FLOVE

16.chapter / Díkybohu.

Z pohledu Daniela

Cítil jsem, jak vedle mě někdo pravidelně oddychuje, spí. Taky jsem slyšel nějaké pípání.

Stále jsem měl zavřené oči, víčka jsem měl těžké, ztuhlé. Nešli otevřít.

Pochvíli jsem zabral pořádně a konečně jsem se dostal z té temnoty.

Au, denní světlo, docela nepříjemná změna po té tmě.

Rozhlédl jsem se po pokoji, byl celý bílý, naproti mě byla na zdi přidělaná televize. Do té doby, než jsem si všiml přístrojů, na které jsem byl napojený, jsem si nemohl uvědomit kde jsem. Na nic jsem si nepamatoval, všechno mě bolelo. Jsem v nemocnici.

Pomalu jsem natočil hlavu do prava, kde jak jsem předpokládal seděla na bílem křesle u mé postele, spící osoba. Mladá dívka. Tohle je určitě Elizabeth, něco uvnitř mi říkalo, že se nepletu. Zvedl jsem ruku a hned jí zase položil, nepamatuju si že by má ruka vážila 2 tuny. Odpočal jsem si a zvedl ji znovu, tentokrát tak těžká nebyla. Přesunul jsem jí na její jemnou tvář a pohladil jsem ji. Hned se probrala, vyskočila překvapením. Chytla mě za ruku a zašeptala: " díkybohu".

Zmáčkla nějaké tlačítko u mé postele a během 3 vteřin se tu objevila nějaká sestra. Zkontrolovala všechny ty přístroje, něco zapsala na kartu a zeptala se mě : " Jak Vám je, pane Bettencourte? "

" Kromě toho že se cítím jako mumie a strašně páchnu tak dobře."

Sestřicka se jen usmála, kdežto Elizabeth se neudržela a začla se hlasitě smát. Když sestra odešla otočil jsem se na ní, ještě pořád se trochu smála, ale po tvářích jí stékaly slzy. Řekl bych že slzy štěstí.

Sedla si na kraj postele a pohladila mě po líčku.

"Měla jsem o tebe takový strach Danieli."

"Omlouvám se. Co se vlastně stalo? Nic si nevybavuju."

"To se přesně neví, ale našli tvoje auto u nějakého útesu a ty jsi byl uvnitř. Pronásledoval jsi Chalífa."

"Kdo je Chalíf ?" zeptal jsem se nechápavě.

"Pravé jméno Mahala."

No jasně, už si všechno vybavuju. Inspekce, Interpol, Mahal, schodiště, garáž, silnice, vztek, moře, tmavězelený jeep, rána a tma.

"Je mrtvý?" zeptal jsem se chladně. Přál jsem si aby jo.

"Tím nárazem se zřítil do moře, našli jeho auto, on uvnitř nebyl. Nemá cenu ho v tom moři hledat, policie říkala, že neměl nejmenší šanci na přežití. Po tom, co viděli zdeformovaný předek tvého auta říkali, že byl mrtvý už když to auto padalo dolů. Takový náraz mu prý musel zlomit vaz a rozmačkat ho."

Aspoň něco jsem zvládl, když už ne ji pořádně ochránit.

"Jak dlouho tu ležím?"

"3 dny," odpověděla a rozbrečela se, ale rozhodně už to nebyli slzy štěstí.

"Co je, princezno? Neplač, slzy ti nesluší," pohladil jsem jí po vlasech. Tak moc mi ten pocit dotýkat se jí chyběl.

"Lékaři ti dávali 20-ti procentní šanci na přežití, prý byl zázrak už jen to, že jsi nebyl rozcupovaný na kousky hned po tom nárazu."

"Krásko, uklidni se. Jsem živý, " uklidňoval jsem jí.

"Jak jste mě vlastně našli?" zeptal jsem se.

"Eduardo viděl tebe a Chalífa vyjíždět z garáže. Na nic nečekal, zavolal Interpol, který byl tou dobou 3 minuty od hotelu a sám nasedl do auta a jel za váma, akorát zrovna při tom nárazu vás ztratil, dojel tam až 2 minuty potom. Hned volal záchranku, prý jen díky jemu jsi naživu. Kdyby přijel třeba jen o 20 sekund později, už bys byl..." nedokončila to.

