Moc mě to mrzí

96 4 2
                                    

Všichni jsme odešli, jeho jsme tam nechali stát do postele jsem šel s úsměvem na rtech. 

Chris 

Ráno jsem se vzbudila s úsměvem moc jsem se na dnešek těšila, měla jsem ale špatný pocit že se něco stane nebo stalo. Oblékla jsme si modré džíny, šedivé tričko a na to šedinou slabou mikinu, dneska zase vstávám brzo ráno. Dneska jedu zase na závod ale tentokrát si dám pohár k Rose která jede se mnou jako podpora, tak jsme si rychle udělala hygienu a pak si vzala mobil a papír od auta. Nasedla jsme do auta a jela směrem pro Rose, ta děvka mi ale chyběla vím jaká je a že asi taková zůstane ale jako sestra je skvělá, přijela jsem před její barák a už tam stála a to co měla a sobě mě překvapila.

"Ahoj"

"Ahoj, kde je ta stára Rose?"

"Uvědomila jsem si že děvka není nic pro mě, ale spíš to bylo kvůli tobě protože jsme tě ztratila a podruhé už nechci."

"Takhle se mi líbíš víc, ne jako děvka která roztáhne všem."

Potom co jsme tam přijeli jsem se šla nahlásit, musela jsem jenom nahlásit značku auta jméno prý znají, což je divný. Neřešila jsem to a odešla jsem zpátky za Rose, povídali jsme si snad ovšem ale pak nám rozhlasem řekli že si máme přijet na start. 

"Hodně štěstí, budu držet palce lásko"

Jenom jsem jí objala a šla si sednout do auta abych si mohla přijet na start, když jsem tam přijala musela jsem čekat až to odstartují, když to konečně udělal mohla jsem vyrazit do boje o první místo. Dneska se jelo jenom jedno kolo, tak jsme zvědavá jestli to vyhraji, když jsem se blížila do cílové rovinky nikdo mě chtěl předjet. Ale měl smůlo skončil jako druhý, rovnou jsem jela před stupínky.

"Tak když tu jsme všichni tak jdeme vyhlašovat tři nejlepší závodníky."

Přišla nějaká holka a podala mu papíry.

"Na třetím místě je Harry s autem Lambo."

Tak vystoupil a mě spadla brada, to je ten Harry s kterým naoko chodím to mě podrž koště. 

"Na druhém krásném místě,je Ryan s autem jaguár."

Tak si vystoupil a šel si stoupnout na stupínek s číslem dva, jsem zvědavá jak na mě budou reagovat.

"Chlapci právě vám natrhla holka prdel, to čumíte co?"

"Jaká?"

"Na prvním místě je Rebeka s jejím autem Mustangem."

Vystoupila jsem s auta a šla si stoupnout na stupínek jedna, pak jsme poprosila o jeho mikrofon. 

"Nejsem Rebeka jak si všichni myslíte, jsem její dcera Christiána a ano Rebeka byla moje maminka. Kterou nadevše miluji i když není mezi námi, maminko měj se krásně v nebíčku."

Dostali jsme medaile a poháry a jeli jsme s Rose k ní to schovat, pak jsme jeli do školy ale tam na mě všichni koukali a šuškali si něco, pak ke mě přišel rozzuření bratr a jednu mi vrazil byla tak silná že jsme spadla na zem. Zvedl mě za vlasy na nohy a druhou volnou rukou mi dál pěstí do břicha. 

"Tohle nemůžeš"

"Ale můžu Rose"

Pustil mě na zem a začal do mě kopat, bolelo mě strašně břicho. Pak mě zase vytáhl za vlasy na nohy a zase dál pěstí do břicha tentokrát jsem začala kašlat krev. Znovu mě pustil a znovu mě kopal a já slyšela silné křupnutí, pak ho nikdo ode mě odtáhl a mě nikdo vzal do náručí pak jsme uviděla tmu.

Justin 

Vzal jsem jí do náručí a zkoušel na ní mluvit ale marně, slyšel jsem koukání sirén tak jsem se s ní zvedl a šel s ní k sanitce, tam mi jí vzali z náručí naložili a okamžitě sní odjeli. Já jsem se zhroutil na zem, brečel jsem.

"Justine, mám Chris klíčky od auta vezmu tě za ní jejím autem" 

"Děkuji"

Nastoupili jsme do jejího auta a jeli jsme do nemocnice, tam mi řekli před jakým sálem můžu počkat, když jsme tam přišli její otec na mě začal řvát. 

"Pane Gilinský, Justin je v tom nevinně to Theodor jí takhle zmlátil"

"Nevěřím vám"

"Tohle vám otevře oči"

Objevil se tu zničeho nic Harry a podal mu jeho mobil, pak ho zase schoval.

"Proč?"

"Protože ta mála svině vyhrává závody který jsem měl vyhrávat já! to na mě bys měl být hrdý ne na ní!"

"Budu jí podporovat v tom aby na tebe podala trestní oznámení, věř mi za tohle můžeš dostat i doživotí"

"Tohle nemůžeš"

"Můžu"

Chodil jsem sem a tam asi už pět hodin, pak vyšel doktor docela ne moc dobrým obličejem. 

"Rodina"

"Ano"

"Vaše dcera má tři zlomená žebra které jsme dali do pořádku, a protrhnou slinivku břiše kdyby jí přivezli o něco později umřela by na místě."

"Je ale v pořádku že ano?"

"Stabilizována je, od této chvíle bude jenom na ní, omlouvám se."

Ještě nám řekl číslo pokoje, do kterého jsme šli po jednom, já teda jako první. Vešel jsem do pokoje a když jsem vešel byl to příšerný pohled. 

"Lásko, moc mě mrzí že jsem nepřišel dřív abych tě zachránil, moc mě to mrzí ale bojuj prosím. Miluji tě."

Dal jsem jí pusu na čelo a odešel jsem na chodbu, do jejího pokoje šla Rose. 

Rose 

Když jsem vešla do pokoje, hned jsem se rozbrečela tohle si nezasloužila, sedla jsem si na postel vedle ní a vzala si její ruku do té mé.

"Chris, doktoři udělali všechno co je v jejich silách ale od této chvíle to je na tobě, určitě nejsem jedná kdo tě bude prosit. Ale prosím bojuj, ještě tolik toho máme před sebou, a máme co dohánět. Pamatuješ jak jsi nechtěla do vody protože byla ledová? a já dělala že mám křeč v noze jenom proto aby jsem tě dostala do vody? v ten den jsme se moc nasmáli. Už musím jít ještě tě chce vidět tvůj táta."

Odešla jsem z pokoje a pak i z celé nemocnice, s Chris tátou jsem se domluvila že auto může být u mě, Theodor by ho zničil. Když jsem přijela do garáže, změnila jsem pin v garáži a odešla do ložnice, pak jsem uviděla medaili a pohár. Rozbrečela jsem se pak jsem usnula.


Omlouvám se že dlouho nevycházela kapitola ale bylo a pořád je strašné vedro, a hlavně jsem jsem u sebe měla přítele tak jsem chtěla být hlavně sním. 

Ale už budou vycházet častěji.

Omlouvám se za chyby.


Syn mafiánkyKde žijí příběhy. Začni objevovat