Jsou všichni vlci zlí?

▁ ▂ ▄ ▅ ▆ ▇ █ 2. Kapitola/1. Vzpomínka: Noc Cesty Na Hřbitov Růží █ ▇ ▆ ▅ ▄ ▂ ▁

„Zrzko?"
„Ano, Orchid?"
„Stále trváš na tom, že půjdeš na Hřbitov růží sama? Dneska v noci?"
„Mám snad na výběr? Čím dřív, tím líp, sama si to říkala. A ségra ani Air nevypadaly, že by se jim zrovna chtělo jít se mnou na děsivou noční procházku na místo, kde žijí démoni a nic tam nikdy nevyrostlo. Navíc, neříkalas, že Růže funguje, jen když jsi v nesnázích? Chci konečně poznat své rodiče."
„Zrzi, teď mě dobře poslouchej. Proto jdu teď za tebou." Zrzka se podívala vedoucí lišce do očí a spatřila Orchid přesně takovou, jakou ji znala: majestátní i zranitelnou. „Teď mi strašně připomínáš tvoji maminku, Zrzko. Dali jsme jí jméno Sunny, protože se vždycky na každého usmívala. Takové naše sluníčko. Měla jsem ji moc ráda, stejně jako mám ráda tebe. A Sunny si, stejně jako ty, uměla tvrdohlavě stát za svým a věřila, že dokáže cokoli, když se bude dost snažit, aby to vyšlo, což se nestalo. Nevrátila se zpátky živá. Ale Sunny už tu není, Zrzi, a my se musíme soustředit na to, co bude, ne na to, co už bylo."
„Aha... co tím chceš říct, Orchid?"
„Za prvé, máš spoustu důvodů neriskovat vlastní život jen kvůli někomu, kdo ani nevíš, jestli pro tebe přijde a zachrání tě. Za druhé... Za druhé, mám tě ráda a nechci o tebe přijít. Nechci přijít o někoho, jako jsi ty, jen kvůli tomu, že dělá unáhlená rozhodnutí."
Vedoucí lišce se zlomil hlas. Zrzka si uvědomila, že Orchid skoro pláče, i když plakat před někým je pro ni nedůstojné. Jejich majestátní, silná vůdkyně, co si vždycky ví rady v jakékoli situaci a jako první navrhuje racionální a rozumné řešení, má teď co dělat, aby se nerozbrečela.
„Jé, promiň, Orchid. To jsem nechtěla. Tak jsem to nemyslela." omlouvala se Zrzka. „Ale neříkala jsi, že všechno na Hřbitově jsou jen iluze?"
„Iluze možná, ale to neznamená, že jsou neškodné. Jsou tam z nějakého důvodu. Tvého otce prý pomocí nich dostali vlci."
„Vlci? Ty myslíš Axelův klan?"
„Ano. Nevíš, že Axel a jeho otec potřebují liščí krev a Půlnoční růži, aby mohli pomocí černé magie uzdravit Axelovu těžce nemocnou sestru Tracy? Právě proto jsou vlci a lišky nepřátelé. Myslíme si, že se tvůj otec stal jednou z jeho obětí."
Zrzka se zamyslela. Kdyby byla Šedivka, nebo kdokoli jiný, na kom jí kdy záleželo, nebo ona sama, smrtelně nemocný, uzdravila by ho i za cenu vraždy? Za cenu toho, že někomu dalšímu sebere přítele, rodiče nebo sourozence? Za to, že musí žít zbytek života žít s výčitkami svědomí a pocitem viny?
Zrzce najednou začínalo být Axela skoro líto, ačkoliv byl příčinou jejích trápení. Zrzka moc dobře věděla, že na některé otázky neexistují jednoznačné odpovědi. Ani správné. Vždyť kolikrát se s nimi v životě musela potýkat.
„Půlnoční růže umí uzdravovat?" ptala se Zrzka.
„Ne, vlastně ani neumí. Je to černá magie. Jedna rituálně zabitá oběť za asi půl roku života, tak se to alespoň píše ve starých spisech. Ale vlci věří, že když těch obětí nasbírají dost, bude Tracy živá a zdravá už navždy."
