Poslední sluneční paprsek

Kapitola čtyřicátá sedmá

Pohled Floriána

Po mém rozhovoru s panem Traksem, který dopadl přesně tak jak jsem očekával, jsem se rozhodl si také promluvit s Kate. Mělo to ale malý háček. Neměl jsem nejmenší tušení, kde by tak mohla být. I když, jedno místo se k prohledání přímo vybízelo...

Doufal jsem, že za tu dobu stačila vychladnout a komunikace s ní bude tím pádem o dost jednodušší. Snad si to nechá všechno v klidu vysvětlit bez toho, aby došlo na lítání nožů. To bych upřímně nerad. Co by si pak Rada beze mě počla? Má nepřítomnost by byla pro ni velkou ztrátou.

,,Tak kde je?! Kde ji máš?!"vběhl jsem k němu do pokoje aniž bych zaklepal. Zdvořilé chování v případě jeho osoby šlo vždy stranou. Takže ani teď jsem necítil kvůli tomu výčitky svědomí.

Maxmilián Dylan ke mně udiveně vzhlédl. Zdál se být překvapený a zároveň vykolejený z mého náhlého příchodu. I když se snažil předstírat, že ho to vůbec nerozhodilo, jeho oči mluvily o opaku. Sám pro sebe jsem se potěšeně usmál.

,,Co tu chceš, Kasemi?"zeptal se mě s podezřelým ledovým klidem a oplácel mi stejný jedovatý pohled. Dalo by se říct, že naše nenávist byla po těch letech vzájemná.

,,Přestaň to na mě hrát! Kam jsi ji schoval?"nenechal jsem se odbýt a naléhal dál.

Myslel si snad, že se nechám jeho hranou nevědomostí tak snadno oklamat a odejdu bez toho, aniž bych získal to, pro co jsem si přišel? Byl by hloupý, kdyby se o tom byť jen trochu domníval. Musel vědět, že se mě jen tak nezbaví dokud nedocílím svého.

,,Vůbec nevím, o čem to mluvíš. Ale taky ti něco řeknu. Buď odejdeš nebo,"oči mu výrazně potemněly a já se uchechtl. To tak.

,,Nemáš tu co pohledávat, Kasemi,"zavrčel na mě, ,,Vypadni, jinak zavolám na tebe sestru!"vyhrožoval mi.

,,Myslíš si, že se tě zaleknu?"ušklíbl jsem se a nepřestával se rozhlížet všude možně po pokoji. Kde by tak mohla být? Musel si nechat záležet na její schovce.

,,Mě ne, ale jedné takové injekce, co tě zklidní, bys mohl. Jelikož nejsi tak úplně při smyslech."

,,No jasně,"protočil jsem očima, ,,A ty bys potřeboval jednu takovou výchovnou lekci. Copak ti pravidla nic neříkají?!"zamračil jsem se a zatnul obě ruce v pěst.

,,Nevím, o čem to mluvíš,"zopakoval důrazněji své předchozí tvrzení a zkřížil si ruce na prsou.

,,Ale moc dobře víš. Napovím ti. Jedno slovo. Vy-vo-le-ná,"zdůraznil jsem každou slabiku posledního slova a doufal jsem, že mu dojde, na co narážím.

,,Do toho ti nic není,"zamračil se, ,,A už k sakru vypadni! To je mé poslední varování!"

,,Ne, to já tě varuju,"řekl jsem chladně a rychle se k němu přiblížil. Během vteřiny jsem ho držel za límec u pyžama v neslyšné výhružce.

,,Zeptám se tě naposledy. Kde je?!"zvýšil jsem hlas a v očích se mi nebezpečně zablýsklo.

,,Na zraněného si troufneš,"uchechtl se ironicky, ,,Jsi velký ubožák, Kasemi." V tu chvíli jsem ho pustil.

,,Přestaň tu dělat ze mě idiota. Já nejsem zvědavý na ty tvé hloupé hry,"zavrčel jsem a z očí mi šlehaly blesky.

,,To ani nemusím, jelikož ho ze sebe děláš ty sám, víš?"usmál se na mě provokativně. Stále ignoroval to, co jsem mu říkal.

,,A nemám nejmenší tušení, koho hledáš, ale u mě nikdo určitě není,"řekl po chvíli váhavě a já se zamračil.

,,Ale víš,"odsekl jsem a neměl daleko k tomu, abych ho přiměl mluvit.