Battle Symphony

51| nemůže být pryč

✧ Noah Bloom ✧

Rune zemřel dne, kdy se obloha při západu slunce zbarvila do růžova.

To je pro něj, pomyslel si Noah, když to uviděl. Nebe ho vítalo.

Noah u toho nebyl, když Runeho odpojili od přístrojů. Rozloučil se s ním a vyšel ven. Zůstala jen jeho rodina. Nebylo to proto, že by u toho mohli být jen rodinní příslušníci, on u toho být nechtěl.

Naposledy si s ním propletl prsty. Naposledy ho políbil. Dokonce na rty, jelikož mu sundali dýchací masku. Když ho odpojovali od přístroje, který zajišťoval bití jeho srdce, Noah už byl pryč.

Aurora mu později řekla, že to ještě pár minut trvalo, než jeho srdce úplně vypovědělo službu a na obrazovce přístrojů se objevila dlouhá čára doprovázená jedním stálým tónem.

Nejprve chtěl jen počkat na chodbě, ale nezvládal to. Ta atmosféra, nemocniční bílé stěny všude kolem, musel jít pryč. A tak se vydal pěšky domů.

V tu chvíli mu ještě nedocházelo, kam to jde. Do bytu, který s Runem sdílel, kde jsou všude jeho věci poházené téměř úplně stejně, jako než když odjeli na finále soutěže. Noah strávil většinu času v nemocnici, neměl čas něco uklidit.

Praštilo ho to, až když vešel. Runeho oblečení poházené na sedačce, jeho rozečtená kniha na stolku, prášky poházené po kuchyňské lince, jelikož nestíhali. Noah se musel uchechtnout. Dva dny po soutěži měli jet na léčebný pobyt a teď? Už bylo pozdě. Hodně pozdě.

Noah se posadil na postel. Byla ustlaná, samozřejmě že byla, i když nestíhali, na tohle si Rune vždy čas našel. Nesnášel, když peřiny nebyly ustlané.

Hned vedle něj bylo Runeho triko, ve kterém spal. Vlastně bylo původně Noahovo, ale Runemu se natolik líbilo, že si ho přivlastnil. Noah ho ani nenosil, jelikož bylo příliš velké a byl na něm obrázek kočičky. Proto v něm Rune spal.

Noah si nedokázal představit, že bude muset vyprat Runeho oblečení a pak se ho zbavit. Nedokázal si představit, že ho prostě vystěhuje, i když už nebyla šance, že se do bytu vrátí. Nedokázal si představit, že najednou bude žít bez Runeho, který vyplňoval jeho život dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu.

Už ho od breku bolela hlava, ale stejně slzám zase podlehl. Protože Rune už byl definitivně pryč. Už mu ho nic nevrátí. Vzpomněl si na jeho poslední slova, než se na pódiu vyvrátil. Jsi ten nejtalentovanější a nejskvělejší člověk, co znám. Ta slova mu zvonila v hlavě, jako by stál pár centimetrů od kostelního zvonu.

Už si chtěl lehnout, schovat se do klubíčka a třeba brečet tak dlouho, dokud jeho v bytě nebude povodeň, když někdo zaťukal. Noah si zakryl pusu, aby jeho vzlyky nebyly slyšet. Neměl náladu na nějakého pošťáka nebo kdo to byl.

"Noahu? Jsi tam?"

To nebyl pošťák, ale Mason. Nepřestával ťukat. "No tak, Noahu, nemůžeš tam být sám, vždyť tě to musí ničit."

Měl pravdu. Runeho cítil všude kolem něj, ale při tom byl pryč.

"Otevři mi, prosím. Vím, že tam jsi," snažil se dál Mason.

Noah si povzdechl. Otevře, přesvědčí Masona, že je naprosto v pořádku a bude mít klid, ne? To znělo jako plán.

Postavil se a došel ke dveřím. Pomalu otevřel dveře, ale ne nijak moc. Vykoukl.

"Ahoj," pozdravil Masona.

Ten mu věnoval podezíravý pohled. "Ahoj."

Noah se pokusil o úsměv. "Jsem v pohodě. Samozřejmě že brečím, ale to bych právě nebyl v pohodě, kdybych nebrečel, ne?"

Mason se na něj starostlivě podíval. "Noahu, nemusíš nic předstírat."

