8.chapter / Jaké příjemné překvapení.

5.1K 232 2
                                    

Stál tam totiž on. Pan dokonalý z pláže.

Všichni u stolu si stoupli aby se s ním pozdravili.Vincenta a Willa pozdravil potřesením ruky: Vincetne, lorde O'Briene, tu barbie a mou matku lehce líbnul na ruku : Edith, lady O'Brienová, pak přišla řada na mně. Vzal mě za ruku a celou dobu co mě zdravil delším líbnutí ruky než u ostatních dam se mi upřeně díval do očí.

"Vy musíte být slečna O'Brienová. Jaké příjemné překvapení." Je tak šarmantní. "Dovolte abych se představil, jsem Daniel Bettencourt."

Tak Daniel, konečně vím jak se jmenuje. Ale to, že je obchodní partner Williama a majitel tohoto hotelu, mě zaskočilo. No jistě, proto Mahal skákal tak, jak Daniel řekl.

" Omluvte mé zdržení," omlouval se když si sedal vedle mě a barbie.

"O co jsem přišel?"

"Právě jsme se bavili o studiu na Oxfordu, kde by slečna O'Brienová později  ráda studovala," ozval se Vincente.

"Tak Oxford, co Vás k tomu vede slečno O'Brienová?" vyzvídal Daniel.

"Rodinná tradice, pane," opakovala jsem to jak robot.

"Aha."

Podívala jsem se na barbie, které očividně vadilo, že se o mě Daniel tolik zajímá. Proto upoutala pozornost na sebe: " Teď, když jsme tu všichni, je čas na objednání jídla, že ano Danieli?" nenápadně mu položila ruku na jeho stehno, všimla jsem si toho jenom já. Sakra ta po něm jede, co ti dva spolu mají?

Když si Edith všimla mého pohledu, zatvářila se vítězně.

Pffff, myslíš si že mě snad vy dva zajímáte? Mám Ryana. Řekla jsem si v duchu, i když jsem si byla vědoma toho, že bych nejradši tu její pracku s umělýma nehtama z jeho stehna okamžitě odhodila, přičemž bych ji ješte vrazila pěstí do jejího nosu, který ma stoprocentně po plastice.

Hah barbie, chceš zjistit jak je ta tvá plastika kvalitní?

"Elizabeth!" rýpla do mě máma.

"Ano, matko? " lekla jsem se.

" S objednávkou se čeká jen na tebe."

Za tu dobu co jsem v duchu urážela bárbíně rypák si všichni stihli objednat.

"Dám si jenom něco lehkého, asi Caesarův salát a na pití čistou, jemně perlivou vodu." nadiktovala jsem rychle mé přání číšnikovi, který se u mě objevil jako duch.

Když odešel, zpozornila jsem abych zjistila co se probírá u stolu.

"Ano, lorde O'Briene, ta lokalita pro umístění je naprosto výhodná," říkal Vincente.

No jasně, máma mi v letadle rychle objasnila že se tady bude probírat výstvaba nového hotelu v Monaku. William by měl být něco jako spolumajitel tohohle budoucího hotelu.

Takže nic zvláštního, aspoň pro mě ne. Celou dobu, než nám asi 3 číšníci donesli jídlo jsem se dívala do odrazu ve sklence.

Když jsem dojedla, jako poslední, koukla jsem se na Daniela který mě upřeně sledoval.

"Nechutnalo Vám slečno O'Brienová?

zeptal se mě. Nechala jsem tam asi polovinu talíře, už jsem to do sebe nemohla nacpat. A navíc se mi dělalo špatně z té Edithiny ruky na Danielově stehně, kterou tam zase vrátila.

"Ten salát je vážně delikatesní, akorát se mi udělalo nějak nevolno, pane Bettencourte. Pokud mě omluvíte, půjdu do svého pokoje," podívala jsem se na ostatní přítomný.

Když jsem řekla "nějak nevolno" podívala jsem se na Danielovo stehno na kterém stále spočívala ruka té barbie. Co mě hodně překvapilo bylo, že v tu chvíli Daniel sundal ze stehna její ruku.

"Elizabeth, co ti je?" zeptala se mě matka.

"Mami, nic to není. Jen jsem unavená z toho letu. Vezmu si prášek, prospím se a bude mi dobře."

"Dobrá, kdyby něco víš kde máme pokoj."

Začla jsem se zvedat.

"Slečno O'Brienová, doufám že Vám nebude vadit, když Vás doprovodím k pokoji. Je to daleko a cestou by jste mohla omdlít," zeptal se z ničehonic Daniel.

Ani jsem nestihla odpovědět že ne, vážně nemám po tom všem teď na jeho společnost náladu, když se ozval William."To by byl dobrý nápad, Danieli. Ale klidně pošlete někoho z personálu. Samozřejmě kdybych mohl, tak ji doprovodím já a Catherine, ale.."

"Rád se postarám o dceru vážených hostů osobně, lorde," odvětil Daniel a zvedl se od stolu.

Nabídl mi rámě a když jsem se ho chytla, tentokrát jsem se podívala vítězně já na Edith. Ani nevím proč.

Myslím že jsme potichu rozpoutaly s touhle ženskou osobní válku. Vztekem byla červená jak rak.

Vzhledem k tomu že se můj pokoj nachází v nejvyšším podlaží, museli jsme s Danielem vyjet výtahem do 42. patra.

Cesta k výtahu proběhla potichu, nikdo nic neříkal.

Začlo mi to připadat divné.

Daniel zmáčkl tlačítko k přivolání výtahu. Během 30 sekund se před námi otevřely dveře mramorované výtahové  kabinky s obřím zrcadlem.

Za náma stál ještě jeden starší pár, který chtěl jet původně s námi ale Daniel jim zavolal druhý z šesti výtahů.

Očividně chtěl být se mnou sám.

Nastoupili jsme...

POZNÁMKA

Cuskyy, dalsi dil za mnou/ za nama.

Takze uz vite kdo je pan dokonaly.

Co na to rikate?

Co se stane ve výtahu? Co je mezi Edith a Danielem?Co je s Ryanem? Co jí Ashley tají?

To be continued.

Na obrázku Edith Brown.

- samozrejme si domyslete nejaky hodne umely nos, protoze tady ta ho ma az moc prirozene dokonaly. lepsi jsem nenasla.

whxterose ♡

FLOVEKde žijí příběhy. Začni objevovat