Deník Z

Část 11. Ani chvíle klidu

,,Udělej místo na stole," řval Peter, ,,schytal to, má šok," Holly na něj jen nechápavě zírala a poslouchala jeho příkazy.

,,Ale-ale co se vlastně s-stalo?" dostala ze sebe.

,,Byli tam nějací chlapi, střílelo se a Paul to asi koupil," odpověděl jí, zatímco mi sundával bundu.

Pod bundou jsem ten den měl jen tílko, to Peterovi a Holly ulehčilo práci.

,,Je jen ošklivě škráblej, kurva, ta kulka ho jen škrábla," oddechl si.

Peter měl doma nějaké zdravotnické vybavení, které si koupil na tůry do hor. Vytáhl dezinfekci, obvazy, a věci na zašívání rány.

Jakmile mi ránu vyčistil, tak se chtěl pustit do šití, ale když do mě zabodl jehlu, tak jsem sebou trhnul. Bodejť by ne, když jsem to neměl nijak umrtvený.

,,Holly budeš mu to muset zašít ty, já ho podržím, budu ti říkat, co máš dělat."

Holly naprosto neochotně a nervózně nakonec souhlasila. Rána byla do deseti minut zašita a obvázaná.

Po nějaké chvíli jsem se probudil v posteli, vedle mě ležela Holly. Viděl jsem, že z kuchyně vychází světlo plápolající svíčky.

S obtížemi a bolestí jsem vstal z postele a vydal se tam.

Peter seděl s lahví chlastu a na stole měl mou i jeho zbraň a pravděpodobně je čistil.

,,Nemáš ležet, nebo tě mám snad postřelit víc?" řekl Peter trochu vážně, ale přesto s humorem, když si mě všiml.

,,No to víš, že bych měl, ale až mi dáš něco na bolest," odpověděl jsem a sedl jsem si vedle něho.

Peter po mě hodil nějaký prášky. Jeden jsem si vytáhl a zapil ho tím, co tam měl Peter na stole.

,,Víš, že by se prášky neměly míchat s alkoholem?" zeptal se mě zodpovědně, ale protože to byl Peter, tak to vyznělo spíš komicky. Na to jsem reagoval zdvihnutým prostředníčkem a úsměvem od ucha k uchu.

,,Vrátil bych to těm parchantům, co říkáš?" zeptal se mě Peter. Na to jsem jen kývnul hlavou na znamení souhlasu a pak jsem dodal: ,,Ale nech mě prosím tě trochu zotavit, děkuji."

,,To je jasný, jídla a vody máme teď mraky, takže chvíli nikam nemusíme a nábojů mám taky ještě dost."

Večer jsme zakončili ještě jedním panákem a cigárem. Peter si pak vzal hlídku s tím, že až se mu bude chtít tak vzbudí Holly a já ať si odpočinu. Pod vlivem alkoholu a prášků proti bolesti jsem ho ochotně poslech a šel si lehnout.

To bychom ale nebyli my, abychom nepřitáhli nějakej průser. Nevím kolik bylo, ale byla ještě tma, když nás vzbudily výstřely a Peter.

,,Proberte se, někdo je venku. Sice střílel po hnilácích, ale musíme bejt v pozoru," šeptal k nám Peter, zatímco s námi třásl.