Cesta Primů//Transformers fanfiction//

Město uprostřed ničeho

Parkoviště vedle malé pobočky rychlého občerstvení z pozdně poledního ticha narušilo předení a občasné zachrčení motoru. Po pár minutách opět zavládlo ticho. Dívka vytáhla klíčky ze zapalování a zastrčila si je do kapsy kalhot. Rozhodla se vynechat každodenní zvyk kontrolování funkčnosti brýlí, které dostala při prvním setkání s Jonathanem.  Pomalu otevřela dveře a tvář ji ovanul suchý a teplý pouštní vzduch. Nebyl tak suchý jako při jízdě po vegetací nekryté silnici, avšak i tak ji donutil krátce zakašlat.

Když si její plíce částečně zvykly na zdejší vzduch, vystoupila. Narovnala se do své plné výšky a protáhla se. Krátké prasknutí jí na tváři vykouzlilo malý úsměv. Urovnala si vestu a přejela pohledem své okolí. Setkala se se zvědavými až vyděšenými pohledy skupinky šesti dětí. Nejstaršímu z nich nemohlo být více než deset. Pohled jim oplácela. Jedna její část doufala, že utečou. Avšak druhá část doufala v pravý opak. Chtěla si s nimi alespoň krátce popovídat a zjistit něco o zdejším životě, neboť jen děti, i když chvilkami s velkou dávkou fantazie, popíší skutečný obraz událostí.

"Copak se ti stalo?" optala se místo útěku malá holčička v růžových šatičkách. Ta otázka Kerry překvapila, nikdo se jí na jizvy neptal, tedy děti ne. Byla to příjemná změna od křiku a pláče.

"Nehoda," odpověděla jí a rozhodla se o tom tématu více nehovořit.

"Měla by sis dávat pozol." 

"Budu se tvou radou řídit," pronesla klidně a zkusila tvář zkřivit do nejpříjemnějšího úsměvu, kterého byla schopná. Holčička jí úsměv oplatila a nevypadalo to, že by se vyděsila. Kerry se rozhodla zariskovat. "Nedějí se zde v poslední době divné věci?"

"Co tím myslíte?" vstoupil do hovoru nejstarší kluk. Kerry na něj přesunula pohled. 

"Mizení lidí, honičky aut, světla v noci, cokoli co se dříve nedělo." Chlapec kývl a nervózně si pročísl zrzavé vlasy.

"Já. . ." zadrhl se a vypadal, že něco z vyjmenovaných věcí viděl nebo jen zaslechl, avšak něco mu bránilo v tom, mluvit otevřeně. Dívka se stejnou barvou vlasů stojící vedle něj ho dloubla do žeber a něco mi pošeptala. Chlapec kývl a znovu upřel na Kerry pohled. "Občas se z pouště ozývají divné zvuky, každou chvíli se mění. Jednou zní jako vrtačka, jindy jako . . ." znovu se zadrhl, ale tentokrát to vypadalo, že jen hledá vhodná slova. "Střelba. . . Jo! To je ono! Jako v Matrixu," zazubil se, když vhodný výraz nalezl.

Kerryiny oči se zaleskly. "Děkuju," pronesla a sáhla do zadní kapsy kalhot. Vytáhla papírovou bankovku. "Na," řekla a natáhla ruku k dětem. "Kupte si zmrzlinu nebo něco na zub." Holčička v růžových šatech k ní došla a uchopila bankovku. 

Prohlédla si ji a věnovala Kerry zářivý úsměv. Poté odběhla zpět ke kamarádům. Něco jim řekla, děti zavýskly a během okamžiku se rozeběhly přes menší silnici a někam mezi domy.

Kerry se usmála a natáhla se pro modrou kabelku stále ležící na sedadle spolujezdce. Prohledala všechny kapsičky, jelikož si dobře pamatovala, že Jonathan rád schovává menší dárky. V jedné ze tří kapsiček na zadní straně tašky nalezla modrou kreditní kartu. Zastrčila si ji do kapsy, ze které předtím vytáhle peníze a kabelku hodila na zadní sedadlo. Zabouchla dveře a tentokrát zamkla. 

Klidným krokem se vydala k budově fastfoodu. Dlouhá cesta si na ní vybrala svou daň, zvláště co se energie týkalo. Před setkáním s Bishopem ji musí opět doplnit a nezdravé potraviny jsou na to jedny z nejlepších.