Battle Symphony

25| kresby a tajnosti

✧ Rune Johansen ✧

Rune seděl u klavíru a nepřítomně hrál jednoduché melodie, zatímco byl zahleděný na téměř smazaný nápis Petrof. Připomněl si, že musí později Noaha napomenout, že se o svůj klavír nechoval dostatečně dobře, když se mu už mazal nápis, i když věděl, že už je starý téměř sto let.

   Noah byl momentálně v obchodě. Když se snažil vytvořit pro oba něco k snědku na večeři, zjistil, že nemá česnek, a tak musel skočit do obchodu ve vedlejší ulici. Proto se Rune mezitím bavil u klavíru.

   Po chvíli si v jeho zamyšleném hraní všiml plátna napůl strčeného pod tou půlkou postele, kde většinou spal Noah, když už u něj Rune přespával.

   Rune věděl, že je Noah všeobecně umělecký člověk a miluje i malbu a kresbu. Několikrát mu už ukázal pár jeho prací, a tak Rune věděl, že nebude problém, když se na plátno koukne. Dřepl si a plátno vytáhl. K jeho zklamání tam ale bylo jen pár tahů štětcem, které ještě nedávaly smysl.

   Strčil plátno zpátky a už se chtěl postavit, když si všiml bloku v Noahově provizorním nočním stolku. Vzal alespoň ten.

   A kreseb tam bylo snad milion. Sedl si na matraci, opřel se o čelo postele a začal listovat.

   Většinou to byly jen rychlé skeče všeho možného, v jedné Rune rozeznal dokonce i studio, ve kterém nahrávali hudbu pro jeden film. Na jednom portrétu byl i Jacob. Samozřejmě že byl. Rune rychle otočil na další stranu.

   Výhled z okna. Noahův byt. Klavír. Květina, která zdobila jeho stůl. Noah kreslil téměř každý den a Rune a se musel usmívat nad tím, jak byl talentovaný.

   Pak došel téměř na konec. A na jedné kresbě se poznal.

   Bodlo ho u srdce. Noah si psal ke každé kresbě data, a tak Rune hned poznal, že je to kresba ze dne, kdy už asi dva týdny blbli jako kamarádi s výhodami. A nebyl na té skice sám.

   Noah ho držel v objetí, zatímco leželi v posteli jednoho rána. Bylo to snad poprvé, co se takhle probudili, teda vlastně poprvé, co takhle i usnuli. Vždy, když spolu něco měli, tím to také skončilo. Noah se otočil na svou půlku postele, Rune na svou. Tenkrát ale ne, jelikož Rune chtěl zůstat v rukou Noaha a mu to překvapivě nevadilo.

   A pak, když Rune odešel, to Noah nakreslil.

   Rune se musel pousmát při vzpomínce na dobu, kdy si myslel, že k němu Noah nic necítí.

   V tu chvíli Rune uslyšel zvuk klíčů a za chvíli do bytu vešel Noah se sáčkem česneků. Jako první ho napadlo blok odhodit, ale nakonec se rozhodl pro opak. Usmál se na svého přítele.

   "Nakreslíš mě někdy?" zeptal se ho Rune. "Tak abych o tom věděl, abych ti mohl zapózovat."

   Noah si zrovna rozvazoval tkaničky, tak zmateně zvedl pohled. Když uviděl Runeho na posteli s jeho blokem, povzdechl si a pousmál se. "To jsi mi prošmejdil celý byt?"

   "Ne, bylo to čirou náhodou." Prolistoval pár stránkami. "Máš fakt talent. Doufám, že nevadí, že jsem se koukl dovnitř."

   "No, kdybychom nebyli spolu, tak bych tě asi zabil. Teď se ani nemusím vysvětlovat," pokrčil rameny Noah. Přešel do kuchyně a položil česnek na linku.

   Rune mezitím našel další kresbu, na které byl. Hrál na klavír.

   Místo vedle něj se prohnulo a najednou už Noah seděl vedle něj. Koukl se na kresbu, na kterou se Rune zrovna díval. "Ta je jedna z mých oblíbených. Pro jednou jsem nepokazil klavír."

   Rune si odfrkl. "Myslel jsem, že řekneš něco romantického, jako že jsem na ni já, tak proto."

   Noah k němu zvedl pohled. "V té době jsi byl jen jeden z dalších náhodných modelů, co si myslíš."

   "Vždyť jsi to kreslil před čtrnácti dny. Jsem si téměř jistý, že to už jsme spolu byli, když už je to měsíc, hele," podotkl Rune a ukázal na datum.

   Noah se zatvářil překvapeně. "Jo to je ta druhá u klavíru."

   Rune začal listovat dopředu. "Druhá, jo? Co-"

   V tu chvíli mu Noah blok vytrhl, zavřel ho a hodil do peřin za sebe. "Tak, večeře je na stole," prohodil, zatímco se podíval, jestli jeho blok dopadl v pořádku. 

   "Ani jsi nezačal vařit," protočil očima Rune. Noah ho popadl za ruku a začal ho táhnout z postele.

  "A právě proto mi půjdeš pomoct. Jsi jak unuděný dítě," uchechtl se, když uviděl Runeho tvář plnou odporu. V kuchyni ho posadil na barovou židličku u linky a přisunul k němu česnek. "A loupej," nakázal mu.

   Rune si povzdechl a vytáhl jednu hlavičku. Zbytek odsunul stranou a přisunul si k sobě mísu, kterou mu Noah vytáhl.

   "Nemůžeme dělat něco jinýho? Člověk prý vydrží bez jídla až čtyři týdny."

   Noah se zasmál a otočil se k němu. "Nech toho, jinak dneska spíš na zemi."

   Rune už chtěl se smíchem něco namítnout, když si všiml, kolik je hodin. Seskočil ze stoličky. "Já to oloupu. Fakt jo. Jen si odskočím na záchod."

   Noah pokrčil rameny, zatímco pokračoval v krájení masa. Rune využil jeho nepozornosti a natáhl se po své tašce, než se zavřel v koupelně.

   Vytáhl všechny potřebné krabičky léků a zapnul mobil, aby se podíval, co si má vzít. Dohromady čtyři léky. Tři si vzal, zapil je a čtvrtý prozatím schoval. Pak spláchl prázdný záchod, aby to vypadalo, že vykonal potřebu.

   Když vyšel ven, odhodil svou tašku a vrátil se do kuchyně. Noah se na něj koukl. "Je sedm. Vzal sis prášek na astma?"

   Rune se zatvářil překvapeně. "No vidíš, málem bych zapomněl," předstíral. Vrátil se ke své tašce a vytáhl poslední prášek, který si ještě nedal. Vůbec nebyl na astma, ale to Noah nevěděl. 

   Jakmile se s práškem vrátil do kuchyně, aby ho mohl zapít, už tam stála sklenice s vodou připravena od Noaha. Vděčně se na něj usmál.

   Nerad to takhle před Noahem tajil. Ale kdyby to věděl, Runemu bylo jasné, že by ho nutil, aby s ním nevystupoval na té důležité vícekolové soutěži, jelikož Rune před publikem při sólové hře hodně stresoval. A stres nebyl dobrý pro jeho srdce.

   Měl v plánu mu o tom říct, ale až po soutěži. I když to znamenalo, že mu to bude muset tajit ještě hodně dlouho, jelikož poslední kolo soutěže bylo více než za rok.

   Chtěl u toho být s Noahem. Chtěl ho doprovázet. A věděl, že by mu to Noah nedovolil.

✧