Battle Symphony

47| miluju tě

✧ Rune Johansen ✧

Být s Noahem v nemocnici, to bylo jejich poprvé. A taky tak museli vypadat.

Rune byl nervózní z toho, co s Noahem o jeho zdraví uslyší za novinky. Noah byl nervózní jen z faktu, že byl v nemocnici.

"Je to tady tak... tiché, ubíjející," ozval se Noah snad poprvé od toho, co vešli do nemocnice. Rune chtěl utrousit vtípek v podobě černého humoru, ale to by ho asi Noah na místě zabil.

"Myslím, že jsem viděl na chodbě plakát, že v dětském oddělení mají dílničky, můžeš mě počkat tam, nejspíš to tam bude veselejší," podotkl místo toho. Noah se uchechtl.

"Teď jsem si představil sebe, jak sedím na té miniaturní židličce u miniaturního stolu mezi miniaturními dětmi a vystřihávám hvězdičky z papíru."

Rune se rozesmál. Mu samotnému se ta představa líbila. Znamenalo by to, že by Noah neuslyšel žádné špatné zprávy, teda dokud by mu to Rune neřekl. Ale přece jen to slyšet z první ruky od doktora bylo o něco horší, alespoň podle něj. A tušil, že přijdou další špatné zprávy.

Runeho nevolnosti byly čím dál častější, budil se mnohdy s pocitem, že nemůže dýchat a také mu někdy srdce bylo nepravidelně. Nemohlo to znamenat nic dobrého.

Už byl na třech vyšetření, teď jen čekal na svého doktora, aby mu řekl výsledky.

A netrvalo dlouho, do pár minut ho zavolali do ordinace.

Rune s Noahem tiše vešli a posadili se na židle před stolem doktora. Ten ještě kontroloval něco v záznamech, než vzhlédl a překvapeně se na Noaha podíval. "Dneska sestru vyměnil někdo jiný?"

Rune otevřel pusu, ale Noah zareagoval rychleji. Postavil se a potřásl si s doktorem ruku. "Dobrý den, Noah Bloom, Runeho přítel."

Doktor nijak na jejich vztah nezareagoval, jen se usmál a pak se podíval na Runeho. "Je v pořádku, aby váš přítel slyšel o vašem stavu? Není rodinný příslušník, potřebuju vaše povolení, abych před ním mohl mluvit."

"Ano," odpověděl pohotově Rune. V koutku oka zahlédl, jak se Noah pousmál.

"Dobře, tedy," povzdechl si doktor a znovu se podíval do papírů před sebou. "Mám tady záznamy všech problémů, které jste uvedl sestřičce. A není tedy toho málo. Budíte se s pocitem, že nemůžete dýchat, nepravidelně vám bije srdce, nevolnosti a další."

Rune přikyvoval. Podle toho, jak vše doktor četl, usoudil, že to opravdu nebude nejlepší.

"Vaše výsledky," pokračoval doktor, "se zhoršily. Proto není divu, že se zhoršil i váš stav."

Rune se skousl spodní ret. Tohle byla chvíle, kdy nevěděl co říct, a proto za něj vždy mluvila Aurora. On jen tiše zpracovával, že je zase o něco blíž smrti.

Místnost tedy na chvíli zaplnilo ticho. Dokud se, k Runeho překvapení, neozval Noah. "A to znamená?"

"Měl bych návrh na léčbu, která by se hodila. Mám na mysli jedny lázně, kde se starají o lidi s nemocným srdcem. Minimálně jeden měsíc v těchto lázních by vám mohl určitě pomoct." Doktor se podíval na Runeho. "Není to ale levná záležitost."

Soutěž. To bylo to první, co Runeho napadlo. "A máte nějaký termín?" zeptal se Rune.

"Už jsem dopředu něco zjišťoval. Volné místo by tam měli od sedmého dubna. Den předtím tam končí pobyt jedná má pacientka, která tam byla ubytovaná i s jejími dětmi. To znamená, že se uvolní pokoj, kde se můžete ubytovat i s rodinnými příslušníky. A nebo tedy s přítelem."

Sedmého dubna. Rune se podíval na Noaha. Naklonil se k němu. "Finále je pátého, že?" zeptal se.

