Deník Z

Část 5. Nová seznámení

Zavřel jsem oči a očekával jsem nevyhnutelné. Všechen tlak, co na mě působil, ze mě najednou opadl. Nevěděl jsem, co se stalo.

Je tohle konec? Pomyslel jsem si. ,,Promiň, ale teď asi není vhodná chvíle na odpočívání," ozval se neznámý dívčí hlas. Otevřel jsem oči a uviděl jí, tu co stála před chvílí na tom autě.

V ruce svírala nůž, z jehož konce kapala krev. Otočil jsem se a vedle mě ležel mrtvý s dírou v hlavě. Svůj pohled jsem upoutal zase k ní, jen tak tam stála s rukou nataženou ke mně, v úmyslu mi pomoct na nohy.

Ochotně jsem nabídku pomoci přijal a vstal jsem. ,,Víš, měl bych ti poděkovat, zachránila jsi mi život." řekl jsem jí, zatímco jsem sbíral svůj nůž ze země.

,,To já děkuji, nebýt tebe, tak bych brzy byla jedna z těch věcí, jo a jsem Holly," usmála se představila se mi. ,,Já jsem Paul" opětoval jsem úsměv.

Shodli jsme se, že by oddych s pauzou na jídlo neuškodil. Společně jsme odklidili těla mrtvých, sedli si k autu, vytáhli jídlo a dali se do řeči.

,,A kam máš namířeno?" zeptal jsem se jí s nadějí, že bude mít stejnou cestu.

,,Ráda bych se dostala do SherCreeku" prozradila s takovým nadšením, až mi přišlo, že Holly vlastně netuší, jak moc je ta situace vážná.

,,Víš Holly, já jsem v SherCreeku bydlel a nerad ti kazím plány, ale tam už nic moc nezůstalo."

,,Aha," pronesla celkem s klidem ,,Měla jsem tam akorát zdědit, dům po rodičích"

Takhle jsme tlachali celkem dlouho, z vážných témat jsme přešli na ty humorné. Pomalu se začalo stmívat a my jsme se pro větší bezpečí přesunuli do auta.

Holly začínala být unavená a tak jsem se nabídl, že si vezmu hlídku. ,,Dobrou noc Paule a děkuji." popřála mi. Já jí půjčil bundu na přikrytí a sedl jsem si venku na kapotu.

Noc byla jasná, na nebi zářily miliony hvězd a měsíc prosvěcoval krajinu okolo. I když se svět zhroutil, všude byl klid, jakoby se všichni mrtví rozhodli nekazit tento magický okamžik.

Přibližně v půlce noci jsem začínal pociťovat únavu i já, a když byl do teď klid, rozhodl jsem se jít taky trochu prospat. Když jsem lezl do auta, omylem jsem Holly trochu probudil. ,,To nic, venku je klid, tak se jdu taky trochu prospat," řekl jsem jí a lehl jsem si vedle.

Nebylo tam moc místa, ale i tak se Holly přisunula kemně, položila si hlavu na mou hruď, chytla se mé ruky a spokojeně spala dál. Popár minutách jsem usnul i já.