FLOVE

17. chapter / Zasunul ho do tebe?

Z pohledu Elizabeth

Poté, co mě Daniel zamkl v pokoji jsem vyčerpáním usla. Vzbudila jsem se asi po hodině, Daniel pořád nebyl zpátky. Uslyšela jsem, jak někdo otevřel dveře, vzala jsem si do ruky lampu a schovala jsem se za dveře. Když ten neznámý vešel do ložnice málem jsem ho praštila, stihl mě zastavit. Vzal mi lampu z rukou.

"Kdo jste?" štěkla jsem na něj.

Měl černé uhlazené vlasy, modré oči a byl hezky opáleny. Měl na sobě oblek.

"Já jsem Eduardo, asistent Daniela," představil se mi. "A ty musíš být ta, po které Dan touží, viď Elizabeth? Musím říct, že takhle šťastnýho jsem ho už dlouho neviděl a taky takhle dlouho o nikoho nebojoval. Mimochodem říkej mi Eduardo," usmál se a podal mi ruku. Byl přátelský.

Chytla jsem se jeho ruky.

"Eh ano. Taky mi tykej. Říkal Vám, teda ti o mě? Kde vlastně je Daniel?"

"Mě říká všechno. Je v nemocnici, měl bouračku!"

Neudržela jsem se na nohách a sesula se na zem.

"Haló, vstávej!" slyšela jsem hlas Eduarda.

Stále jsem ležela na zemi, hlavu mi držel Eduardo.

" Co se stalo?"

"Na pár vteřin jsi omdela," sdělil mi.

Pomohl mi na nohy.

"A Daniel? Je živý?"

"Momentálně ho operují, jsem tady abych mu zabalil pár věcí."

"Já to udělám." Vzala jsem tašku kterou Ed našel pod postelí a naházela jsem tam kartáček, pastu, pyžamo, oblečení a další nutnosti.

"Tuším že do nemocnice nepojedeš polonahá, " zkoumavě si mě prohlédl.

"Počkám na tebe venku před vchodem." Vzal tašku a odešel.

Rychle jsem vběhla do mého pokoje, hodila na sebe první tričko co jsem našla a černé legíny. Taky jsem si ponechala Danielovo sako, potřebovala jsem cítit jeho vůni a mít u sebe něco od něj. Vzala jsme si mobil a sjela výtahem do přízemí.

Nastoupila jsem do Eduardova černého Porsche 911  a on rychle vyrazil směrem do nemocnice. Celou cestu jsem byla potichu, nemohla jsen se dočkat až budu u Dana.

Po asi 9ti hodinách čekání před sálem z tama vyšel nějaký doktor.

Byla jsem štěstím bez sebe, když řekl že ho zachránili, horší ale bylo, když se zmínil o tom, že mu dávají 20% šanci. Od té chvíle jsem se pořád modila k bohu, přitom na něj ani nevěřím. Když jsem chtěla jít za ním, zatarasila mi cestu nějaká zrzavá namyšlená sestra, která po Danielovi jela jak nevím co s tím, že by bylo lepší, abych za tatínkem nechodila, že si musí odpočinout. Naštvala mě. V tu chvíli mě napadlo použít ten prstýnek, co jsem už předtím našla v saku. Nenápadně jsem si ho nasadila a řekla jí, že jsem jeho snoubenka a ukázala prst. Kdyby jste viděli její obličej. Nic dalšího neřekla, odstoupila ode dveří a já mohla projít.

To, co jsem viděla mi doslova vyrazilo dech. Daniel na kapačkách, všude samé přístroje a hadičky, které mu trčely z těla. Byl mrtvolně bílý, odřený a potlučený. Okamžitě jsem si sedla k němu a chytla ho za ruce. Takhle jsem tam seděla do dalšího rána, kdy mi nějaká sestra nabídla abych šla domů, že mi zavolá, kdyby se něco dělo. To nepřipadalo v úvahu. Tak mi aspoň řekla, že jestli chci, tak si můžu dát sprchu, že mi donese ručník. Ani jsem nezaváhala a byla jsem ve sprše. Vážně mi pomohla. Pak jsem si zase sedla k Danielovi, furt spal. Deptal mě pohled na něho. Kdyť jsem ho prosila, aby nikam nechodil. Ale on je tak tvrdohlavý. Od jeho lůžka jsem se nehnula do té doby, než se probudil. Stejně jsem neměla co dělat a máma mi volala že přijedou o pár dní později zpět do hotelu, a navíc já tu být musela, potřebovala a chtěla. Když se konečně probral, divila jsem se, že jsem v té nemocnici neprobourala strop, jak jsem skákala radostí 5 metrů vysoko.

Přišla tam sestra s injekcí, tak jsem vypadla na depresivní chodbu. Teda aspoň na mě tak působila. Měla jsem chvilku na přemýšlení. "Jo El, ty jseš taková kráva, vzít si prstýnek jeho mrtvé snoubenky. Gratuluju, právě si překročila hranici největší debility jaká je jen možná," řvalo na mě mé vnitřní já. Jo, jasně byla to blbost, ale já prostě musela být u něho, a tohle byla jediná možnost. Popravdě, klidně bych to zopakovala. Jen abych mohla být s ním. Snad se nebude tolik zlobit.

Vyšla sestřička a kývla na mě, že se můžu vrátit. Vstala jsem a nakráčela do pokoje.

Z pohledu Daniela

Vešla a hned se zeptala : " Zlobíš se?"

Mlčel jsem, nevěděl jsem co na to říct.

"Dane, klidně se na mě zlob, máš na to právo. Jen se mnou prosímtě mluv. Kdybych věděla, koho prstýnek to je, nikdy bych si ho nevzala. Byla to jediná šance jak být u tebe,.."

Přerušil jsem ji.

"Zasunul ho do tebe?"

Tahle otázka se mi hlavou táhla už od samého začátku.

Zamrkala překvapením.

"Zlobíš se?" zeptala se znovu a přišla blíž.

"Ne,.." hlesl jsem.

"Nezasunul, stihl jsi to. Děkuju."

V tu chvílí jsem byl nejšťastnější.

S  námahou jsem si jí přitáhl tak, že spadla na postel. Objal jsem kolem ní své ruce a políbil ji do vlasů. Leželi jsme takhle strašně dlouho.

POZNÁMKA

Děcka ja vás prostě zbožňuju, přes 5K reads. Aww

Btw začla jsem psát nový příběh "Asi není až tak nevinná" . Budu ráda za každé přečtení, každý komentář a vote a podporu jako u flove. Čekejte tam víc sexu, vášně a tak. Ne, nejsem uchýlák. To ale neznamená, že na tuto story kašlu. To vůbec, čekejte další díly.

s láskou whxterose.♡