. V duchu jsem však věděla, že to nenechám jen tak.

O půl jedenácté jsme s Leiou a ostatními studenty zamířili na famfrpálové hřiště v plášťenkách, neboť již v raních hodinách se strhla průtrž mračen. Když jsme tak šli a pod mými nohami čvachtala voda přemítala jsem v duchu, jestli to byl dobrý nápad, nedalo se však už jít zpět.

Usadili jsme se na lavičky a vytáhli jsme si dalekohledy, i když jsem na dále silně pochybovala, že něco uvidíme. Za pár minut vyšli z šaten hráči Zmijozelu a já se snažila vyhledat Reguluse, nakonec jsem hledání vzdala, protože z šaten vyšli hráči Nebelvíru. Zaměřila jsem dalekohledem a ihned jsem jej našla. Mé srdce začalo být rychleji, než je dobré, když Sirius pohodil svými vlasy a podíval se mým směrem. Poté se usmál a zase věnoval pohled hře.

To už jsem věděla, že jsem zase tam kde jsem byla, ať byl Sirius jakkýkoli dobrý, nebo špatný, byl pro mě jediný.

Dále jsem už nesledovala hru, jen jsem přemýšlela a přemýšlela, občas jsem však zachytila jásání Nebelvírské, nebo Zmijozelské koleje. Přemýšlela jsem znovu a znovu o celé té věci ohledně Siriuse. První o Hope a Gigi, které říkali, že Sirius má nějakou novou, to mohl být kdokoli. Pak o Elen, která tvrdila, že jí nějaká čtvrťačka řekla, že ho viděla s nějakou černovláskou, to už bylo přesnější, ale i tak nic konkrétního. Nakonec jsem ho já viděla s tou hnědovláskou. Má jich více nebo jsou to jenom řeči?

Rozhlédla jsem se po stadionu, jestli náhodou neuvidím tu hnědovlasou dívku, přes děšť jsem však neviděla nic, a tak jsem se znovu chytila dalekohledu. Po chvíli se mi opravdu podařilo dívku najít, nebylo to nijak těžké, neboť skákal jako smyslů zbavená na Nebelvírské tribuně, vedle ní na sedačce seděla zrzavá dívka, která se onehdá hádala s Jamesem v knihovně. Drcla jsem loktem do Leii a ukázala jsem na nebelvírky: „Co jsou zač tam ty?!" Snažila jsem se přehlučet vřavu.

„Ty támhle?" Jen jsem přikívla. „Ta zrzka je Lily Evansová, je do ní šíleně zamilovaný James Potter, ona o něj ale očividně nestojí, nechápu proč to pořád zkouší . A ta vedle, co skáče jako potrhlý jelen je Marlen McKinnonová."

„A ta McKinnonová chodí se Siriusem?" K mému překvapení se Leia začala smát, řekla jsem snad něco smešného? Přestala, až když uviděla můj nechápavý výraz.

„Aha takže ty si to myslela vážně." Opatrně jsem přikívla. „Nevím, kde jsi k tomu přišla, ale Marlen a Sirius se nesnáší, asi tak jako Lily nesnáší Jamese. Prostě se nemůžou vystát, vlastně Lily a Marlen nesnáší celou tu jejich partu, tedy kromě Lupina. Ten je z nich jediný normální." Tímhle prohlášením mě Leia dokonale zmátla, jak jako že se nemůžou vystát?

Hra zkončila po chvíli, kdy James Potter chytil zlatoku a Nebelvír zvítězil 180 ku 40-ti. Jako všichni ostatní jsem se začala zvedat a co nejrychleji se protlačit pryč, byla jsem rozhodnuta se ohřát u krbu ve společenské místnosti, něco, nebo spíše někdo mě však zdržel.