I don't know my name[FF, Poberti]

21.

31. 11. 1976

Dnes byl den D, jinak řečeno den Křiklanova večírku, kde jsem měla Siriuse doprovázet. Chtěla jsem aby byl dnešek perfektní, vše muselo běžet podle plánu. Nemohla jsem si dnes dovolit, aby se něco pokazilo. Večírek začínal v šest a měl končit kolem půlnoci, proto jsem se začala připravovat již ve tři, jak mě to učila má předrahá babička.

Neboť Leia nemohla na naši kolej, s přípravami mi pomáhala Madelaine. Ukázalo se že má vskutku šikovné prsty, takže mi pomohla vypracovat složitý účes na mé hlavě. Mad mě chtěla nalíčit, ale to jsem jí výslovně zakázala. Nechtěla jsem to přehnat, ještě by si lidé pomysleli, že si Black přivedl nějakou další zmalovanou nánu. Ne, to jsem nemohla dopustit. Chtěla jsem na všechny udělat dobrý dojem, že bych možná mohla být ta pravá.

Na co jsem byla ale pyšná nejvíc byli šaty, které jsem si přivezla z Francie. Byl to dárek od otce na naše poslední společné Vánoce. Když jsem je vytahovala s krabice rychle jsem si setřela slzy, které se drali na povrch. Nechtěla jsem před Madelaine brečet proto jsem zavřela krabici a jí pod záminkou vědomostní hry ve společence vyhnala z pokoje. Pak už jsem šaty vytáhla a na chvilku jsem si dovolila být slabá.

P O H L E D   T Ř E T Í   O S O B Y

Mezitím se poberti ve svém pokoji připravovali na blížící se večírek po svém. Remus s nosem zabořeným v knize, James se Siriusem zkoušející na sobě navzájem různá kouzla a Peter ve svých myšlenkách na svojí posteli.

„Nad čím blouzníš Červíčku?" Usmál se rošťácky James, když už ho nebavilo měnit si barvu vlasů z hnědé na zelenou.

„Snad nejsi moc smutný, že nemůžeš jít s námi Petere?" Zasmál se Sirius a začal ve skříni hledat košili.

„No tak Červíčku," naléhal James, když se nedočkali žádné reakce. „Co je to s tebou?" Rýpal dál tmavovlásek, po tomto se Pettigrew zvedl a odešel z pokoje. James vyvalil oči a rozhlédl po kamarádech jestli jeho zmatení sdílí, ti se však nastálou situací vůbec nezatěžovali. Lupin byl stále plně ponořen v knize a Black vybíral vhodnou kravatu. Jamese Pottera však nezájem přátel neodradil, na tom jak se Peter choval bylo něco zvláštního a on to tak neplánoval nechat.

***
31. 11. 1976 18:02

V místnosti určené pro večírek už se začali shromažďovat lidé. Mezi nimi vyjmečně na čas i Poberti. Sirius popichoval Jamese, který na večírek pozval Lili. „Vsadím se o deset galeonů, že nepřijde." Smál se.

„Kdo nepřijde?" Tři členové legendárních Pobertů se otočili a hleděli v tváří tvář Marlen McKinnonové. Hnědovláska na sobě měla vyzívavé rudé šaty s ramínky, na které jí ve vlnách spadali vlasy.

„Tvůj doprovod jak vydím," odpověděl hbitě James, než se Sirius dokázal vzpamatovat. Marlen úsměv zmizel z tváře, při pohledu na vyjeveného Siriuse se však zase objevil.

„Neboj se Jamesi, jsem si jistá, že tu bude každou chvíli." Mrkla na Siriuse a odešla.

„Co to bylo brácho? Neříkej, že teď začneš slintat po McKinnonový! Jste dneska všichni hrozně divný, jdu si radši něco nalít." Řekl již teď otrávený James a zamířil pryč. Ve dveřích k bufetu se však málem srzil s povědomou blondýnkou.

P O H L E D   L I Z A B E T H

Když jsem sestupovala z havraspárské věže, připadal mi hrad podivně prázdný, všude se rozléhal zvuk mých podpadků, dopadajících na další a další schod. Když jsem konečně dorazila na chodbu vedoucí před Křikův kabinet uviděla jsem na druhém konci chodby po dlouhé době siluletu dalšího člověka. Na chvíli jsem si myslela, že je to Sirius, čím blíž jsme sobě byli, tím méně jsem si to myslela.

