Asi si teď představujete, jak jsme tomu chlápkovi například práskali kloubky kleštěmi a tak dále, ale to se nestalo. Přestože svět, jak jsme ho znali, skončil, stále jsme byli jen obyčejní teenageři. Prostě jsme ho přivázali k židli a mlátili ho, dokud nám alespoň něco neřekl.
,,Tak co, máš dost kreténe?" zeptal se ho, už trochu vyčerpaný Peter. Nic krom nadávek a flusání krve se zuby, jsme ale ze zajatce nedostali. Pak jsem dostal celkem zajímavej nápad, kterej stál za vyzkoušení.
,,Počkej tady, hned jsem tu." odběhl jsem, sotva jsem to dořekl. Mířil jsem rovnou ke dveřím ven, ani Holly, která hlídala u okna se na nic nestihla zeptat, jak rychle jsem zmizel.
Dlouho to netrvalo a já venku našel co jsem hledal. Jeden mrtvej si to zrovna mašíroval přes ulici, ale než si mě stačil všimnout, moje mačeta mu přeťala krk, pak už jsem jen sebral jeho hlavu a klusal jsem si to zpátky do domu, dřív než by se ukázalo nějaký další zombie psisko.
,,Tak co, teď už nám něco řekneš, nebo nakrmíme tady našeho kamaráda?" mával jsem chlápkovi hlavou mrtváka, který nepřestával cvakat zubama, před obličejem.
Musel jsem se přemoct, abych se z toho smradu hnijícího masa sám nepozvracel a Peter to šel dokonce rozdejchávat vedle do pokoje. Plán však vyšel a těsně před tím než se mu stihli nemrtvé, hladové čelisti zakousnout do tváře se ptáček rozezpíval.
Zavolal jsem Petera, aby si to také poslechl. Řekl nám všechno, místo, počet lidí i jejich arzenál dokonce i rozmístění stráží.
Smrti se nebál, ale přeměna v mrtvou a nenasytnou kreaturu, byla určitě horší. Měli jsme radost z našeho úspěchu, ale jak už to tak bývá vždycky se něco musí posrat. Při tom nadšení jsem si totiž nevšiml že se vlasy i z trochou kůže začínají z hlavy našeho vyslýchacího nástroje trhat a ta spadla našemu vězni do klína. Horší než být pokousán, je asi jen, být pokousání do rozkroku.
Rychle jsme zařídili to, aby se nepřeměnil, protože to jsme doopravdy v plánu neměli a taky jsme se postarali o toho bezhlavého nebo spíš beztělého nebožtíka a oba jsme podpálili před domem.
Nikdo z nás tři neměl teď ani myšlenky na spánek a proto jsme otevřeli nějaké to pivo a začli jsme plánovat odvetu za moje rameno.
ČTEŠ
Deník Z
HorrorSvět okolo mladého Paula se začne měniť závratnou rychlostí. Z lidí celého světa, jeho sousedu, rodiny a přatel se stali mrtví, kteří se však nerozhodli k věčnému odpočinku, ale k nenasytnému požírání všeho živého.