Noah se držel, vážně jo. Ale v tu chvíli to prostě už nezvládl. Před Masonovýma očima propukl v novou vlnu pláče, Mason ihned zareagoval, vešel k němu do bytu a objal ho. Noah mu musel zamokřit celé triko během pár sekund.

"Není to možný," zamumlal mu Noah do ramene. "Není možný, aby byl pryč. Nemůže. Prostě ne," vzlykal.

Mason kopl do dveří za ním, aby je zavřel, a více si k sobě Noaha přitiskl. "Bude to trvat, ale bude to lepší, věř mi. Nevím, jestli se tvá bolest vyléčí úplně, ale chce to čas."

Noah začal vrtět hlavou. "Nebude to lepší. Strašně to bolí, Rune je pro mě všechno. Byl."

Mason ho pustil a trochu ho od sebe odtáhl. "Bude to lepší. Pořád to bude bolet, to jo, ale zlepší se to," zopakoval.

Společně došli k posteli, kde se Noah opět posadil. Mason se rozhlédl kolem a podle jeho výrazu Noah usoudil, že cítil, jak to na něj ze všech koutů bytu řve Runeho jméno.

"Uhm, budeš chtít pomoct s jeho věcmi pak?" zeptal se opatrně Mason.

Noah pokrčil rameny. Co kdyby si je prostě navždy nechal? Třeba by se pak cítil, že ho Rune nikdy úplně neopustil. Mason si povzdechl.

"Byl jsi u toho?" zeptal se.

Noah zavrtěl hlavou. "Nedokázal bych to."

Mason chápavě přikývl a posadil se vedle něj. "Upřímnou soustrast, Noahu," zašeptal tiše. "Musí to být těžké."

Noah koukal do blba. Nepřítomně zavrtěl hlavou. "Myslím, že takhle mizerně jsem se ještě nikdy necítil. Jasně, zemřela mi sestra, když jsem byl malý, ale už je to strašně dávno a moc už si nepamatuju ani to, jak zemřela, ani pořádně ji. Nebylo to tak hrozný, jelikož jsem byl malé, popletené dítě, a když mi rodiče nakecali věci, jako že si ji odnesli andílci a teď už se má pěkně, bylo to lepší. Teď ale všechno vím, jak to je, nikdo mi nemůže nakecat sladký řečičky."

Pomalu se otočil na Masona. "Myslíš, že taky na něj zapomenu? Že zapomenu, jak vypadá? Jak mluví? Jeho smích? Já totiž nechci."

Mason měl skleněné oči. Jasně že jo, Rune byl i jeho kamarád. "Nezapomeneš," snažil se ho přesvědčit. "Pokud nebudeš přímo chtít na něj zapomenout, Rune bude vždy s tebou."

Noah nasucho polkl a lehl si na záda na postel. Koukal přes slzy na rozmazaný strop. "Já už nechci brečet, fakt ne. Ale ono to prostě nejde. Sotva si na něj vzpomenu, že už ho nikdy neuvidím-"

Odmlčel se. Tohle byla opravdu realita. Po kouscích to na něj dopadalo, když si uvědomoval více a více věcí. Jaká měla teď být budoucnost bez Runeho. Úplně jiná, než původně.

Jak se teď mohl vůbec vrátit do normálního života? Hrát v orchestru, kde za klavírem bude někdo cizí? Vracet se do prázdného bytu?

Noah se otočil na bok, přitáhl si k sobě nohy a schoval se konečně do klubíčka. Mason ho přikryl dekou. "Chceš, abych zůstal nebo chceš být sám?" zeptal se tiše.

Noah už málem automaticky odpověděl, že chce být sám. Ale byl to vůbec dobrý nápad? Mason mu nijak nepřekážel a nevadil a možná by bylo i lepší, kdyby s ním někdo zůstal. A tak nakonec odpověděl: "Zůstaň, prosím."

Mason hned přikývl. "Udělám ti čaj," řekl a vstal. Noah nenamítal, že chce raději kakao, protože u nich se čaje moc nepily. Rune i on měli raději kakao. Právě proto nic neřekl. To nejlepší kakao uměl jen Rune.

✧

víte,,, přijde mi, že smutné konce mají své kouzlo. a řekla jsem si, že alespoň jeden na profilu potřebuji. taky mě bolelo to psát a bylo TĚŽKÉ to psát. takže,,, omlouvám se lidičky :')