Battle Symphony

7| krev, slzy a pot

✧ Rune Johansen ✧

Neměl tušení, proč se tak zachoval. Proč tak bránil Jacoba, když věděl, že má Noah pravdu. Bylo mu to  nepříjemné, snažil se Jacobovi vyhýbat, takže se s Noahem pohádal zbytečně. Možná to bylo proto, že šel právě za Noahem lehce naštvaný, když den předtím měli mít zkoušku a Noah to zrušil, až když byl Rune na cestě. Dneska s ním ještě mluvit nestihl.

   Vrátil se k sobě na pokoj, který byl od Noahového snad úplně nejdál. Mason na pokoji nebyl, nejspíš už šel dolů do restaurace, kde orchestr měl po celý den k dispozici nejrůznější jídlo, ale ani trochu mu to nevadilo.

   Jenže Noah mu neustále vrtal hlavou, cítil se blbě. A tak se o půl hodiny později zvedl a vydal se zpátky k jeho pokoji. Omluva ho přece nezabije.

   Když došel před dveře Noahova pokoje, ještě váhal. Neměl by ještě počkat? Co vlastně řekne?

   Už by i vycouval, ale přestal přemýšlet, vystřelil svou ruku a zaťukal. Tak, už nebylo cesty zpět.

   Jenže ho nenapadlo, že za tu půl hodinu mohl být Noah dávno pryč. A jeho spolubydlící zpátky.

   Jacob se na něj usmál. Rune nasucho polkl.

   "Noah tady není?" zeptal se.

   Jacobův úsměv nad jménem jeho kamaráda povadl. "Zase ho hledáš? Ne, není, šel se podívat do města, myslím. Odešel fakt tak před pěti minuntama."

   "Aha, tak já asi půjdu." Přerušil s Jacobem oční kontakt a zadíval se do země. Dal se na odchod. Stihl by Noaha dojít, ať už šel kamkoliv? Možná by tu možnost byla, ale Rune ani nevěděl, na jakou stranu od hotelu šel.

   Povzdechl si. A jelikož Jacob pořád stál ve dveřích, zastavil se. "Vlastně můžeme si promluvit my dva?" zeptal se.

   Nepotřebuje Noaha, aby za něj řešil záležitosti s Jacobem a ničil si tak přátelství. On to dokáže sám. A dokáže to teď.

   "Uhm, jasně," zamumlal Jacob a odestoupil od dveří, aby Rune mohl projít. Ten byl v tu chvíli tak moc rád, že pokoje nešly zamknout, jelikož byly z venku na kartu, protože Jacob by toho určitě využil rád.

   Bylo tolik věcí, co Noah ani nevěděl. Jak byl Rune jednou s Jacobem v kavárně, kde se ho pořád ptal na milostný život (Rune to zahrál do outu, že žádný nemá, aby se nepřeřekl, že ho holky vlastně vůbec nezajímají). Nebo když u Jacoba popíeli před pár dny čaj, když se náhodou Jacob spletl, kdy má začít zkouška, a tak Rune přišel skoro o hodinu dřív. Ten den začal nenávidět Jacobovu sedačku, jelikož mu jen připomínala to, jak se na něj Jacob mačkal. Nebo když jednou neodemkl auto, dokud mu Rune neslíbil, že spolu někam zajdou.

   Takových malých věcí bylo mnoho. Věcí, které Runeho zneklidňovaly.

   Pro vlastní klid zůstával u dveří. "Je mi blbý, ti to říkat tady, ale už nebudu s tebou jezdit na zkoušky a domů," vychrlil. Jacob se na něj překvapeně podíval.

   "Proč ne?"

   A tak začalo Runeho lhaní. "Budu jezdit sestřiným autem, jelikož už mám nějakou tu dobu řidičák a vůbec ho nepoužívám. Chci si zase řízení osvojit." V hlavě si začal nadávat. Neměl se tak spontánně rozhodnout s Jacobem mluvit, když nic neměl připraveného. 

   Jacob se začal smát. Vážně smát. "Rune, já moc dobře vím, že řidičák nemáš. Alespoň v tvojí peněžence žádný ne-" Zastavil se uprostřed věty. Protože si uvědomil, co právě řekl.