Deník Z

Část 12. Zajatec

Peter mi strčil do ruky mojí zbraň a pak jsme se všichni přesunuli k oknu, abychom věděli co se venku děje.

Kousek před naším domem byla vidět nějaká postava, podle všeho to byl muž, který střílel po mrtvácích, kteří se k němu blížili ze všech stran.

,,Nepomůžeme mu?" zeptala se Holly, když vytušila, že tomu s Petrem hodláme jen nečinně přihlížet.

S Peterem jsme se na sebe podívali, jako bychom čekali, kdo z nás odpoví první

,,No, víš, Holly..." chtěl jsem jí odpovědět, ale Peter mi skočil do řeči: ,,Co když je to jeden z těch parchantů, co po nás stříleli!"

Jen jsem kývnul, jakože s ním souhlasím. Holly chvíli koukala po nás pak na onoho muže a stále dokola.

,,Můžeme se ho zeptat, kde jsou ostatní," řekla zrovna, když už to vypadalo, že ho necháme na pospas mrtvým.

,,Fajn, ale ty tu zůstaneš. Petere, jdeme pomoct tomu kreténovi tam venku," rozhodl jsem a Peter se hned zvedl. Holly se ani nesnažila o námitky, protože to by byl předem prohranej boj.

Otevřeli jsme dveře, vyběhli ven a Holly za námi zavřela. Já měl v ruce připravenou svojí mačetu a Peter pálku. Věděl jsem, že s jednou rukou obvázanou to nebude snadný, ale nemohl jsem nechat jít Petera samotného a mrtvých tam bylo tolik, že ani Holly bych za sebe nepustil.

Ten neznámý muž si nás sice všiml, ale neměl šanci utéct a tak bojoval o svůj život dál a my se k němu pomalu přibližovali.

Když už jsme s Peterem sundali poslední mrtvé, kteří se soustředili na nás, vytáhli jsme naše pistole a čekali jsme, až si cizinec vyhraje i ten svůj boj.

Už to vypadalo, že nebudeme muset zakročit, protože se ten neznámý chystal skolit posledního, ale v tu chvíli odněkud vyběhlo cosi, co dříve bývalo psem. Teď tomu jen visely střeva z břicha, bylo více než jasné, že je to nakažené.

Naštěstí pro toho chlápka byla moje kulka rychlejší než mrtvý-nemrtvý pes, který chtěl jen jedno, sežrat nám naše informace. Ozval se výstřel a než byste stihli říct hnusnej zombie pes, ozval se druhej. Peter vystřelil pod nohy tomu chlápkovi, kterej ucejtil příležitost a chtěl nám zdrhnout.

,,Ruce vzhůru!" pronesli jsme jednohlasně, míříce na chlápka, který po nás předtím pravděpodobně střílel.

Poznali jsme, že to je jeden z nich, měl na sobě tu stejnou tmavě zelenou čepici, jako jeden z těch, co po nás odpoledne stříleli.

,,To je jeden z těch sráčů z obchoďáku, že Paule? Tak co řekne nám kde má svoje lidi?" zeptal se Peter, zatímco na něj mířil.

,,Vám mladejm smradům nic neřeknu." řekl a asi si myslel, že ho tedy na místě zastřelíme, ale to jsme určitě v plánu neměli.

,,Tak co s ním Petere? Já bych ho mučil, dokud nám nevyklopí všechno, co chcem vědět."

,,To je dobrej nápad, Paule," odpověděl mi a oba jsme se blížili k našemu zajatci.

Aby bylo jednodušší ho uvnitř svázat a tak dále, tak Peter sáhl po baseballce a praštil ho do zezadu hlavy, pak už jsme ho každej čapl za jednu ruku a odtáhli jsme ho dovnitř.