Jsou všichni vlci zlí?

~*✵*~✵~*✵*~Bonusová Kapitola: Příběh O Vzniku Světa~*✵*~✵~*✵*~

Legenda vypráví, že kdysi dávno, ještě před vznikem současného světa, existovaly dva rozdílné světy. Jmenovaly se Tenebris, temný, a Meridiem, zářivý. Oba tyto světy byly přesný opak toho druhého: Meridiem byl třpytivý a majestátní, Tenebris tmavý, šedivý a studený. Byly rozdílné asi jako nebe a peklo, jako den a noc. Každý živočich - lišky, psi, vlci, dokonce i lidé, všechno, co kdy žilo - se narodili na Tenebris, a až poté, co splnili svůj úkol, odpoluli na druhý břeh, kde mohli navždy žít šťastně. Mezi těmito světy tekla řeka Siderea, kterou mohli živočichové přeplouvat jen s pomocí boha Noxe. Jenže to obyvatelům Tenebris nestačilo. Zkoušeli Sidereu přeplavat, ale nikomu se to nepovedlo. Blankytně modré, ale jedovaté hlubiny Siderey zabily každého, kdo se jej pokusil přebrodit. Po četných ztrátách na životech Tenebrisanům nakonec nezbylo, než to vzdát. Aby si svůj svět alespoň trochu zkrášlili, začali živočichové pěstovat na jejich břehu Siderey květiny ze semen, které k nim přivál vítr z Meridiem. Pár květin z nich sice vyrostlo, ale všechny jim nakonec zvadly, až na jednu. Krásná růže se dokázala přizpůsobit temnotě a suchu odvěky panující na Tenebris. Rostla vysoko, až do oblak, kde přijala jejich barvu i jméno. Tisíciletí tam rostla a poskytovala Tenebrisanům úkryt před vichřicemi a dalšími nepřízněmi počasí. Avšak jednoho dne přišla bouře tak silná, že ani pevné kořeny neudržely Růži v zemi. Půlnoční růže spadla přímo napříč Siderey a její plochý stonek posloužil Tenebrisanům jako perfektní lávka, vedoucí na druhý břeh. Spousta živočichů žijících na Tenebris odešla neprávem žít na Meridiem. Když se to Noxeus dozvěděl, rozčílil se. Jeho vztek opět přihnal bouřku, která všechno změnila. Siderea se po přívalech vody rozšířila natolik, že už nikdo nikdy nedokázal dohlédnout na Meridiem, a utopila v sobě i stonek Růže. A poté bůh začal tvořit: nechal vyrůst na Meridiem záplavy květin a protékat jím životodárné potůčky vody. Změnil i Tenebris, na jehož půdu začaly dopadat teplé deště, vytvářející úrodnou půdu pro semínka, jež přivál vítr z Meridiem. Noxeus dal všem květinám kulatý stonek a růžím trny, aby se po nich už nikdo nemohl dostat na druhou stranu. Změnil řád a místo po vodě se mrtví dostávali do Meridiem vzduchem. Nakonec Noxeus přejmenoval Meridiem na Ráj a Tenebris na Zemi. Však na zemi nechal jako připomínku jedno jediné místo, které zůstalo stejné, jako byl Tenebris. Nazval ho Hřbitovem růží jak vzpomínku na Půlnoční růži, a poslal do něj jako do vězení ty, kterým se podařilo dostat se do Meridiem po stonku růže. Takoví živočichové žili na Hřbitově tak dlouho, až zemřeli. Ale protože Noxeus už jim nedovolil vrátit se zpět do Meridiem, nezbývá jejich duším než navždy zůstat na Hřbitově a doufat, že jednou dokážou posednout živočicha žijícího na zemi, vzít si jeho tělo a nechat jeho duši, ať zůstane žít na Hřbitově místo nich.
Ale ačkoli je nebe veliké, najdou se tací, kteří se stále snaží Sidereu přebrodit. Každou noc se tak Siderea zbarví do černa krví těch, jež probodly ostré cípy zářivě zlatých hvězd, které plují na jeho hladině. Méně ostré hvězdy některým slouží jako čluny, které je mohou odvézt na Zemi: málokomu se ale podaří se na nich zachránit.
~*✵*~✵~*✵*~✵~*✵*~✵~*✵*~✵~*✵*~