Deník Z

Část 4. Smrt je blízko

Čepel se zasekla přimo doprostřed trouchnivějici hlavy. Po vytažení mačety z hlavy se tělo skácelo k mým nohám.

Zavřel jsem dveře a vratil jsem se ke svým batohům, z jednoho jsem vytáhl mapu a zkoumal jsem kde se nacházím.

,,Takže já budu někde tady aaa Peter bydlí tady, takže když pujdu timhle lesem tak tam do večera dorazim, " povídal jsem si sam pro sebe.

Směr mé cesty byl tedy určen a já mohl pokračovat. Sebral jsem si své věci, překročil jsem hníjíciho mrtvého a vyrazil jsem.

Cesta lesem byla klidná, hádal jsem, že se zatim všichni mrtví zdržují ve městech kvůli potravě. Ten příjemný klid ale netrval věčně.

,,Pomooc, prosim pomozte mi někdo" ozval se hlas kousek ode mě. Nemohl jsem nechat tuto žádost o záchranu života bez reakce, proto jsem se rozběhl směrem, ze kterého se volání ozývalo.

Vyběhl jsem z lesa na silnici a viděl jsem nějakou holku, stojicí na autě a kolem ní tak čtyři nebo pět mrtvých.

Neváhal jsem ani minutu, odhodil jsem své věci, sáhl jsem po mačetě a vydal jsem se k autu.

,,Hej žrouti" křikl jsem na bandu mrtváku, abych upoutal jejich pozornost. Častečně to pomohlo z pěti mrtvých se tři vydali mým směrem.

Prvního, který se ke mě dostal jsem kopl do kolena a ucouvl jsem dozadu, kvůli blížícímu se dalšímu. Jakmile byl ten druhý na dosah čepele, ohnal jsem se a udeřil jsem mrtváka z boku do hlavy. Ten se skácel jak domeček z karet.

Když se do mé blízkosti dostal posledni z těch které jsem odlakal, jednoduše jsem mu vrazil mačetu do jeho rozevřených čelistí. Pak už jsem jen ukončil neživot toho, kterého jsem kopnul.

Dva zbývající mrtví se stále sápali po nohách té neznámé a mě si nevšímali. Vytáhl jsem nůž a přikradl jsem se k jednomu z nich zezadu. Popadl jsem ho za vlasy a nuž mu vrazil do spánku.

Při likvidaci předposledního jsem si nevšiml, že svou pozornost na mě obratil poslední z nich. Vrhl se na mě a díky momentu překvapení mě povalil na zem.

Můj nejbližší kontakt s jednou z těch věcí. Jeho čelisti byly tak blízko, mohl bych klidně spočítat jeho zuby a z jeho dechu jsem chtěl zvracet.

Snažil jsem se ho ze sebe sundat, ale nešlo toho. Jeho touha mi servat kuži z obličeje byla přiliš silná a síla v mých rukou začínala pomalu slábnout.

Všechno mi rázem připadalo jak ve zpomaleném filmu. Ruce se mi třásly, po čele mi tekly potoky potu a smrtící čelisti mrtváka se přibližovaly.