Když jsme konečně oba došli před dveře kabinetu rozpoznala jsem Reguluse. Oba jsme se při pohledu na sebe usmáli, byla jsem tak šťastná, že je tady.

„Vypadáš úžasně," Vydechl Reg a obdivoval můj vzhled.

„Ty taky nejsi k zahození," usmála jsem se a pobídla jsem ho ke vstupu do vnitř. Tam už nás čekala vlna hudby vycházející z gramofonové desky v rohu místnosti a spousty rozmanitých hlasů. Musela jsem se usmát, to už k nám přiklusal Křiklan.

„Aaa rád vás vidím pane Blacku," usmál se. „I vás slečno Delone, vypadáte kouzelně." Pokívala jsem hlavou na znamení díku, to už ale stihl profesor Křiklan odvést řeč na blížící se svatbu Regulusovy sestřenice a já se zase cítila z kola venku. Mezitím co Křiklan něco zaníceně povídal Reg mi stiskl ruku a pošeptal mi, že si mě najde později. Byla jsem ráda, že konečně mohu opustit profesorovu přítomnost, ale nevěděla jsem kde bych mohla najít můj doprovod. A tak jsem zamířila k jedinému jasnému bodu, tudíž bufetu.

Bohužel jsem nemohla nikoho z nich najít dokud jsem se ve dveřích málem nesrazila s Jamesem Pottrem. Už jsme viděla jak se James nadechuje, aby si zanadával na můj účet. Když si ale uvědomil, že jsem to já ušklíbl se.

„Fíha, blondcko dneska ses překonala." Zamračila jsem se na něj, neměla jsem na něj náladu.

„Kde je Sirius?" Zeptala jsem se radši, už jsem od něj chtěla být pryč.

„Děkuji Jamesi, taky vypadáš skvěle. Nechceš si zatančit fešáku? Ne, nechci díky blondcko." Pronesl Potter. Protočila jsem oči, na tyhle jeho nálady jsem opravdu neměla náladu. Otočila jsem se s úmyslem najít Siriuse sama, když už jsem se doopravdy srazila s jedním z Pobertů.

„Remusi!" Usmála jsem se, když jsem rozpoznala Siriova jediného inteligentního kamaráda.

„Liz, rád tě vidím. Vypadáš skvostně."

„Kde je?" Doufala jsem, že aspoň jeden ze Siriusových přátel bude vědět, kde je.

„Někde vzadu, běž ho najít. My s Jamesem zatím seženeme něco k pití.

„Cože?" Řekl nepřítomně Potter.

„Prosímtě pojď," postrčil Rem Jamese k bufetu a já se vydala opačným směrem.

Chvíli jsem se rozhlížela po davu, když jsem ho uviděla. Vypadal skvěle ostatně jako vždy, musela jsem se usmát, jak mě jen pohled na něj zahřál u srdce. Vydala jsem se směrem k němu, ale on šel pořád dál. Pak jsem ho jen viděla jak se rozhlíží a vychází dveřmi na chodbu.

Když jsem se dostala na chodbu zjistila jsem, že jsem nebyla jediná, kdo někoho pronásledoval. Byl tam. S ní. Marlen McKinnonovou, jak já tu holku nesnášela. Vztah s ní nepřinesl Siriovy nic jiného než bolest. Věděla jsem, že já jsem ta, která může jeho rány zahojit. Ale jak to mám udělat, když si neustále dělá nové?

Viděla jsem jak se Siriusem flirtuje, nesnášela jsem jak si s ním hraje. Doufala jsem, že ji tentokrát na ten špek neskočí. Po chvíli jí však hrubě políbil a já zjistila, že je nepoučitelný.
Vždy když někdo mluvil o tom, že vám může puknout srdce, dívala jsem se na něj dost skepticky, ale v ten moment jsem to cítila. Až fyzicky to bolelo, když jsem je spolu viděla. Byla jsem úplně ochromena, jediné na co jsem se zmohla bylo se otočit a vydat se zpět na večírek. Když jsem se dostala dovnitř bylo to ještě horší, všude na mě doléhal hluk a já se nemohla nadechnout.

A pak jako vrchol jsem narazila do té nejhorší osoby za všech možných.

___________________________
Zdravím všechny,
Doufám že vám dnešní kapitola, alespoň trochu zlepší náladu, k ohledu k situaci:). Taky vám moc chci poděkovat za krásné ohlasy a 10k přečtení, jste skvělí. Mějte se krásně<3

M💗