„Počkej, náš klan je pojmenovaný podle talismanu černé magie? Copak jsme nějak zlí?"
„Nic není tak černobílé, jak to vypadá, Zrzi. Talisman Půlnoční Růže má i své dobré vlastnosti. Duchové vyvolaní Růží jsou dobří bojovníci – jsou prakticky neporazitelní, asi jako zombie, protože těžko můžeš ublížit mrtvému. Mají ohromnou sílu a výdrž. Jsou rychlí. Umí bezlítostně a krutě zabíjet, zvlášť když mají z podstaty vztek nebo lační po pomstě – myslím tím, že je za života třeba někdo připravil o rodinu nebo o nejlepšího přítele. Ale i toho se dá dobře využít bez ztráty na životech. Ti mírnější a méně vzteklí byli dříve používáni na budování rozsáhlejších podzemních staveb, lovení větší kořisti nebo na doručování vzkazů do velkých vzdáleností, protože se nikdy nevyčerpají. Kdysi jsme dokonce zkoušeli pomocí Růže vyvolat tvé rodiče, aby nám pomohli s výstavbou jedněch podzemních chodeb, ale objevila se tu jen Sunny a řekla nám, že o Falconovi nesmí mluvit s nikým živým."
„Falcon? Myslíš tátu?"
„Ano. My všichni, co jsme ho znali, na něj doteď rádi vzpomínáme. Byl to takový kliďas a pohodář. Každého uměl rozesmát nebo potěšit. Měl šrámy přes celý hřbet, protože se ho pokusil ulovit sokol, když byl malý, ale to mu neubíralo na kráse nebo charakteru. Ani se nedivím, že se dal dohromady s tvojí matkou. Ztratil se při lovu, když byl tobě a Šedivce jen asi měsíc a byly jste ještě slepá liščata zalezlá v bezpečí nory a vydaná napospas osudu. Sunny mu byla tak oddaná, že vás dvě přenechala mně a vydala se ho hledat směrem na Hřbitov růží. Později jsme ji našli v lese kousek od Hřbitova mrtvou, v kaluži krve se zlomenou nohou, rozťatým hrudníkem a polámanými žebry. Nevíme, jak se jí to stalo. Musela být na útěku před něčím strašným. Tvého otce jsme poté ještě dlouho hledali, dokonce jsme na vlastní nebezpečí posílali zvědy k Axelovi a jeho klanu, ale Falcona už nikdy nikdo neviděl. Stejně jako Půlnoční růži, kterou by teď neměli mít ani vlci, protože po provedení rituálu, při kterém Tracy dostane další půlrok života, se růže pokaždé vytratí a je na nás, abychom ji našli, než nás předběhne Axel."
„Aha. Kolikrát se Růže už takhle ztratila a zase našla?"
„Vlci nám ji sebrali asi před dvěma nebo třemi lety. Od té doby jsem ji neviděla."
„Aha. Zvláštní."
„To je."
„Pustíš mě teda na Hřbitov pro Růži?"
„Ty ses tedy rozhodla jít na Hřbitov sama?"
„Ano, rozhodla."
„Dobře, tak běž. Přece jen bude lepší, když si pospíšíme. Ale vrať se, kdybys cítila nebezpečí, a jestli po cestě bude něco podezřelého, nezapomeň mi to nahlásit, až se vrátíš. Spoléhej na svou intuici. Buď rozumná. Nemysli na to, že Růži nezískáš, když to nakonec vzdáš. Hlavně ať dorazíš zpět v pořádku, nezapomeň, že ty a tvé zdraví jsou pro nás mnohem důležitější než talisman. Kdyby ses nevracela, poběžíme za tebou." udávala Orchid jako správná vůdkyně Zrzce poslední pokyny a rady.
„To nebude nutné. Spolehni se na mě."
„Hodně štěstí. Budu na tebe myslet. A ty můžeš myslet na mě nebo na Šedivku, až se budeš bát."
„Dobře, díky. Budu opatrná."
„Já vím."
Zrzka se rozběhla do lesů.