FLOVE

1.chapter / Vítej doma zlatíčko.

"Elizabeth, doufám že jsi už sbalená. Jean na nás čeká v autě aby nás odvezl na letiště !" zavolal na mě zespodu z haly můj otčím William. "Williame, nechápu, proč tak spěcháme, letadlo nám letí až za tři hodiny," odpověděla jsem mu. Strašně mě znervózňoval. Zaspala jsem a teď nevěděla kam dřív skočit.

"Buď tak hodná a zrychli, na letišti musíme být s alespoň hodinovým předstihem a navíc, na dálnici bude v tuhle dobu rušno. Dávám ti pět minut, pokud do té doby nebudeš tady jedeme bez tebe!" štěkla na mě do toho všeho ještě má matka Catherine.

Jistě má drahá matičko, pomyslela jsem si. Do kufru jsem zabalila posledních pár věcí, které jsem si myslela že se mi budou v emirátech hodit, vzala jsem si kabelku a šla dolů do předsíně.

Tento rok je to už po čtvrté co cestujeme společně do zaharaničí. Tento měsíc budu mimo Británii už podruhé. Minulý týden jsem se vrátila z Rakouska, kam jsem jely s moji nejlepší kamarádkou Ash podívat se na adventní Vídeň. Musím říct, že to bylo važne neskutečné, hodně jsme si to užily.

Ale jak se říká " všude dobře , doma nejlépe". Hodně jsem se těšila domů , těšila jsem se na to, jak zase půjdu do školy, pak strávím odpoledne s kamarádky a večer s přítelem. Ale mé představy se rozplynuly hned, co mě Jean, náš rodinný řidič, dovezl z letiště.Unavená a ospalá z letu jsem otevřela dveře a v tu chvíli se na mě vrhla matka, myslela jsem že se na mě hodně těšila a teď se bude ptát jak jsem se měla, jak jsem si to užila a tak.Ale houby, v rychlosti mi řekla že za týden letíme do Spojených arabských emirátů a že momentálně hrozně spěchá, vypadlo z ní, že jde s Deborah, její nejlepší přítelkyní, na nákupy. Pak mi akorát řekla " vítej doma zlatíčko" , dala mi pusu na tvář a než jsem se nadála byla pryč.

No jasně, já nána hloupá, co jsem si to zase namlouvala. Nikdy jsem ji nezajímala. Teda vlastně, přestala jsem ji zajímat až poté co poznala Williama, poté co zemřel můj vlastní táta.

-

"El , tak moc mi budeš chybět, " řekla Marianne a vzala mě do svého medvědího objetí, div mě neumačkala. Marianne je naše hospodyně, i když pro mě je to člověk který mi nahrazuje jak matku tak i babičku a zároveň je to člověk kterýmu naprosto důvěřuju, svěřuju se mu se vším a vím že je tu vždy pro mě. William zaměstnal Marianne pár měsíců poté co jsme se sem, do tohoto paláce na jeho žádost s matkou přistěhovaly , mě se samozřejmě nikdo neptal jestli tady chci bydlet nebo ne. Když ke mě přišla poprvé, tou dobou mi bylo 7 let, tak jsem se jí ze začátku strašně bála, připomínala mi obra. Byla a je strasně malinká, roztomile široká, z černých havraních vlasů které má vždy zapletené v dlouhém,tlustém copu ji lezou sem tam šedivé prameny a její oči...

Nikdy v životě jsem neviděla takovou nádhernou modř jako tu, kterou mají její oči. Z těch překrásných očí vyzařuje upřímnost, dobrosrdečnost, laskavost a taky bolest. Mari si toho už dost zažila. Před 20 lety někdo unesl její, tehdy sedmiletou dcerku Ester v Mexiku, z kama Mar pochází. Policie po ní pátrala 2 měsíce, marně. Žádné stopy, žádný svědci, prostě nic. Ester byla prohlášena za mrtvou. Marianne se zhroutila, její manžel se už na ní nemohl dívat a podal žádost o rozvod. Zkrátka celý její život se převrátil. Mar se po nějaké době rozhodla začít znovu, s čistým štítem. Přetrhala kontakty s lidmi které znala, všechny peníze dala na charitu a vydala se do neznáma.

Můžu děkovat bohu, že se nějakou náhodou dostala do Británie, do Londýna a zrovna sem do Williamova paláce. Nevím co bych bez ní dělala.

Předtím než se stala naší hospodyní si mě nikdo nevšímal. Zatímco jiní rodiče pomáhali svým dětem psát písmenka, má matka radši sdílela čas s Williamem. Není divu že jsem jako první žákyně v první třídě dostala pětku, za to, že jsem neuměla napsat písmenko S. Nikdy mi nešlo a neměla jsem nikoho, kdo by mi řekl že se píše naopak. Taky mimo písmenek jsem potřebovala pomoc s násobilkou, potřebovala jsem někoho s kým si můžu promluvit o smrti otce, později jsem potřebovala rady ohledně vztahů, kamarádek , života a sexu. Marianne mi se vším pomohla, taky že jsem si pak připadala jak king když jsem došla ze školy domů s jedničkou ze psaní. Radila mi, pomáhala mi, chodily jsme na nákupy, na procházky do parku, taky jsem pomlouvaly kluky, smály se spolu, měly dámské jízdy a hlavně, dávala mi lásku která mi chyběla. Jednoduše jsme dělaly to, co většina holek se svými matkami , akorát já se svou hospodyní. Doteď nám ten úžasný vztah vydržel. Myslím že ve mě taky trošku vidí svou ztracenou Ester. Má drahá Mari, tak moc mi bude ty dva týdny co budu na dovolené chybět.

Když mě pustila tak se s námi přišel rozloučit ještě Clement, správce domu, a následně nám s tím, že zavazadla už odnesl do kufru otevřel dveře a právě v tu chvíli když jsem se otočila...