FLOVE

3.chapter / Ne madam, to ne omyl.

Když jsme konečně dorazili do nejluxusnějšího hotelu v Dubaji, do Aramése, na nic jsem nečekala. Hodila jsem na sebe plavky od Victoria Secret, přes ně jsem si uvázala pareo, vzala si mou plážovou tašku do které jsem hodila knížku, časopisy,iphone a ipod se sluchátky a vyrazila na pláž.

Chtěla jsem být chvíli sama, odpočinout si dřív, než si budu muset hrát na hodnou dcerku a mladou inteligentní a slušně vychovanou dámu před Williamovými obchodními partnery na pracovní večeři. Ano přesně tak, tahle "rodinná" dovolená se v tu chvíli, kdy mi to v letadle oznámila máma změnila na pracovní dovolenou. Né že by na pracovní večeři šel sám a my by jsme si s matkou udělaly dámskou jízdu, on s sebou musí tahat jak nevlastní dcerku tak manželku. Grrrrrr.

Cestou k lehátku jsem si objednala u baru nealkoholické mojito a šla jsem si lehnout. Konečně,konečně,konečně. Naprosto miluju ten pocit, kdy se poprvé rozvalím na lehátku, na oči si nasadím brýle, do uší sluchátka a pustím si písničky, momentálně Shadow of the day od Linkin park. Zavřu oči a ponořím se do vlastních myšlenek.

Auu, sakra někdo do mě dloubl. Že by to byl William nebo matka, přinejhorším oba? Doufám že ne, neležím tady ani 5 minut a už mě budou otravovat? Neochotně otevřu oči a zahledím se na postavu která nade mnou stojí. Kruci kdo to je? William to být nemůže, ta osoba je mnohem mladší a máma to taky není protože je to muž. Zkusím pořádně zaostřit a trochu si sesunu brýle.. 

" Madam, tady být maracuja smoothie, " ozval se lámanou angličtinou mladík.

No jistě, je to ten barman u kterého jsem si předchvíli objednávala mojito. Moment, donesl mi maracujové smoothie a já chtěla mojito.

"Promiňte, ale to musí být omyl. Já jsem si objednala mojito, ne koktejl."

"Ne madam, to ne omyl. To posílat tam ten gentleman který stát tam, kde být bar," odpoví mi a ukazuje prstem směrem k baru. Odhaduju že mu může být tak 20, je docela stydlivý a nesmělý ale hodně pohledný.

Podívám se který starý páprda mi to pití poslal, není to poprvé co se mi tohle stalo, je to už taková běžná rutina ať už jsem kdekoliv. Třeba teď jak jsem byla v Rakousku jsme seděly s Ashley v jedné útulné kavárně a zničeho nic mi na stole přistálo espresso. Čísník mi vysvětlil že mi to posílá tam ten pán a koukl ke stolku na druhé straně kavárny. Seděl tam starý, odporný, tlustý, slizký a už od pohledu pořádně zazobaný chlap a nechutně se na mě usmíval. Udělala jsem to co vždycky, vylila jsem to do nejbližšího květináče a sladce se na něj usmála. Měli jste vidět jeho pohled.

U baru sedí pohledný, svalnatý a mladý blonďák a usmívá se na mě svým dokonalým úsměvem. A sakra, bílá košile, kterou má na sobě mu naprosto úžasně obepíná jeho božské tělo. Chmmmmmm.

No a co, že vypadá luxusně a balí mě, okřiknu se. Za prvé mám přítele a tady takovým týpkům jde stejně jen o to, jak dostat holku do postele. Udělám to co vždy, teda vlastně ne neudělám. Není tu nikde poblíž květináč ani koš, nezbývá mi nic jiného než to poslat zpátky.

"To je hezké, ale pošlete mu to prosím zpátky, maracuju nemám ráda a chtěla bych konečně mé mojito, děkuji," poslala jsem toho mladého araba i se smoothiem pryč. Co to vlastně melu, že nemám ráda maracuju ? Kdyť já maracuju miluju a tohle smoothie je mé nejoblíbenější. No nic, nasadím si sluchátka, vypustím z hlavy pana dokonalého a otočím se na břicho abych si opálila i záda.

"Dam da da rida dam, dam da da rid a dam, stupid , I’m stupid in love, stupid.." zpívám si v hlavě Stupid love od Derula a myslím na Ryana. Chybí mi. Štve mě, že furt nevím co se s ním děje. Jsem naštvaná na sebe že jsem se to zatím ani nepokoušela zjistit. Večer zavolám Ash a zeptám se jí, jestli neví co se děje. Možná by to mohla vědět od Jamese, jeho nejlepšího kamaráda, se kterým má Ash jakýsi románek. Jo, určitě to ví. Ryan se Jamesovi musel svěřit, kdyť jsou jak bratři, znají se už od narození... Zase někdo do mě dloubl. Doháje, tady člověk nemá chvíli klidu. Doufám, že je to číšník s mojitem. Jo, to bude on. Huráá. 

"Položte to na ten stolek prosím a děkuji," diriguju mého vyrušitele, ani se neotočím a nezvednu hlavu. Chci se zase ponořit do svých myšlenek... byli spolu ve stejném pokoji v porodnici, narodili se i ve stejný den... když do mě opět někdo dloubne. Tak co to sakra je, kdyť jsem tomu barmanovi řekla, že má to mojito položit na stolek. Naprosto vytočená se otáčím, sedám a koukám do těch nejdokonalejších očích které jsem kdy viděla... 

POZNÁMKA

Caukyy, asi po nějaké době je tady další díl. Začíná se něco dít, jo i já jsem ráda. Docela mě udivuje že jsem tuhle kapitolu psala asi 2 a půl hodiny, furt jsem tam něco měnila a tak. No ale po dlouhém boji jsem s tím konečně spokojená. Už teď se vrhnu na psaní další kapitoly protože i pro mě je překvapení co se stane a co ne.

Koho to jsou nejdokonalejší oči? Jaká bude pracovní večeře? Co je s Ryanem?

To be continued.

whxterose ♡