I don't know my name[FF, Poberti]

14.

Ještě toho večera jsem se rozhodla Leiu vyhledat, nevěděla jsem kde se nachází společenská místnost Mrzimoru, a tak jsem ji musela ulovit po večeři, Leia tam ale nebyla.

„Ahoj?" Oslovila jsem náhodnou dívku z Mrzimoru, která se zrovna zvedala od stolu.

„Čau, co potřebuješ?"

„Prosímtě, nevíš kde je Leia?"

„Hele, já opravdu neznám každýho v tomhle zatraceným hradu. A rozhodně nemůžu znát nějakou tvoji trapnou kamarádku." Odsekla a vydala se směrem pryč ze síně. Dívku jsem následovala, přece se nemůžu tak lehce vzdát.

„Počkej přeci," dohnala jsem hnědovlásku. „Jmenuje se Leia Turco, chodí do Mrzimoru, šestý ročník. Jste tak stejně staré, musíš jí přece znát."
Pokračovali jsme v chůzi a mě dívčino mlčení ubíjelo. Když už jsem se chtěla otočit a vrátit se, ozval se její hlas.

„Už si vzpomínám, proč pak jí potřebuješ?"

„Jen nějaké drby, chci se jí ohledně toho na něco zeptat." Zaobalila jsem to.

„Víš normální člověk by si myslel, že Leia prostě neměla hlad a počkal by do rána." Zarazila jsem se, přece nejsem žádná stíhačka.

„Aha, jo asi bych měla počkat do zítřka." Ale já nechtěla čekat do zítřka, potřebovala jsem s ní mluvit teď.
„No a neznáš aspoň tu...no...jak se to jmenovala? Helen Brienovou, nebo tak něco?"

„Asi myslíš Elen O'brienovou." Opravila mě.

„Jo asi jo," pokrčila jsem rameny. „Znáš ji?"

„Dneska je tvůj šťastý den! Já jsem Elen," pyšnila se, v duchu jsem protočila očima.

„No, chtěla jsem se zeptat, jestli nevíš něco o tom, že má Sirius nějakou novou?" Zeptala jsem se nejistě, strašne jsem se totiž styděla.

Elena se zahihňala, „Co sis jako myslela, že hned co tě uvidí požádá tě o ruku? Podle mě si tě ani nevšiml, tebe určitě ne. Jestli to ale moc chceš vědět, prý ho viděla Sofie Williemsová ze čtvrtých ročníků cicmat se s nějakou tmavovláskou. To je vše co vím, tedy kromě toho, že ty si naděje dělat nemusíš. Tebe on chtít nikdy nebude." Otočila se na podpatku a vydala se směrem pryč.

P O H L E D T Ř E T Í O S O B Y

Na mramorovou podlahu ukápla jen jediná osamnělá slza havraspárské dívky, poté i její kroky zamířili pryč.

Nebelvírská věž
Do ložnice nebelvírských chlapců sedmého ročníku vešel zjizvený chlapec s vlasy barvy písku. Usadil se na postel vedle svého tlutého přítele a pozoroval Siriuse a Jamese jak se hádají o tom zda má James u Lily šanci. Lily Evansová byla čarodějka mudlovských rodičů, společně s Jamesem primuska a taky jedna z nejhezčích dívek na škole.

„Hele, zrzka by si o tebe ani nohu neotřela, natož abyste spolu něco měli. Ne, to prostě ne." Smál se Sirius.

„Náhodou, už jsem spolu mluvili!"

„Myslíš jak tě Lily včera odpálkovala?" Připomenul Remus a na oplátku se na něj James zaškaredil.

„Já teda souhlasím se Siriusem," přisadil si Peter. „Však se na něj podívej, to on by měl Lily v malíku. Pamatuješ jak si mu řekl, ať se nějak zbaví té bloncky? No, od té doby jsme o ní neslyšeli. Takhle se totiž okouzlující dívka Jamesi." Všichni chlapci až na Jamese se zasmáli, ten se jen zamračil a dodal: „Ještě nepředbíhejte."

P O H L E D L I Z A B E T H

Seděla jsem pod dubem, u kterého jsme s Leiou často sedávali. Po mých rudých tváří od chladu stékali slzy, dlaněmi jsem žmoulala rukávy svetru. Sledovala jsem hladinu Černého jezera, která se vlnila ve větru, mé myšlenky se točili stejně tak. Byla jsem vězněm ve vlastní hlavě, bylo možné že pro něj ten polibek nic neznamenal? Byla pravda, že by o mě nikdy nestál? Byla jsem zoufalá.

Po chvíli se mé slzy začali míchat s prvními kapkami deště, naposledy jsem si tedy dovolila být slabá a pak jsem vstala, musela jsem zjistit co je pravda a co ne. Nemohla jsem žít v nejistotě, protože jediná věc kterou jsem si byla jistá je to, že jsem Siriovy propadla a musím být s ním. Ať to stojí co to stojí.

***

23. 9. 1976
Až tři dny po mém rozhovoru s Elen jsem měla vymyšlené jak se dostat blíže k Sirusovi, můj plán byl asi takový. Vzpomínala jsem, jak jsme se Siriem seznámili, bylo to díky tomu, že jsem ležela na ošetřově společně s jeho nejlepším kamarádem Remusem. Poté jsem uvažovala o tom, jak došlo vůbec k tomu, že jsme se políbili. Když tak nad tím uvažuju, vlastně ani nevím jak se to stalo, prostě se to stalo. Vím však co se odehrálo před tím, mluvila jsem s jeho nejlepším kamarádem Jamesem o té úplňkové noci, o které vlastně pořád nic nevím. Možná Siriovy vadilo, že se motám kolem jeho přátel, ale o něj pohledem nezavadím. Možná mě chtěl mít pro sebe a když toho konečně dosáhl a byla jsem jen a jen jeho, už jsem ho nezajímala. Možná se o něj musím přestat zajímat a dostat se k němu skrze jeho přátele.

Teď už jen zbívá to zrealizovat.

___________________________

Ahoj!
Zase se k vám po době hlásím, chtěla bych vám moc poděkovat za vaši aktivitu, jste úžasní! No nic, myslíte že se Liz podaří dostat se k Siriovy a přimět ho, aby se do ní zamiloval? Nebo ji jen využije? Dozvíte se, když budete pokračovat ve čtení! Love u!

Btw. Vaše názory na Helen, jej sry ELEN? Já osobně ji nemám ráda už teď🤢

M💝