FLOVE

19. chapter / Černo.

Z pohledu Daniela

"Co tady děláš? Máš být mrtvý!" vykřikl jsem na toho hajzla vztekle. 
Usmál se. "Můžete hádat třikrát," řekl v klidu Chalif a podíval se na zbraň ve své ruce.
Ucítil jsem, jak se Elizabeth vedle mě třese strachem. 

"O co ti jde?" zeptal jsem se ho chladně, i když popravdě jsem měl docela strach. Nebál jsem se o mě, bál jsem se o Alexandera a hlavně o El. Mě ať zabije, ale jim se nesmí nic stát.

"Vy hluchý? Já říct ať hádáš!" zařval. " Očividně Ti budu muset poradit. Přišel jsem se pomstít. Zabít Vás a tu vaší malou děvku!" řekl drsně a mrkl na Elizabeth.

El se opět otřásla. Slyšel jsem Alexandera jak rychle dýchá. Byl celý bílý. Bál jsem se, aby ho nechytl infarkt, nebylo by to poprvé. Problémy se srdcem má už dlouho. Musel jsem vymyslet nějaký plán, aby se oba dostali do bezpečí.

"Chalife, vem si všechno co chceš. Moje peníze. Moje auto. Moje hotely. Moje domy, byty. Vem si co chceš, jen je nech odejít," a ukázal jsem pohledem na El a Alexa. 

"Pořád ti to nedochází? Tvůj majetek mě už nezajímat. Chci vidět tvé oči umírat, chci vidět, jak Vy padnout na zem, chci vidět, jak  naposledy vydechneš. To je jediný co teď chci!  Jo a ještě ošukat tu tvou čubku a pak jí taky vidět zdechnout. Chci dokončit to, co se mi s ní nepovedlo na schodech." řekl drsně.

"Proč tohle děláš?" zeptal jsem se ho.
"Vy můžete za to sám, kreténe."
"Co jsem Ti udělal?" zeptal jsem se překvapeně.
"Vy říct o mě zmrdům z inspekce, kvůli mojitu," zařval vztekle.

Inspekce? Mojito? Jak to spolu doháje souvisí? 
Podíval jsem se něj nechápavě.

"Nedělej že o ničem nevíš, onehdy když jsem zapomněl donést té tvé couře u bazénu to mojito, když jsi ji poslal to maracujový smoothie. Řekla ti to. Kdyby jsi mě radši rovnou vyhodil, než zavolal na mě inspečáky, tak by se tohle teď nedělo. Kvůli tobě už na mě přišla policie, tak dlouho se mi dařilo se ukrývat, a teď? Zase musím zmizet, vymyslet novou identitu. Aspoň že už nemusím mluvit jak retard, arabsky umím perfektně. Ale to jsem odbočil. Mohlo to dopadnout úplně jinak, nebýt té inspekce, kterou jsi,,,, "

"Tak a dost Chalife, já jsem o té inspekci nevěděl. Byla tam tajně. Dozvěděl jsem se to až dneska ráno!" skočil jsem mu vytočeně do řeči. "Je to jen shoda náhod! I když jsem toho názoru, že takový hajzl jako ty by měl za mřížemi zhnít. Můžeme se dohodnout, ty z tadyma odejdeš, utečeš a už se nevrátíš a my na oplátku neřekneme že jsi tu byl, nezavoláme policii. Budeme dělat, jako že se tady tohle nikdy nestalo."

"Už nemám co ztratit."

Z pohledu Elizabeth

Namířil hlaveň nabité zbraně na hrudník Daniela a vystřelil. Zakřičela jsem. 
"El uteč!" slyšela jsem Daniela.
Ozval se další výstřel.
Rozběhla jsem se do haly.
Rychle jsem vyběhla schody do dalšího patra.
Vběhla jsem do nějaké místnosti, zabouchla jsem za sebou dveře.
Ocitla jsem se v obří bílomodré koupelně. 
Okamžitě jsem vytáhla mobil z mého psaníčka, vytočila jsem tísňové volání.
Slyšela jsem ze zdola stále výstřely.
Nadiktovala jsem do mobilu adresu. 
Doufám že tady bude zásahovka co nejdřiv. A sanitka.

Všimla jsem si, že do mých šatů vsakuje nějaká tekutina.
Rudá. Červená. Tmavá.
Panebože to je krev.
Je moje? Ne, nemůže být moje, nic mě nebolí, nic mi není.
Zděsila jsem se.
Co když je Alexanderova?
Nebo hůř Danielova? Kdyť mířil na něj.
Danieli, Danieli, Danieli...
Že jsi v pořádku.
Zhroutila jsem se.
Ucítila jsem strašnou bolest na hlavě.
Pak jsem viděla jen černo.
Černo.
Černo. 

 POZNÁMKA
Po extrémně dlouhé době je tu další dil, divím se, že jsem něco napsala, že jsme něco postla. Strašně moc se omlouvám, fakt moc. Bylo málo času. Vážně malo. Takže ještě jednou promiňte.
Každopadně, tady ten díl jsem opět ukončila napínavě, jo vím, jsem strašná ale přísáhám, že v příštím díle se už všechno dozvíte.

S láskou wxhterose.