Poslední sluneční paprsek

Kapitola třináctá

,,Vstávej!"zaslechla jsem povědomý hlas, ale neměla jsem se k tomu, abych ho poslechla a rozespale se přetočila na druhou stranu. Vstávat se mi nechtělo.

,,Vzbuď se!"nenechala se odbýt dotyčná osoba a zatřásla se mnou silněji, ale ani to se mnou nehnulo. S povzdechem přestala, protože zjistila, že to nemá smysl.

Zanedlouho jsem se probudila, oči jsem otevřela a ihned si je rukou zakryla, když mě oslepilo světlo.
Den už dávno nastal. Mohlo být kolem poledne a já ještě spala. Zmateně jsem se posadila a ihned mě zabolela hlava. Sáhla jsem si na čelo, které mi přímo hořelo teplotou.

Chtěla jsem se postavit, ovšem podivila jsem se, když jsem to nedokázala a při jediném pokusu spadla na zem. Naštěstí jsem zareagovala včas a ruce dala okamžitě před sebe. Pouta na nohou byla utažená a tak se mi chladné železo připomnělo a zarylo hluboko do kůže. Snažila jsem se zahnat slzy, ovšem bolest byla intenzivnější a já se rozbrečela.

Ruce, jak jsem si všimla, byly pro tentokrát volné a já mohla s nimi volně hýbat. Posadila jsem se a a začala každým prstem na ruce pohybovat a tím se ujištovala o jejich životnosti. Prohlížela jsem si jednotlivé krvavé šrámy, které přesto, že vznikly včera, působily živě a čerstvě, jako bych si je způsobila dneska. Ovšem pozitivní zprávou bylo, že jsem přežila jeden den a stále byla naživu. Úlevně jsem si vydechla a pro sebe se usmála. Zvládla jsem to.

Můj úsměv brzy zmizel, když jsem před sebou spatřila dívku, otočenou ke mně zády, provázela ji tma, a tak jsem jí neviděla do tváře, mohla jsem jen hádat, kdo to je. Ovšem kdo by to tak mohl být?

,,Ferico?"zašeptala jsem nejistě její jméno a ona se po mém oslovení ihned otočila a já spatřila její zničenou tvář.

Vypadala jinak, než jak jsem si ji pamatovala. Místo bloňdatých vlasů, nosila zrzavo-červené, které měla sepnuté do jednoho menšího culíku. Na tváři se jí za tu noc objevily pihy. Jedním okem mě ustaraně pozorovala, druhé si schovávala rukou. Oblečení měla více potrhanější a špinavější. Několik čerstvých ran na jejím těle přibylo.

,,No to je dost, že jsi vzhůru,"odfrkla si a já údivem otevřela ústa nad její proměnou.

,,Ferico, co-co se to stalo s-s tebou?"zakoktala jsem celá v šoku a Ferica mlčky pozorovala své okolí a nad mou otázkou si povzdechla. Vyhýbala se očnímu kontaktu a ani jednou se na mě nepodívala. Nechtěla o tom mluvit.

,,Kde jsi v noci byla?"vyhrkla jsem hned na ni a nedůvěřivě si ji prohlížela.

,,Do toho ti nic není,"odbyla mě.

,,Co je to s tebou?"zeptala jsem se jí vážněji a soucitně na ni pohlédla.
Připadalo mi, že se změnila nejen vzhledem, ale také i povahou. Takhle se nechovala ani tak nevypadala.

,,Nic, co by bylo?"znovu mě odbyla a já si povzdechla. Proč mi to nechtěla říct?

,,Vypadáš a chováš se jinak, než předtím,"řekla jsem upřímně.

,,No jo,"přitakala.

,,Jak ses dostala z těch pout?"zeptala jsem se jí, když jsem si všimla, že se může volně pohybovat. Stát i chodit.

,,To je na dlouhé vyprávění a jak sis všimla, tak jsem uvolnila i tvoje kromě na nohou, ty jsem ještě nestihla."

Vděčně jsem se na ni usmála a podívala se zpátky na své uvolněné ruce. Pak jsem se zpátky podívala na ni, mezitím se posadila vedle mě a stále si držela jednu ruku přes oko. Nechápala jsem proč.

,,Uvolním ti pouta na nohou, ale pod podmínkou, že budeš mít zavřené oči, dokud ti je neuvolním, platí?"s úsměvem jsem přikývla. Sice ta podmínka byla zvláštní, ale co už, chtěla jsem se odtud dostat a s poutami bych se nedostala nejdál.