Cesta Primů//Transformers fanfiction//

Krok do neznáma

Optimus jí věnoval lehký úsměv. Zahlédla v něm pocit viny, byl skryt pod maskou vyrovnaného velitele, takže si nebyla jistá, zda onu emoci viděli i ostatní přítomní. Hluboko uvnitř sebe cítila něco podobného. Cítila vinu za všechno, co nešlo podle plánu v době, co cestovali bok po boku. Letmo pohlédla na paprsčitou, téměř neviditelnou jizvu, která se větvila na jeho pravém rameni. Na mysl se jí vrátily vzpomínky na tmu, strach a hlasité výkřiky. 

Zavřela oko a vzpomínky zahnala do vzdáleného kouta v její hlavě. Netušila, že tím přikrmila temnotu, která sílila každou vteřinu, co proti ní nic nepodnikala.

Když znovu otevřela oko, viděla Optima, jak mizí v tunelu a mávnutím ruky, jí sděluje, aby ho následovala. Tak rychle, jak jí dovaloval její zdravotní stav, seběhla schody a vběhla za ním do chodby.

Dohnala ho po dvou zatáčkách, kdy se ocitli mimo doslech skupinky v hlavní místnosti. Stál otočený zády k ní. Nehýbal se, jen čekal. Takto tam stály několik minut. Když se Kerry odhodlala promluvit, hlas se jí trochu třásl: "Já. . . Je to pěkně dlouho, co jsme byli v podobné situaci." V uších jí začalo pískat. Skrze ten nepříjemný zvuk, slyšela svůj vlastní šepot. Vzkaz, který dostávala, slyšela téměř každý den. 

Znič je.

. . . . .

Nádech.

Výdech.

Nádech.

Výdech.

V hlavě si neustále opakovala slova, která jí Optimus zopakoval před tím, než odešel a zanechal ji samotnou na střeše Autobotí základny.

Nádech.

Výdech.

Zavrtěla se a pokusila se zaujmout pohodlnější pozici, což se po hodině sezení v pozici lotosového květu zdálo jako nemožné. Povzdechla si a opatrně se postavila. V kolenou jí lehce křuplo. Protáhla se a přistoupila k okraji. Zahleděla se na načervenalé kameny a písek. Kopla do jednoho většího kamínku u své boty a sledovala jeho krátký let vzduchem. Když dopadl na zem, usmála se. Jen stěží zadržela smích, který se jí snažil dostat přes rty. Nakonec uniklo jen uchechtnutí, následované nastavením nohy nad prázdnotu. 

"Sakra," zanadávala po chvilce pro sebe a ustoupila o několik kroků dozadu. Začala přecházet dokola a snažila se přijít na to, co se před okamžiky stalo. Opřel se do ní suchý vítr a oko se jí rozšířilo, když se ozval hlásek uvnitř její hlavy.

Brzy.