I don't know my name[FF, Poberti]

17.

„Tak kdo to je!"

„Ta holka z úplňkové noci."

„Cože?!" Chlapci se začali překřikovat.

„Počkejte, počkejte přece!" Zvýšil netrpělivý Remus hlas. „Na nic se přece zatím nevyptávala ne?"

„Od té doby co s ní mluvil Tichošlápek ne, ale to se může změnit."

Remus si hlavu položil do dlaní: „Tak to je konec."

„Hele nepředbíhejte, třeba se už vyptávat nebude." Snažil se Rema povzbudit Sirius. Chvíli tam tak v tichu seděli a přemýšleli, než se znovu ozval James.

„Co si jí vlastně minule řekl, že bulela?"

***
P O H L E D L I Z A B E T H

27. 10. 1976
Nastal pátek, den který jsem si vyhradila pro vyhledání Sofie Williemsové, dívky která tvrdila, že Siriuse viděla s nějakou černovláskou.
Jediné co mi stálo v cestě byla dvouhodinovka lektvarů s Mrzimorem.

„Ahoj," pozdravila mě Leia, když jsem si k ní přisedla. „Hele Liz, nechtěla bys zítra zajít do Prasinek?"

„Promiň, ale už jdu s někým jiným. Snad příště," pokrčila jsem rameny.

„A s kým jdeš? Neříkej že se Siriusem!"

„Skoro." Zamumlala jsem.

„Cože?"

„Ne."

„Uff, to by zas bylo Sirius sem Siriu tam." A zasmála se, mě to nepřišlo vtipné ani trochu a proto jsem se rači sklonila k tašce.

Při hodině jsem měla hlavu úplně jinde, připravovala jsem si co řeknu Sophii a vůbec jsem se nesoustředila na  vysvětlování Křiklana o postupu naší práce na druhou hodinu. Lektvary byli jeden z předmětu, které jsem považovala za nudné, přece jen míchání v kotlíku a krájení přísad není moc záživné.

V okamžiku, kdy jsem zrovna přemýšlela nad tím jak Sophii vlastně vyhledám do mě drkla Leia. Zvedla jsem hlavu a utkvěla jsem pohledem na profesorovi, který se zdál naštvaný.

„Slečno Delone, máte pocit že jste nějak privilegovaná a nemusíte dávat při mých hodinách pozor?!"
Zakroutila jsem hlavou.
„Strhávám Havraspáru 5 bodů a ať už se to příště neopakuje!" Od te doby jsem si dávala pozor a snažila jsem se vše si zapisovat a naslouchat.

Na obědě jsem si schválně sedla poblíž nějakých čtvrťaček, abych se jich mohla zeptat, jestli Sophii neznají. Leia si sedla se mnou, i když se vzpouzela neboť chtěla sedět vedla Madelaine.

„Ahoj," pozdravila jsem nervózně čtvrťačky.

„„Ahoj." Pozdravila mě nazpátek zrzka, která seděla vedla mě.

„Mohla bych se tě zeptat, neznáš náhodou Sophii Williemsovou z Nebelvíru?" Dívka, která se zrovna cpala kuřetem ukázala prstem na hnědovlasou dívku smějící se v okruhu kamarádek.

„To je ona?" Dívka přikívla. Chvíli jsem dívku pozorovala a sledovala jak si k ní přisedá nějaký blonďatý chlapec a snaží se jí dát ruku kolem ramen. Všechny její kamarádky jako by se najednou staly dravími vlky a začali po chlapci pokřikovat. Dívka měla v obličeji znuděný výraz, jakoby už jí unavovalo jak se všichni kolem ní hádají. O pár okamžiků později vstala a zamířila pryč od stolu, to byla moje šance taky jsem se zvedla a vykročila jsem za ní.

„Hej, počkej!" Křikla jsem na hnědovlásku, která se mi čí dál tím víc vzdalovala. Dívka se zastavila s očekáváním vepsaným ve tváři.
„Nejsi náhodou Sophie Williemsová?"

„To náhodou jsem. A ty jsi jako kdo?"
Dívka si vzdorovitě založila ruce na hrudi.

„Já jsem Lizabeth Delone, letos jsem zde přestoupila." Dívka jen přikívla.
„No, znáš Siriuse Blacka?"

„Ještě abych ho neznala. No a co s ním?" Nevěděla jsem jak se jí
na to zeptat, přišlo mi to tak divné.

„Ehmmm no," začala jsem nervózně.
„Víš nevím jak se tě mám na to zeptat, ale slyšela jsem, že si viděla Siriuse společně s nějakou dívkou a no....jen jsem se chtěla zeptat jestli, jestli je to pravda."

„Jo to je pravda,"

Nevím co se potom stalo, asi toho na mě bylo moc, ale sesypala jsem se jako domeček z karet a sesunula jsem se podél zdi. Nervově jsem se zhroutila a začali mi téct slzy. Nebelvírská dívka, dokonale zmatená mou reakcí se posadila vedle mě a nervózně mě poplácávala po zádech.

„Neboj se, to bude dobrý." Snažila se mě povzbudit.

„Ty to nechápeš," obrátila jsem k ní uslzený obličej. „Já prostě nevím co dělám špatně, on...on mě políbí, pak se mucká s tou McKinnonovou a pak tohle to. Řekni mi, copak jsem tak strašná."

„Nejsi, prosím tě ale přestaň brečet! No vidíš," Sofie mi rukou setřela slzy a pokračovala: „Určitě si skvělá holka. Navíc musím se k něčemu přiznat, prvně jsem úplně nemluvila pravdu." Teď měla dívka mou plnou pozornost.
„Řeknu ti tajemství, ale musíš slíbit, že to nikomu nepovíš." Vzrušeně jsem přikívla. „Na konci minulého roku jsem tyhle dva nachytala na astronomické věži, Marlen se bála že by se o tom dozvěděla Lili a tak mi slíbila, že když to nikomu nepovím splní mi cokoliv budu chtít. V té době jsem byla neskutečně zamilovaná do Jamese Pottera a Marlen slíbila, že Siriovy řekne, aby domluvil Jamesovy ohledně Lily. Na začátku tohoto roku mě také požadála, abych po škole vypustila drb o tom, že Sirius je i nadále nenapravitelný sukničkář. Ale jak vidíš slib Marlen nic neznamená a James pořád neví, že existuji. Ten jejich tajný vztah jen ničí." Sofie dokončila svůj dlouhý monolog a usmála se.
„A je to venku. No doufám, že je ti lépe Liz, moc ráda jsem tě poznala, ale už musím jít. Čao."

Nechala mě tam se spadlou bradou, takže Sirius s někým chodil když mě políbil? To pro něj ten vztah asi moc neznamená. S nově nabitou nadějí jsem si setřela poslední slzy a vykročila jsem neznámím směrem.

___________________________
A. N.
Ahojky lidičky,
Znovu se tady hlásím s novou kapčou.
S touhle kapitolou osobně nejsem vůbec spokojená a snad si někdy najdu čas a přepíšuji. No nic méně v příští kapitole se můžete těšit na Rega a Liz v Prasinkách(původně jsem ty kapitoly chtěla spojit, ale nakonec jsem se na to vykašlala, protože už jsem chtěla něco vydat). Nová kapitola snad vyjde brzy, ale určitě se můžete ještě tenhle týden těšit na novou kapču u Clever girls! Jsme teď s velrybaa_ spolu, takže se to snad vyvede. No nic, love u!

M💘