Byl jsem potichu, akorát jsem jí setřel slzy.

Přisli skupinka starších doktorů, jednoho z nich jsem poznal. Alexander, nejlepší kamarád mého zesnulého otce.

"Alexandře," zvolal jsem vesele, tak dlouho jsem ho neviděl.

"Danieli, jsem rád že jsi naživu," usmál se a chytil mě za ruku. Můj otec zemřel společně s matkou, když mi bylo 13, Alexander se mě ujal, bral mě jako svého syna, o kterého přišel při letecké havárii, tak jako o manželku. S jeho synem jsme bývali nejlepší kamarádi. Staral se o mě, pomáhal mi a já ho bral jako náhradního tátu.

"Jak na tom jsem?" zeptal jsem se.

"Máte zlomené žebro, otřes mozku. To by ovšem nebylo tak zlé, jenže jste utrpěl velké vnitřní krvácení, ztratil jste tři čtvrtiny krve. 3 dny jste byl v kómatu, což byla dobrá zpráva, protože jsem si nebyli jistí jestli vůbec přežijete noc," odvětil mi vysoký pán ze skupinky se šedými vlasy a hnědými oči, na kterých měl brýle.

"Za jak dlouho můžu odejít?"

"Tak týden si Vás tu ponecháme, každopádně když budou dobřé výsledky některých vyšetření, hlavně CT, tak Vás propustíme za 3 dny," řekl mi další člen skupinky.

"Děkuji."

Skupinka byla na odchodu.

"Pánové, hned vás doženu," řekl Alexander. Doktoři kývli a odešli.

"Dane, nějakou dobu se nevidíme a ty tropíš takové neplechy, nechci přijít po druhé o syna. Dávej na sebe víc pozor!" řekl starostlivě.

"Beru na vědomí, Alexi," kývl jsem na něj a vycenil jsem zuby.

Šel ke dveřím a když šáhl na kliku ještě se otočil.

"Rád bych tě, vlastně vás dva pozval ke mě na večeři. Rád bych poznal tvou partnerku." mrkl na El a odešel.

"Omlouvám se za něho, nevím jak přišel na to, že jsi moje přítelkyně, ačkoliv bych si to přal," otočil jsem se zpátky na Elizabeth.

"No, víš vlastně. Řekla jsem jim že jsem tvá partnerka, vlastně že jsem tvoje snoubenka," rozhihňala se.

"Tak já jsem 3 dny v kómatu a už mám snoubenku? Vaau, to se ale dějí věci," zasmál jsem se.

"Byla to jediná možnost jak se k tobě dostat, jak tě vidět, jak se ujistit že jsi v pořádku. Prý sem pouštějí jen rodinu, tak jsem si nasadila ten prstýnek a trošku zalhala no."

"Jaký prstýnek?" zeptal jsem se nejistě.

Ukázala mi prsteníček s prstýnkem.

Rozšířily se mi zorničky. Mlčel jsem.

Ona taky.

Po nějaké době jsem promluvil tvrdým hlasem.

"Kde jsi ho vzala?"

Bála se mě, viděl jsem ji to na očí.

"Ehh no, jak-jak jsi mi dal to sako na schodech, tak v něm. Jáá, když-ž jsem se dozvěděla co-co se s-stalo, rychle jsem na s-sebe něco hodila v pokoji, ne-neuvědomila jsem si, že ho mám furt na s-sobě. Taky jsem ti sbalila pár v-věcí, jsou v té taš-šce," vykoktala ze sebe.

Zavřel jsem oči.

"Patřil mé snoubence Veronice, je mrtvá."

"Proboha, já-já-já se omlouvám, byla blbost si ho nasadit-t." Rychle si ho stáhla z prstu a dala ho na stolek vedle mé postele.

Přišla sestra s tím, že mi musí píchnout nějakou injekci, jestli by mohla jít Elizabeth na moment z pokoje. Vystrašeně a roztržitě přikývla a vytratila se.

POZNÁMKA

Tato story přesáhla 3K reads a #10 v romance, za což vám neskutečně děkuju.

s láskou whxterose ♡