Noah přikývl. "Vychází to úžasně."

"Nevím, jestli na to budu mít peníze," podotkl Rune. Když nedávno na jedné z kontrol získal sto padesát různých letáčků o své nemoci, jeden z nich byl o pobytech v lázních. A ty ceny se mu ani trochu nelíbily.

Noah se pousmál. "Nedělej si starosti. I kdybychom v té soutěži skončili poslední, na třetím místě, pořád vyhrajeme slušnou částku."

Rune zavrtěl hlavou. "Vždyť to budou taky tvoje peníze."

"No a? Zaplatíme ti léčbu," zašeptal. Pak se otočil k doktorovi. "Dáte nám na ty lázně nějaký kontakt? Téměř určitě toho využijeme," oznámil doktorovi dřív, než ho Rune mohl zastavit.

Přece nemohl po Noahovi chtít, aby mu platil vůbec jen část tak drahé léčby. Byl jeho přítel, ne rodina, nebyli ani manželé, kde už je to normální. Přišlo mu to, jako by měl brát peníze od cizího člověka. Přece tohle Noah nemusel dělat? Neměl za Runeho žádnou zodpovědnost?

Do půl hodiny pak z ordinace vyšli. Zase s dalšími letáčky a kontakty, jak to už bylo pro Runeho zvykem. Až v mučivém tichu došli k Noahovu autu a posadili se dovnitř.

Noah už si zapínal bezpečnostní pás, když se Rune ozval. "Viděl jsi, kolik ta léčba stojí vůbec jen na ten měsíc?" zeptal se.

Noah otočil klíčkem v zapalování. "Jo," odpověděl prostě.

"Nemám na to."

Noah se na něj otočil. "Já vím, že ne. Ale je to důležité, takže když řekneš rodičům, určitě ti něco dají. Použijeme peníze ze soutěže. A přinejhorším mám jeden účet, kde si každý měsíc ukládám peníze na horší časy. Bude to v pohodě."

"Nejsi můj táta ani někdo, od koho se prostě předpokládá, že mi budeš něco platit," zareagoval ihned Rune. "Nemůžu od tebe přijmout tolik peněz. Nemusíš to dělat."

Noah si povzdechl a motor auta zase vypnul. "Já vím, že ne. Vím, že nejsem člověk, od kterého se to předpokládá, protože nejsme oficiálně rodina a jsem jen tvůj přítel. Ale jsme spolu už dost dlouho a já svou budoucnost vidím s tebou. Takže ještě oficiálně rodina nejsme, ale pro mě už dávno jsi. Proto udělám cokoliv."

Rune ucítil v srdci bodnutí. Věděl ale, že tentokrát to nebylo nic nebezpečného, že ho jen zasáhla Noahova slova. On to vážně se slovy uměl, huh?

Rune nenacházel slova, a tak Noah ještě pokračoval. "Jestli pořád budeš mít problém s tím, že ti chci finančně pomoct, klidně cestou zpátky zastavím u nejbližšího zlatnictví a koupím ti zásnubní prsten, abychom teda byli rodi-"

Nestihl ani doříct větu, jelikož se Rune nahnul přes řadící páku a nečekaně Noaha políbil. Do očí se mu nahrnuly slzy. "Miluju tě," zašeptal, když se od Noaha vzdálil. "Tak moc tě miluju."

Noah se zasmál. "Wow, tohle se od tebe neslyší často," podotkl a pohladil Runeho po tváři. "Ale já tebe taky. Nejvíc." Na to si Runeho přitáhl k sobě a krátce ho políbil.

Noah měl pravdu, tahle slova si neříkali často, a když už ano, byl to spíše Noah, kdo to řekl první. Rune byl spíše ten typ člověka, který to dával najevo, než aby to vyslovil.

"Pojedeš tam se mnou, že ano?" zamumlal mu Rune do krku. "Samotný pobyt tam by neměl být tak drahý, to jen ta léčba."

"Samozřejmě," odpověděl Noah. "Vyhrajeme tu soutěž a dáme si dovolenou v lázních."

Rune se usmál. Hned to celé znělo příjemněji.

✧