Cesta Primů//Transformers fanfiction//

Smlouva

Černá limuzína zastavila před nejvyím mrakodrapem ve městě. Z ní vystoupil mladý mu ve drahém italském obleku. Pokynul bodyguardovi, aby odvezl vozidlo do podzemní garáe. Sám poté vkročil do budovy. Přivítala ho rozlehlá recepce. Kývl na mladou recepční a rázným krokem přeel k výtahům ignorujíc mramorovou výzdobu a zvìdavé pohledy lidí postávajících v hale.

Vyjel do nejvyího patra, ve kterém se nacházela jeho soukromá kancelář a mini byt, ve kterém  přespával kadý druhý den. Jeho kroky klapaly na mramorové podlaze. Rozrazil skleněné dveře a vstoupil do kanceláře. Mohutné závěsy byly zataeny. Zapnul tedy zářivky na stropě a porozhlédl se po svém malém království. 

Vyděeně nadskočil, kdy spatřil ve svém křesle sedět dívku s krátkými tmavými vlasy a zjizveným obličejem. Propichovala ho chladným pohledem, kterému na děsivosti dodávalo robotické oko s jasně modrými plochami. 

"Zdravím, Jonathane," promluvila odměřeným hlasem.

Jonathan se rychle vzpamatoval. "Co tady dělá?" 

"Přila jsem ti ukázat, co se stane kadému, kdo se ke mně chová jako k hadru," řekla Kerry klidně a postavila se. Jonathan se přesunul ke dveřím a otevřel. Kanceláří se rozlehl výstřel. Jonathan vykřikl bolestí a zhroutil se na podlahu dríc si pravou ruku za zápěstí. Z díry v dlani odkapávala krev.  V uích mu zvonilo.

Kerry k němu přela. Klekla si před něj a naklonila se k jeho uchu. "Kdy bude spolupracovat, tak tě nezabiju," zapředla. Jonathana zaplavil strach a pocit bezmoci. Zmohl se na pouhé kývnutí. Kerry se uklíbla a poloila před něj list papíru. Dala si pozor, aby se nedotkl krvavých louiček na podlaze. Podala mu zlaté pero. "Podepi to," přikázala mu.

Neochotně a s bolestnou grimasou si pero vzal a na přísluný řádek se podepsal. Kdy tak udělal, Kerry smlouvu zvedla, přeloila a zastrčila si ji do podprsenky.

"Děkuji ti za spolupráci," pronesla klidně. Z pouzdra na stehně vytáhla nů a přitiskla ho Jonathanovi ke krku. "Povaujte to za výpověď," řekla klidně a řízla.

O deset minut později veel do kanceláře statný bodyguard. Kdy spatřil na podlaze u dveří tělo svého zaměstnavatele, vytáhl z kapsy telefon. Kerry se vynoøila zpoza rohu a přitiskla mu čepel noe ke krku. 

"Vytoč to číslo a skončí stejně jako on," pronesla a jemně zatlačila. Po krku mu stekl tenký pramínek krve. Mu upustil telefon a Kerry se uklíbla. "Mám pro tebe nabídku. Odkliď tělo tak, aby ho nikdo nenael, a já z tebe udělám víceprezidenta této firmy. Nebo odejdi a zemře." Před nosem mu při tom zamávala smlouvou, podle které byla zástupcem vlastníka po dobu jednoho roku Jonathanovi nepøítomnosti a po uplynutí této doby na ni pøejde úplnì. 

Mu se rozmýlel několik minut. V hlavì si tvoøil pro a proti obou moností. Poté udělal krok dozadu, zasunul telefon zpátky do kapsy a vyhrnul si rukávy. "Navrhuji vyměnit koberec, neboť krev nepustí, madam." Ta slova vyvolala na Kerryině tváøi spokojený úsměv.