I don't know my name[FF, Poberti]

3.

Jedna z domácích skřítek, která se mi představila jako Maya, mě na večeři vzbudila. Takže jsem se s její pomocí i nějak dostala zpět do jídelny. Tam už seděla babička s maminkou.

„Můj ty světě děvče," zahulákala babička, když mě spatřila. „Ty ale vypadáš. Jako kdyby si na hlavě měla vrabčí hnízdo! A ty šaty, úplně skrčené." Podívala jsem se na svůj zjev do lžičky vedle mého talíře a trochu jsem se zastyděla. Babička měla pravdu, vypadala jsem jako strašidlo.

„Mayo!" Zavolala do prázdna, tu náhle se před námi zjevila skřítka, která mi pomohla se sem dostat.

„Má paní," řekla Maya písklavím hlasem a zhluboka se uklonila.

„Řekni prosím tě Terencovi, že zítra před obědem zajdu s Elisabeth a Konstancií na příčnou. Zajdeme vybrat něco vkusného na ten banket u Malfoyů." Přikázala skřítce paní domu, ta jen přikívla a zase se přemístila.

„Banket?" Zeptala jsem se překvapeně, ve Francii jsem na žádné velké večírky nechodila.

„Ano, u Malfoyů. Pozítří. Snad tě zvládnu představit nějaké ze svých přítelkyň a jejím synům." Dořekla babička a mě srdce spadlo až do kalhot. Snad mě babička nechce zasnoubit?! Nebo ano? Nevěděla jsem co si o tom mám myslet, ale věděla jsem jedno, na žádný pitomý banket nechci.

„Co tam tak stojíš zlato?" Řekla maminka. „Pojď si sednou k nám"
Uposlechla jsem a sesunula se na nejbližší židli.

Vůbec jsem neměla chuť k jídlu, ale staré Rockwoodové se podařilo do mě dostala pár brambor a kousek masa.
Z večeře jsem odcházela ponořená ve svých vlastních myšlenkách.

***********

21. 8. 1976

Když jsem se ráno probudila, ihned jsem si vzpoměla, že dnes se jde na příčnou ulici, o které mi máti tolik vyprávěla. Vyprávěla mi o hospodě jménem děravý kotel, kde se s rodiči většinou letaxem přemisťovali, když si matinka potřebovala koupit věci na nový školní rok. Vyprávěla mi o tom jak navštívila krámek pana Ollivandera, který jí prodal její hůlku. Vyprávěla mi o obchodu plném knih jménem Krucánky a kaňourky, úžasném zmrzlinářství a o salónu madame Malkinové. Vyprávěla mi o tom nejkouzelnějším místě na světě, tedy kromě Bradavic. Hrozně jsem se těšila, až spatřím tu nádheru, o které jsem toho tolik slyšela.

Vyskočila jsem z postele a zamířila jsem do své šatny a bych si vybrala nějakě oblečení k této události.
V myšlenkách už jsem si skládala autfit, tvořený bílím kroptopem a džínovou bundou, potrhanými ryflemi a červenými konverzkami. Zhrozila jsem se, když jsem v mohutných skříní nenášla ani jeden kus mého oblečení, nebo pár bot. Byly tu jen samé šaty, sukně, košile a sváteční halenky.

Zhrozila jsem se, že by babička vyházela všechno moje oblečení? Ještě jednou jsem pro jistotu projela šatník, ale bez úspěchu. Sedla jsem si tedy na koženou lavičku uprostřed pokoje a zoufale jsem si povzdechla. Co si jako mám vzít na sebe? Je tu jen samé formální oblečení a formální obuv. Pousmála jsem se nad představou, jak by se mi asi teď Edward vysmál, kdyby mě viděl. 'Malá princeznička konečně nalezla své království' řekl by. Rozesmutněla jsem se nad tím, že jej mám tak daleko od sebe a nejen jeho ale všechny tři mé kamarády.

Ani bych si nevšimla, že se přede mě přemístila Maya, kdyby mi důrazně nepoklepala na koleno.
„Slečo Elisabeth," uklonila se mi zhluboka. Zadržela jsem jí: „Mayo, tím to ti zakazuji, aby ses mi klaněla." Pronesla jsem a snažila jsem se dát důraz na příkaz.

„Jistě slečno," uklonila se znovu Maya a když si uvědomila co udělala, začala se bušit malými pěstičkami do tváře.
Snažila jsem se skřítku zadržet a opět su vynutit její pozornost.

„Mayo, poslouchej mě. Mayo! Ano, tak je to správně," pochválili jsem jí a polácala jí mezi uši jako poslušného psa, když se konečně uklidnila.
„Co jsi potřebovala?" Zeptala jsem se, abychom konečně přešli k důvodu její návštěvy.

„Paní vám posílá šaty na dnešní den a doufá, že se vám budou líbit." Řekla a luskla prsty, v tu ránu se na mém klíně objevili úhledně poskládané šaty.
Trochu mě to překvapilo, ale musím se přiznat, že celkem příjemně.

„Chce slečna pomoct s oblékáním?" Optala se mne skřítka.

„Ano, proč by ne?" Přikývla jsem.

Po asi půl hodině jsem byla připravena vyrazit. Na sobě jsem měla dlouhé bílé letní šaty a blonďaté vlasy jsem měla rozložené na ramenou. Když jsem sešla po schodech do haly uvítal mě pyšný úsměv babičky a překvapený výraz máti, která mě doposud znala jen v džínovině. Usmála jsem se na ně a sestoupila jsem poslední schod.

Poté co jsem všem popřala dobré ráno a strávila jsem nechutnou anglickou snídani, jsme se konečně letaxem přemístili do děravého kotle. Následně jsme prošli všechny ty úžasné obchody, tedy kromě krámku pan Ollivander. Babička protestovala, abychom ztráceli čas na místě, kde si nechceme stejně nic koupit. Asi hodinu jsem pak strávila v obchodě madam Malkinové a další dvě ve třech dalších obchodech s oblečením.

Když jsme se vrátili domů byla jsem totálně vyřízená, ikdyž jsem se osvěžila úžasnou zmrzlinou. Proto, hned potom co jsem našla cestu do mého pokoje a následně i pokoj, padla jsem do peřin. Bylo to náročné, a ani si nedokážu představit, jaké to bude zítra.

M💓

A.N.
Čauky lidi!
Hele, vím že tohle byla o dost slabší kapitola, ale já se prostě potřebuju vypsat. Nesnáším totiž dialogy a když máme takovéhle povídání nemusím vlastně nad ničím rozmýšlet a prostě psát. Nu, snad se kapča alespoň trochu líbila.

Adios!🐋