FLOVE

12.chapter / I'm sorry and thank u ♡.

Z pohledu Elizabeth

Otevřela jsem jedno oko, potom druhé. Kde to jsem? Kdo jsem? Pomalu jsem otočila hlavou abych se pořádně porozhlídla po místnosti ve které se nacházím.

Auu. Hlavou mi projela ostrá bolest.

Ležela jsem ve voňavém černém povlečení. Ta vůně mi někoho, něco připomínala. V mysli se mi vybavilo jméno Daniel. Kdo je sakra Daniel?

Byla jsem ve velké bílé místnosti, byl tu černý nábytek, velká televize a na stěnách visely obří malby.

S námahou a bolestí jsem se posadila a nestačila jsem se divit, co za krásu to předemnou bylo. Celá protější "zeď" byla vlastně jedno gigantický okno.

Pomalu jsem se k němu doplazila.

Páni, venku svítilo slunce, dole byla pláž, na které byli lidi, kteří z téhle výšky vypadali jako mravenci. Kolem pláže bylo moře, jen moře. Široko daleko prostě jen moře. Viděla jsem na míle daleko. Tohle je nádherný výhled, zafixovala jsem si ho do paměti a vydala se po pokoji.

Z pokoje vedly troje dveře. Zkusila jsem jedny. Vešla jsem do velké šatny, všude tu bylo oblečení, mužské oblečení. Saka, košile, tepláky, kalhoty, vyleštěné boty. Vonělo to tu tak, jako to povlečení.

Došla jsem k zrcadlu a až teď jsem zjistila co mám na sobě. Jenom velké šedé tričko, které mi bylo až po kolena. Kde mám do prdele spodní prádlo? Rozhodla jsem se to neřešit a šla dál. Vešla jsem zpátky do asi ložnice, zkusila jsem další dveře a dostala jsem se do nádherné, obrovské bíločerné koupelny.

Šla jsem rovnou k umývadlu a opláchla si studenou vodou obličej.

Do třetice všeho dobrého jsem zkusila třetí dveře a konečně jsem se dostala někam jinam.

Tahle místnost, opět v bílém s černým nábytkem, byla dost luxusní a byla ještě větší než ložnice.

Všimla jsem si že na velké, černé, kožené sedačce leží nějaký muž. Krásný muž. Přišla jsem k němu blíž a v tu chvíli se mi všechno vybavilo.

Včera jsem se musela totálně ožrat kvůli Ryanovi a Ashley, sice vůbec nevím jak jsem se dostala sem k Danielovi, ale vybavilo se mi jak jsem zvracela a přitom mi držel vlasy a hladil po zádech, jak mě nesl, jak mi dal ten prášek, prostě celkově jak se o mě staral. Taky jsem si vzpomněla že sem přišla nějaká ženská, ale absolutně nevím co chtěla a absolutně si nevybavuju co to bylo za ženskou. No co, to je fuk.

Daniel se včera ke mě choval tak úžasně, i přesto jaká jsem na něho byla. Měla bych se mu omluvit.

Už jsem ho chtěla probudit, když mi hlavou bleskl jeden nápad.

Z pohledu Daniela.

Cítil jsem něčí dotek na mé tváři. Někdo mě hladil. Otevřel jsem oči a uviděl Elizabeth. Usmál jsem se, ona taky.

"Dobré ráno, princezno," řekl jsem rozespale.

"Dobré," odpověděla svým sladkým hlasem.

"Jak je na tom tvá kocovina?"

"No, řekla bych že díky tomu prášku od tebe hodně dobře."

"Ty si na to pamatuješ?" řekl jsem překvapeně.

"Pamatuju si na skoro všechno, až na pár detailů které mi budeš muset připomenout. Mimochodem, myslím že ti dlužím omluvu a poděkování,." řekla stydlivě.

Ani jsem nestihl říct že je to ok, že bych to udělal i tisíckrát do kola, když něco vytáhla rukama za zády.

Byl to talíř s palačinkama. Na vrchní palačince bylo napsáno šlehačkou : I'm sorry and thank u ♡.

Tohle bylo rozhodně to nejperfektnější ráno v mém životě.

POZNÁMKA

Omlouvám se, že jsem delší dobu nic nepřidala, ale musím všechno pořádně promyslet. A taky se omlouvám za tuhle krátkou kapitolu, ale nějak mi to psaní nejde a chci to zveřejnit teď právě i jako malé poděkování. Omgg 1000 reads. #35 v romanci. Nemám slov. O tom se mi ani nesnilo. Vím že je to nic oproti jiným, ale moc to pro mě znamená, posouvá mě to dál a inspiruje.

Děkuju mnohokrát. Miluju vás.^

Další díl bude za 50 reads a 10 vote.

whxterose ♡