Battle Symphony

21| co k tobě cítím?

✧ Rune Johansen ✧

Ten den by nečekal, že se něco stane. Byla normální středa, tedy s výjimkou, že zítra ani v pátek nebyla zkouška, jelikož dirigent odjel na nějaké školení.

   Proto Noah nejspíš usoudil, že je dobrý nápad se jít opít.

   Rune nejprve nic nevěděl. Přece jen po jejich včerejším vyjasnění byli i tak odtažití. Chtělo to čas, aby se dali zase do pořádku.

   Rune byl tu noc na řadě s žehlením, jelikož Aurora byla v práci a žehlila týden předtím. V klidu skládal oblečení, zatímco si pískal známé melodie, když mu začal zvonit telefon. Čekal, že to bude právě jeho sestra, aby jej zkontrolovala, jestli opravdu plní své povinnosti, ale přes celý display svítilo Masonovo jméno.

   Rune se zamračil na hodiny, jelikož bylo půl jedné ráno, ale i tak hovor přijal.

   "Masone?" 

   "Pojď, prosím tě, okamžitě k Noahovi do bytu, jinak přísahám, že ho zabiju."

   Rune se zastavil uprostřed cesty zpátky k žehlícímu prknu. "Můžeš být konkrétnější?"

   "Opil se. Opil se tak moc, že mám sakra strach o jeho život. Do nemocnice ho nedostanu ani za milion a neustále se ptá po tobě. Když je teda při vědomí, protože furt omdlívá. Máme s bráchou ho problém udržet na místě, jelikož chce za tebou, ale nevidím to jako nejlepší nápad. Lepší by bylo, kdybys přijel ty, ať se trochu uklidní."

   Runemu se rozbušilo srdce. Nevěděl, jestli bylo rozumné tam jet, když to měli mezi sebou tak, jak měli. Ale podělané vztahy stranou, Noah ho potřeboval. "Ale já nemám řidičák a-" Odmlčel se. "Jsem na cestě. Hned tam budu."

   Než to sám stihl nějak zpracovat, za chvíli už seděl na kole jeho sestry a byl na cestě k Noahovu bytu. Snad nikdy se nedostavil na jiné místo tak rychle, jako právě teď.

   Mason ho čekal u vstupních dveří, aby se Rune nezdržoval zvoněním a cestou na horu mu v rychlosti převyprávěl, co se stalo, jak mu Noah opilý volal a on ho jel i s jeho bratrem vyzvednout. 

   Když vběhli do Noahova bytu, Rune se téměř zděsil. Slabé osvětlení místnosti to nejspíš zhoršovalo, ale Noah vypadal jak troska. Objímal kýbl, vlasy mu trčely na všechny strany, oči měl podlité krví.

   Nevšiml si ještě Runeho, a tak se Rune otočil k Masonovi. "Proč nemůže do nemocnice? Co se děje?"

   "Ty to furt nevíš?" podivil se Mason. "Neměl bych ti to říkat já, ale teď bys to asi měl vědět. Noah má dá se říci panický strach z nemocnic. Když byl malý, jeho mladší sestra zemřela na leukémii po tom, co v nemocnici téměř bydlela. Má z toho nějaký trauma."

   Rune zavřel oči a vydechl. Začal v hlavě nadávat. Proč. Proč muselo být všechno tak těžké.

   "Kdyby se ráno probudil v nemocnici, asi by nás všechny zabil," vysvětlil dál Mason. 

   Rune se otočil k Noahovi, u kterého klečel Masonův bratr. Smutek byl ten jediný, co v tu chvíli cítil. 

   Už se skoro vydal k Noahovi, když ho Mason ještě zastavil. "Že tě chtěl není jediný důvod, proč jsem tě zavolal. Bojím se ho nechávat samotného, ale za půl hodiny bychom měli s bráchou vyjet do Bostonu. Jedeme za rodinou a ráno tam musíme být. Proto jsme byli vzhůru a Noah to věděl."