Cesta Primů//Transformers fanfiction//

Prozření

"Vidím stejně rád, jako ty vidíš mě," pronesl Jonathan a uchechtl se. Kerry přimhouřila oči a snažila se číst v jeho tváři ve snaze odhalit jeho úmysly.

"Proč jsi tady?" zeptala se, když smích utichl. V jejím hlase byla znát nevraživost a vztek, který cítila v každém kousku těla.

"Kvůli naší smlouvě," řekl klidně Jonathan a opřel se o masivní stůl.

"Co je s ní?"

"Kvůli novým okolnostem ji musím zrušit a ukončit naši ne moc úspěšnou spolupráci."

"Jaké okolnosti?"

"Byla mi nabídnuta lepší nabídka, kterou jsem nemohl odmítnout."

"Kdo ti ji udělal?" zeptala se Kerry a v jejím hlase byla znát docházející trpělivost.

"Bishop."

Kerryiny zorničky se zúžily. "Cože?" vyjekla a instinktivně uchopila pažbu pistole, která jí visela na opasku.

"Nerozčiluj se, slečno K. Mírová smlouva byla navržena z jeho strany a dala mi to, po čem jsem toužil. Měl jedinou podmínku."

"Jakou?" zeptala se vztekle Kerry a její stisk na zbrani zesílil.

"Propustím tě a odstřihnu tě od všech zdrojů," odpověděl Jonathan a usmál se jeho nejvřelejším úsměvem. "Rád jsem s tebou spolupracoval."

Než obrazovka zčernala, vytáhla Kerry pistoli, namířila na Jonathanovo čelo a vystřelila. V uších jí začalo zvonit a následný náraz moderního komunikačního zařízení vnímala jen okrajově. Matně zaregistrovala, jak se muž před ní otočil a dal se na útěk. Zavrčela a vyběhla za ním. Jediné, na co myslela, byl on. Nereagovala na volání jejího jména jejími kolegy. 

Cizinec vběhl do lesa. Kerry byla těsně za ním. Hnala se porostem a ignorovala větve, které ji šlehaly do obličeje. Když oba doběhli na malou mýtinku, vystřelila do stromu před svým cílem a on se zastavil. Otočil se na ni. Kerry zaregistrovala v jeho ruce pistoli. Namířila svou na jeho hrudník a zhluboka oddechovala. On udělal to samé. Než stihl zmáčknout spoušť, udělala to Kerry. Zbraň jejího protivníka vyklouzla z jeho ruky a spadla do mechu. Znovu vystřelila a tělo se zhroutilo na zem.

Ušklíbla se a zastrčila si pistoli do pouzdra na opasku. Urovnala si bundu a rukou si pročísla vlasy. Otočila se na patě a klidným krokem se vydala zpátky. Hněv, který v ní před tím vřel, zmizel. Nahradil ho klid a pocit uspokojení. Založila si v hlavě imaginární seznam věcí, co musí udělat. Měla na něm jedinou položku - dostat Jonathana.

Vyšla z lesního porostu. Zastavila se a prohlédla si okolí. Několik kroků od ní stál voják. V ruce držel jí neznámý tip střelné zbraně.

"Jste v pořádku?" zeptal se klidně.

"Proč bych nebyla?"

"Slyšel jsem střelbu."

"Jednomu ze zajatců se podařilo utéct," řekla Kerry klidně a dávala si záležet na rychlosti mluvy. "Zkoušela jsem ho zastavit, avšak trefila jsem jenom stromy. Optimus měl pravdu, že nejsem ještě na akci připravená." Tuto lež si připravovala během poslední třetiny cesty lesem. Věděla, že o zavražděném muži nesmí nikomu říct, jinak by se její plán do budoucna zvrtl.

Voják kývl a naznačil jí, aby ho následovala zpět do víru všeho dění. Kerry se za ním pomalu rozešla. Zhluboka dýchala a snažila se nemyslet na rozhovor, který bude následovat.

Když došli ke koloně aut, Kerry se zastavila. Z kapsy vytáhla malou baterku a posvítila si na hromadu střepin a pokrouceného kovů. Chvíli se v troskách přehrabovala. Když našla kousek s bílým obrázkem, zvedla si ho blíž k obličeji a posvítila na něj baterkou. Na tmavém ostrém kousku plastu se lesklo logo společnosti zabývající se výrobou nových zbraní a technologií, R-tech. Spokojeně se ušklíbla.