FLOVE

2.chapter / A právě tohle byl začátek toho všeho.

... a právě v tu chvíli, když jsem se otočila, mi před nosem přistálá doslova giganticky obří květina žlutých růží. Mohlo jich být asi 45.

Vykřikla jsem nadšením. Za kyticí se objevil Ryan, můj přítel.

Na to, že je Ryanovi 17 je poměrně vysoký a svalnatý. Jeho vlasy mají zvláštní barvu, jednu chvílí jsou zlatavé, pak tmavě blonďaté a jednu chvíli hnědé. Má ostře řezané rysy a nádherné modré oči, skoro nikdy se od nich nemohu odtrhnout. Jsme spolu už 3 roky, čili od mých třinácti let. Ano, možná je ve 13 na vztah ještě brzo a většinou to nevydrží, ale nám jo a doufám že ještě dlouho vydrží. Asi ano, plánujeme si spolu budoucnost, nejdřív dostudujeme střední a vysokou , potom si najdeme práci, postupně dům a děti a až budeme starý tak spolu procestujeme celý svět. Nádherná představa, ikdyž kdo ví jak dlouho nám to vydrží. Já v nás ale věřím.

" Ahoj lásko ," pozdravil mě svým sladkým hlasem a poté ostatní" pane O' Briene, paní O' Brienová, Clemente, Marianne. Moc rád vás vidím." Samozřejmě se dočkal odpovědi a já se mu vrhla kolem krku, to že byl tady bylo vážně překvapení. Rozloučili jsme se včera večer v jedné restauraci kam mě pozval, fakt jsem ho tu nečekala a už vůbec ne s růžemi.

Mar s Clementem se vytratili, máma mi sdělila že máme 5 minut a odešli s Williamem k autu.

" Ryane, co tady děláš?"

" Začla jsi mi strašně chybět, další 2 týdny bez tebe nevydržím, vážně musíš jet?" řekl tak smutně.

Kdybys tak věděl jak se mi nechce, ale co mám dělat, pomyslela jsem si.

" Už jsme to probírali, za 2 týdny mě tu máš zpátky a už se mě nezbavíš."

" Tak dobrá, moc se těším," řekl a políbil mě.

" Mimochodem, strašně moc děkuju za ty růže."

"Líbí se ti?" zeptal se.

"Ano. Ani nevíš jak, miluju tě."

"Nooo..eh El ?" řekl nervózně.

" Ano?"

" Elizabeth, odjíždíme !" ozvala se z auta máma.

" Nic, užij si to," zase změnil tón hlasu, tentokrát to řekl sklesle.

Něco se s ním dělo, něco se s námi dělo, neopětoval mi mé miluju tě přitom to dělá vždycky a celkově se choval divně.

No nic, mám před sebou dlouhou cestu a teď s tím nic neudělám, proberu to s ním až se vrátím.

Nasedla jsem do auta, černého phantoma od rolls royce, vedle mámy, William už seděl ve předu. Jean za mnou zavřel dveře, nasedl si za volant, nastartoval a právě tohle byl začátek toho všeho...

POZNÁMKA.

Hello guys, 2 kapitola za mnou, jo dobry naprosto chapu ze to nikdo necte ale me se to i tak chce psat dal, sama nevim jak to skonci.

Ano, uznavam je to strasne nudne ale musite se tim nudnym zacatkem prokousat aby jste pochopili co bude pak. xx

Takze, zase u dalsiho dilu.

whxterose ♡

na obrazku Ryan.