Deník Z

Část 10. I živí mohou zranit 2/2

Ačkoliv jsme to večer s tím alkoholem trochu přehnali, tak jsem se probudil celkem brzy. Opatrně jsem vstal, abych neprobudil Holly a šel jsem do kuchyně, kde už seděl Peter.

,,S tebou chlastat to je o zdraví." pronesl jsem, zatímco jsem si sedl vedle něho.

,,Tady má někdo kocovinku, na dej si pivo a bude ti líp." Sehnul se pod stůl a podal mi plechovku.

,,Dík, kdybych tě to nenaučil, myslel bych si, že jsi blázen." zasmál jsem se a napil se.

Pamatovali jsme si, že jsme se večer bavili o tom, že půjdem na menší výpravu. Peter vzal detailní mapu jejich městečka a rozložil ji na stůl. Rozhodli jsme se, že projdeme co nejvíc obchodů a tak jsme si naplánovali trasu.

,,Tak jo, to bychom měli, ty máš pálku a já mačetu plus každý máme nůž" pronesl jsem, zatímco Peter sklízel mapu.

,,Počkat!" Peter skoro vykřikl a zaběhl do svého pokoje a přinesl dvě krabice. ,,Pamatuješ si ještě jak s tím zacházet." Otevřel obě krabice, ve kterých byli dva Glocky.

,,Hlavně jestli si to pamatuješ ty." zasmál jsem se a vyhrnul si triko, pod kterým jsem na boku schovával jizvu od škrábnutí kulkou.

Oba jsme si vzali Glock, nějaké náboje a batohy do kterých jsme hodili, flašky s vodou a nějaký proteinový tyčinky. Ještě jsem nechal Holly vzkaz a vyrazili jsme.

Počínali jsme celkem neobezřetně, prostě jsme šli po ulici, klábosili a Peter vytáhl krabičku s cigárama. Kouřit v týhle době nebylo sice úplně moudrý, ale chvíli utíkat zvládneme vždycky.

Po cestě jsme narazili na několik mrtvých, ale čepeli mé mačety a pálce se neubránili. Prolezli jsme lékárnu a zrovna jsme vlezli do druhýho obchodu, když v tom jsme uslyšeli přijíždějící auto.

,,Honem skrč se za ten regál!" šeptl jsem na Petera, oba už jsme měli v ruce zbraně a čekali jsme, co se bude dít.

Z auta vylezli čtyři chlapi, kteří nevypadali zrovna přátelsky, jeden z nich v ruce držel mp5ku a ostatní měli nějaký revolvery nebo tak něco, na tu vzdálenost jsem poznal jen mp5ku.

Luskl jsem na Petera a ukázal mu zadní vchod, tamtudy musíme vypadnout. Zatímco jsme se plížili k východu, ti tři muži opatrně vlezli dovnitř. Všechno by šlo pravděpodobně naprosto hladce, kdybych omylem neshodil z jednoho regálu nějakou plechovku.

,,Někdo tu je, střílejte!!!" ozval se jeden z těch cizinců. V tu ránu byla naše nenápadnost k hovnu. Ti neznámí po nás začali střílet a my palbu opětovali.

Kovové včelky svištěly kolem nás a zabodávaly se do zdi a regálů za námi. Peterovi se povedlo jednoho z nich trefit do hlavy. Nic moc to na věci neměnilo, furt jsme byli v pěkným průseru, ale střelba přilákala nějaký chcípáky, kteří se plížili do zad útočníkům. Jeden z nich to odnesl, když ho mrtvej kousl do krku.

To byla naše šance. ,,Padáme odsud, zařval jsem na Petera a začali jsme zdrhat. Jakmile jsme vyběhli z obchodu, naskočili jsme do prvního auta, které bylo k mání. Naštěstí fungovalo a klíčky byly v zapalování,

Něco bylo špatně, jakmile adrenalin odpadl, zmocnila se mě ostrá, palčivá bolest ramene.

,,Petere, kurva já to schytal." poté už si jen vybavuju záblesky toho jak se na mě Peter sem tam podíval zatímco se zběsile řítil ulicemi a řval na mě, ať vydržím, že už tam skoro jsme.