Cesta Primů//Transformers fanfiction//

Sponzor

Chrčení motoru utichlo a do sedačky se zabořila drobná dívka. Zhluboka vydechla a rukou si pročísla ledabyle ostříhané černé vlasy. Natáhla hlavu a zadívala se na svůj odraz ve zpětném zrcátku. Prsty přejela po zjizvené tváři. Mířila od brady nahoru až k černým slunečním brýlím. Opatrně si je sundala a položila na palubní desku. Odhalila zvrásněnou kůži v místě, kde bývalo oko. Svět se stal mnohem plošším a staré vzpomínky vyvstaly na povrch. Zavrtěním hlavy je poslala zpátky a znovu si nasadila brýle. Předměty získaly opět na plasticitě. Rychlým pohybem vytáhla klíčky ze zapalování a zastrčila je do kapsy. Vystoupila z auta a zavřela za sebou dveře. Nenamáhaje zamknout vykročila vstříc nemalému fastfoodu na odpočívadle vedle velké dálnice.

Klapání podpatků ji doprovázelo k proskleným dveřím. Opřela se do nich a vstoupila do jídelního prostoru restaurace. Na prahu se zastavila a přelétla pohledem poloprázdnou místnost. Když zahlédla, co hledala, zamířila přímo k onomu místu.

Zastavila se u stolu na němž stála modrá kabelka a posadila se na červenou umělou kůží potaženou sedačku. Opřela se a pravou ruku spustila volně dolů div se nedotýkala špinavých dlaždic pokrývajících podlahu.

"Slečno K, rád Vás opět vidím," pronesl tiše mužský hlas.

"I já Vás, Jonathane."

"Agentům se podařilo lokalizovat pozici Bishopa," pronesl a vtiskl jí do svěšené ruky papírek s instrukcemi. "Hodně štěstí." S těmi slovy se majitel hlasu zvedl a za vrzání podrážek opustil restauraci.

Kerry rozložila papírek. Modrým inkoustem na něm zářila jediná věta: Vše potřebné je v tašce. Odložila vzkaz a vysypala na stůl obsah kabelky.

Jako první sáhla po složeném nažloutlém papíru. Po rozložení se jí naskytl pohled na mapu Severní Ameriky. V západní části kontinentu se nacházela červená tečka a jediné slovo: Jasper. Z úst ji uniklo pár nadávek a zastrčila si mapku do náprsní kapsy kožené bundy spolu se vzkazem.

Obrátila pozornost na druhý předmět. Váha, která jí zatížila dlaň byla menší než čekala. Začala otáčet přibližně třiceticentimetrovým válečkem a pozorně si všímala každého sebemenšího detailu. Nejvíce ji zaujal oranžový lepící papírek s pár řádky napsaných modrým inkoustem: Prototyp bojové tyče, přeruš modrý pruh. Ústa se jí zkřivila do děsivého úšklebku, který měl být potěšený úsměv. Zastrčila si válec za opasek a zvedla se.

Uchopila kabelku a vydala se rázně k východu z fastfoodu. Porušila tak jednu ze svých tradic, avšak dnes neměla hlad. Nevnímala udivené pohledy ostatních zákazníků a obsluhy, které ji pozorně sledovaly. Věděla, že se dívají hlavně na jednu část jejího těla.

Opřela se do dveří a tvář jí ovanul chladný vánek. Zhluboka se nadechla a pokračovala v chůzi směrem k autu, u kterého se zastavila. Otevřela dveře na straně řidiče a zabořila se do pohodlného sedadla. Darovanou kabelku hodila na vedlejší sedačku a zavřela dveře. Zastrčila klíčky do zapalování a nastartovala. Sešlápnutím plynu vyrazila vstříc dalšímu setkání s mužem, který ji změnil.