FLOVE

18. chapter / Měl v ruce zbraň.

Z pohledu Elizabeth

O pár dní později byl už Daniel úplně v pořádku, pustili ho z nemocnice a teď, v 9 hodin ráno jsme leželi v posteli. Měla jsem položenou hlavu na jeho hrudi. Společně s tím, jak dýchal má hlava klesala a stoupala. Byla jsem tak šťastná že je na živu, nemohla bych si odpustit, kdyby kvůli mě zemřel.

Pohladil mě po rozcuchaných vlasech.

"Lásko, dneska večer jsme pozváni k Alexanderovi na večeři. Máme být u něj v 7," zašeptal.

"Dobře, těším se."

"Co řekneš svým rodičům?"

"Nic, stejně jsem jim ukradená Kdyť jsem ti říkala, že jak se vrátili a já byla pořád u tebe v nemocnici, ani si toho nevšimli."

"Možná, možná by jsme jim měli o nás říct, El."

Sedla jsem si. 

"Ne Danieli, tobě to nedochází? Oni by to zničili , zničili by tebe, zničili by mě. Pro ně existuje prostě jenom Ryan. Nikdo jiný. To on mě měl připravit o nevinnost, to jeho jsem si měla jednou vzít, to s ním jsem měla vychovávat naše dítě, to s ním jsem měla zestárnout. Měli to všechno napsaný, nachystaný. Zatím jsem jim ani neřekla o tom, že jsme se rozešli. Danieli, pokud chceš aby jsme spolu byli, nenuť mě, ať jim to řeknu. Nekaž tyhle nádherné chvíle. Prosím."

Posadil se taky. Chytl mě za bradu a natočil si mě k sobě.

"Ryan je už minulost, jsem tu já a nikomu tě nedám. Možná to zní sobecky, ale šáhne na tebe někdo a přerazím mu ruce. S nikým se o tebe dělit nebudu. Co se týče toho zníčení mne, tvýho otce se nebojím. Ale ať je po tvém zlato." 

"Miluju tě Danieli Bettencourte."

"Miluju tě Elizabeth O'Brienová."

Z pohledu Daniela

"Láskoooooooo, už jseš? Příjdeme pozdě." Dozapínal jsem si knoflíčky u košile a oblékl si sako.

"Dej mi ještě minutku." Odpověděla z koupelny Elizabeth. Už tam trčela přes 40minut a furt nevycházela. Nechápu ji. Co tam tak dlouho dělá? Kdyť já jsem hotový za 10 minut. Typická žena.

O patnáct minut později se konečně otevřeli dveře a stála tam Elizabeth. Měla na sobě dlouhé bílé šaty bez ramínek. Vlasy měla stažené do drdolu. Byla nalíčená jen lehce. Vypadala jako anděl.

Usmála se na mě. Já na ní taky. 

"Nevěděl jsem o tom, že jedna minuta u tebe trvá 900 sekund. Nechápu cos tam dělala." Chtěl jsem jí trošku pozlobit.

Úsměv ji z tváře zmizel, odfrkla si, otočila se na podpatku a vydala se směrem ke dveřím. Urazila se.

Vzal jsem klíče od auta, mobil, zhasnul světla a s úsměvem jsem se vydal za ní.

Doběhl jsem jí až u výtahu, zrovna se zavíraly dveře. Stihl jsem to tak akorát.

"Praskni bublino!" Šťouchl jsem jí lehce do břicha.

Ignorovala mě.

Naklonil jsem se k ní. Ztuhla. Jemně jsem ji kousl do ušního lalůčku. Milovala to.

Odstrčila mě. 

"Nedotýkej se mě, dokud to neřekneš!" řekla vztekle.

"A co neřeknu drahoušku?" Zase jsem se k ní naklonil a tentokrát zaútočil na její druhé ucho.

"Dokud neřekneš že mi to sluší."

"Nesluší ti to." Řekl jsem v klidu.

Tvářila se šokovaně a smutně.

"Vypadáš jako anděl, lásko." 

Pohlédla na mě. V očích měla jiskry.

"Nesnáším tě Danieli." Usmála se a políbila mě.

Z pohledu Elizabeth

Alexanderů dům byl obrovský s ještě obrovitější zahradou na které rostli snad všechny květiny. Daniel mi řekl, že jeho zahrada je jeho největším koníčkem. Jednopatrový ale roztáhlý dům byl natřený bílou barvou a měl velké čtvercové okna. Přišli jsme ke dveřím, Daniel zazvonil. Nemuseli jsme čekat dlouho a už  nám otevírala starší žena v černobílých šatech. 

"Ahoj Adelaide, rád tě vidím," řekl Daniel a usmál se. 

"Danieli, vážně jsi to ty? Dlouho jsem tě neviděla. Teda, tys ale vyrostl a nějak jsi pohubl. Dneska se pořádně nacpeš ano? Udělala jsme tvýho oblíbenýho lososa," řekla žena a vroucně ho objala.

"Adelaide, dovol, abych ti představil Elizabeth, moji přítelkyni," mrkl na mě.

"Moc mě těší děvenko. No jo, Daniel měl vždycky dobrý vkus co se žen týče," usmála se Adelaide na mě a taky mě vřele objala.

"Pojďte dál, Alexander se nemůže dočkat," odvedla nás velkou předsíní, přes obývací pokoj až do jídelny která byla v tmavě modré barvě s bílým nábytkem.

U stolu už seděl Alexander, měl na sobě šedý svetr, ze kterého mu lezl límec bílé košile a černé kalhoty, už vím po kom se Daniel tak dobře obléká. Jen co jsme vešli Alexander vstal a šel k nám.

"Danieli, Elizabeth, jsem moc rád že jste konečně dorazili," vykřikl radostně. Oba nás objal a rozhodil rukou ať se posadíme.

O dvě hodiny později

Konečně jsme dojedli, byla jsem ráda, že už není na meníčku další chod. Po předkrmu, hlavním chodu a dezertu jsem byla nacpaná k prasknutí. Taky jsem byla hodně unavená, 3 sklenky červeného vína dělají své. Dopíjela jsem čtvrtou, Daniel se zrovna ptal Alexandera na jeho Bugatti 41 Royale, které vlastní.

"Je to jeho nejlepší a nejmilovanější kousek, má ho ještě víc radši než sám sebe nebo mě," vysvětlil mi Daniel. 

"Pokud budeš chtít Elizabeth, klidně ti tu krásku ukážu," přidal se Alexander.

"Bude mi potěšením pane," řekla jsem upřímně.

Vstal, přišel ke mě, pomohl mi postavit se a nabídnul mi rámě. Přijala jsem.

"A prosím, říkej mi Alexandere." 

Vykročili jsme všichni 3 ke dveřím z jídelny, když se náhle rozrazily. Nevěřila jsem vlastním očím, stál tam Chalíf. Měl v ruce zbraň. 

POZNÁMKA

Pro dnešek to ukončím zase napínavě, máte se na co těšit. Co myslíte, že se stane? Zemře někdo? Klidně napište do komentu. Mimochodem se omlouvám, že dlouho další díl nevyšel, absolutně nestíhám. A další mimochodem, s jednou naprosto skvělou holčinou @Lottie_Batistova jsme začly společně psát jednu povídku. Nový začátek. Odkaz bude dole. Potěší každý koment, vote a tak.

Mimochodem, miluju vás.

http://www.wattpad.com/90903181-nov%C3%BD-za%C4%8D%C3%A1tek-%C3%BApln%C3%BD-za%C4%8D%C3%A1tek

s laskou whxterose