FLOVE

24. chapter / Akorát máš velký problém.

Držela jsem v ruce všechny čtyři obálky, ve kterých byla ukryta má budoucnost.

Seděla jsem na okraji bazénu, Daniel se svým bezchybným tělem odpočíval na vodním lehátku na hladině.

"Tak co?" ozval se.

"Já nevím. Ještě jsem se nepodívala, hrozně se bojím."

"No tak, beruško. Já si myslím, že je naprosto jasný, že tě přijali na úplně každou školu," uklidňoval mě.

Pořádně jsem se nadechla a vydechla, a vylovila papír z obálky od Princetonu.

"Vážená slečno O'Brienová, je nám ctí vám oznámit, že jste byla přijata ke studiu na na,.. " vyskočila jsem radostí na nohy, "panebože, panebože, jo!"

Daniel se usmíval. "Koukni se na další," poradil mi.

Tentokrát už méně vystresovaná jsem se vrhla na další obálku, z Harvardu. Naostřeným nožíkem jsem ji rozřízla, vylovila papír.

"S velkou radostí vám oznamujeme, že jste byla přijata,.." nechtělo se mi tomu vůbec věřit.

Podívala jsem se na Daniela, stále se usmíval.

"Další, beruško."

Následovala obálka s logem Stanfordu.

"Byla jste úspěšně přijata ke studiu na Stan,.." radostí se mi zatočila hlava.

Čekala jsem na Danielovu reakci, ale pořád se tvářil stejně.

Na poslední obálce mi záleželo nejvíce. Vzala jsem ji do ruky. Pohladila jsem logo Yaleu, které bylo vytištěno na horním levém rohu. Otevřela jsem ji a vyndala papír.

"S největším možným potěšením vám sdělujeme, že jste byla přijata ke studiu na naší univerzitě Yale v New Hamptonu, státě Conncticut,.." vyhrkly mi slzy. Daniel si toho nejspíš všiml, protože seskočil z lehátka a plaval ke mně.

"Beruško, proč pláčeš? Přece by ses měla radovat, tolik dobrých zpráv za takovou chvíli," posadil se vedle mě. Stihla jsem zaregistrovat, jak z jeho opáleného těla postupně stékají kapičky vody.

Podívala jsem se na něj.

"Jsem ráda, vážně moc."

"Moc na to nevypadáš," řekl a dal mi pusu na čelo.

"To jsou slzy štěstí. "

"Dobře. Akorát máš velký problém," zamračil se.

"Jaký?" lekla jsem se.

"Jakou školu si vybereš?" zasmál se mému zbytečnému leknutí.

Podívala jsem se na něj, potom jsem se zahleděla na hladinu vody, ve které se odrážely paprsky slunce.

"To je lehké. Na Yale. Studovat medicínu na Yaleu byl sen mého tatínka. Dokonce zvládl přijímačky. V té době ale potkal Catherin, mojí matku, a věděl, že kdyby on byl v Americe a ona v Británii, tak by ten vztah skončil hodně brzo v ruinách."

"O tom jsi mi nikdy neřekla. Vzdal se tedy Yaleu pro tvou mámu?"

"Až po prvním semestru. Catherin věděla, jak moc pro něj Yale znamená, přemluvila ho, aby do toho šel. Naplánovali si, že jeden víkend v měsíci přiletí on za ní, a ten druhý ona za ním. Catherin z toho nebyla moc nadšená, ale nechtěla mu bránit v jeho štěstí. První tři měsíce to fungovalo, ten čtvrtý měla přiletět ona. Táta čekal na letišti ale Catherin nepřiletěla. Volal jí, psal jí, nic, neodpovídala, jakoby zmizela z povrchu. Otec nějak přežil dva měsíce a chystal se na další semestr, ale byl v té době prý jako v mlze. Ze dne na den se sbalil, ukončil studium a vydal se za Catherin do Británie."

"Příběh jak z filmu. Proč Catherin o sobě nedala vědět?" zajímal se Daniel.

"Nezvládala psychicky tu vzdálenost. Trpěla depresemi, žila jen pro ty víkendy co byli spolu, jinak ji nic nezajímalo. Věděla, že je to špatně, a také věděla, že kdyby mu napsala, že se chce rozejít, tak by se vším okamžitě skončil a hned by byl u ni, což by taky udělal. Nechtěla aby to udělal. Myslela si, že takhle to bude nejlepší. Chtěla počkat na to, až dokončí školu a vrátí se."

"Nechápu, že jsi mi to zatajila. Alespoň, že nastal šťastný konec, protože jinak bych neměl tebe," zatvářil se na oko smutně Daniel.

Zasmála jsem se a strčila ho do bazénu.
"Takže Yale?" zakřičel když se vynořil.

"Yale," přisvědčila jsem mu, a v tu chvíli mě stáhl k sobě do vody.