Deník Z

Část 8. Smrt okolo nás

,,To je doba tyvole, už jsem myslel, že je z tebe chcípák a že si budu muset dojet pro tvůj mozek" pronesl Peter svůj morbidní vtípek, hrajíc si se svou pálkou.

,,Víš co mi můžeš Petere." zasmál jsem se nad jeho poznámkou. Oba jsme se pak bratrsky objali a pozdravili se našim speciálním pozdravem.

,,Takže jste to zvládli jo?" zeptal jsem se, když jsem viděl Peterovu dobrou náladu.

Peterovi se ale po mojí otázce výraz ve tváři dost změnil, ani nemusel odpovídat a pochopil jsem, že to naši rodiče nezvládli.

,,Nenechal jsi je proměněné, že ne."

,,Samozřejmě a pak jsem je pohřbil."

Představil jsem Holly Peterovi a pak jsme se šli podívat k hrobům.

,,Večer to zapijeme, mám tam pár flašek kvalitního chlastu." s tím jsem souhlasil.

Kolem Peterova domu byl klid, prý to tu čistil dvakrát denně. Seděli jsme uvnitř a klábosili jsme. Vyprávěl jsem o mé cestě a o tom jak jsem narazil na Holly. Ta zase vyprávěla to, co předtím říkala mě.

,,Jak se to vlastně stalo, Petere?" musel jsem se zeptat.

Peter polkl sousto chleba, napil se a začal mi vše popisovat

,,Poslouchali jsme rádio, abychom věděli co se děje venku a mluvili tam o Záchranném táboře, spousta jídla, vody, střecha nad hlavou, bezpečí. Moji i tvoji rodiče se toho samozřejmě hned chytli a chtěli hned jet. Říkal jsem jim, ať nejezdí, že než tam dorazí, tábor padne. Nesli si s sebou spoustu věcí a skládaly je do auta. Pak se odnikud vynořili chcípáci a rodiče vlezli do auta. Byla jich spousta, obklíčili auto a snažili se dostat k nim. Pár jsem jich sundal, než obrátili svou pozornost na mě. Pak už jsem jen slyšel praskající sklo a jejich křik. Nedalo se víc dělat, promiň." ukončil svůj delší monolog a sklopil zrak.

,,Udělal jsi, co bylo v tvých silách," snažil jsem se Petera povzbudit a poplácal jsem ho po rameni.

Rozhodli jsme se nečekat na večer a rovnou jsme otevřeli lahev whiskey. Holly si s námi jen připila na naše rodiče a pak jsem jí šel uložit, protože si chtěla lehnout.

,,Příjdeš si potom lehnout sem, nechci spát sama?" kývl jsem na znamení souhlasu a vrátil jsem se k Petrovi

Nadále jsme si povídali a vymýšleli plány na zítřek, ale ke konci flašky se to spíš vyvinulo v nesmyslné hovadiny, nad kterými jsme se jen smáli.

,,Doufám, že tu máš bezpečno tyvole, když jsme tak na hadry," pronesl jsem s mírnými obtížemi při odchodu do pokoje, kde spala Holly.

,,Nám ráno bude ale blbě." pronesl Peter sám k sobě, když odcházel do svého pokoje.

I když to nebylo úplně jednoduché, vešel jsem do pokoje a lehl jsem si k Holly. Ta se jen uchechtla, když viděla v jakém jsem stavu a lehla si stejně jako minulou noc v autě. Prakticky okamžitě jsme oba usnuli.