Adopted

•1•

,,Zase ráno" zakňourala jsem a vstala z postele. Jsem v dětském domově už 13 let a je mi tu dobře. Už ani nečekám, že si mě někdo adoptuje. Přece jen, kdo by si chtěl adoptovat 15ti letou holku? Je pravda, že mě tady nikdo nemá rád, kromě vychovatelky Jane. Je na mě hodná a je jako moje máma. Má mě tu ze všech nejraději a já zase ji.

,,Dobré ráno světě. Další den plný posměchů" usmála jsem se a odtáhla závěsy. Sundala jsem si pyžamo a převléknula se do riflí a bílého trička. Hned potom jsem skočila do postele. Vzala telefon a projížděla sociální sítě. Jsem ráda, že jsem v pokoji sama. Mám ho celej pro sebe. Marcus si stále ani nezobrazil mou zprávu. Marcus je můj přítel a obvykle odepisuje hned. Ale bylo mi to jedno, určitě ještě spal. Každopádně byli jarní prázdniny, takže jsem mohla spát klidně do 10:00, ale jaksi jsem se vzbudila dříve.

,,Amber? Jsi už vzhůru?" Zaklepala na dveře Jane. Jenom jsem se podívala na dveře a hned je šla otevřít. Stála tam Jane s nějakou holkou. Malou blondýnkou. Mohlo jí být tak devět. Věnovala jsem jí znechucený pohled načež se schovala za Janinu nohu. Ona se na ni podívala a pohladila ji po hlavě. Hned jsem si vzpomněla jak takhle hladila mě.

,,Bude tady s tebou. Aspoň budeš mít novou kamarádku" usmála se na mě a následně na malou blondýnku.

,,Jmenuje se Barber" řekla a malá blondýnka se stále schovávala za nohou Jane.

,,Víš že nechci nikoho nového" podívala jsem se na Jane prosebným pohledem.

,,Ale prosím tebe. " Usmála se na mě ,,Barber. Neschovávej se. S Amber budete určitě super kamarádky" pohladila ji po hlavě a usmála se na ni. Ona se jen usmála, podívala se na mě a obejmula mi nohy. Já se jen na ni znechuceně podívala a potom i naštvaně na Jane. Ta jen pokrčila rameny a čupnula si k Barber.

,,Líbí se ti Amber? Nebo chceš jít raději za Lazy?" Řekla malé Barber a já hned vykulila oči. Lazy je úplně pitomá 13tka. Myslí jak je drsná, když bude malým dětem dělat škodu. Myslím si, že kdyby byla Barber s ní v pokoji, pěkně by toho využila.

,,Amber" vydala ze sebe. Měla roztomilý hlásek. Ale to nic nemění na tom, že ji tady nechci.

,,Dobře, počkej dojdu pro tvoje věci" usmála se na nás Jane a odešla z pokoje. Barber byla stále přisátá na mých nohách.

,,Můžeš už slézt?" Protočila jsem očima a Barber hned slezla. Ublíženě a smutně se na mě podívala. Žádné pocity to ve mě nevyvovalo. Ani lítost. Otočila jsem se k ní zády a šla k posteli. Jenomže v polovině "cesty" jsem se zastavila.

,,Ty mě nemáš ráda?" Zeptala se. Její otázka mě velmi zaskočila, ale já ji nechtěla a ani jsem neměla v plánu jí lhát. Takže jsem prostě řekla čistou pravdu.

,,Ne, to nemám. Už 13 let jsem tady v tom pokoji. Vždy, když sem někdo přišel, do týdne si ho někdo vzal. Nemám ráda lidi, kteří sem přijdou" řekla jsem a lehnula si na postel. Po pár sekundách přišla Jane a pomohla Barber s zorientováním v dětském domově, časy (snídaně, večeře apod.) atd.

Bylo 8:38 a snídaně byla v 9:00 takže jsem měla jakž takž čas. Barber si hrála a panenkami a neustále se ptala, jestli si budu hrát s ní. Prostě malé otravné děcko.

,,Jdeš na snídani? Nebo ji chceš přinést?" Zeptala se Jane když se její hlava objevila ve dveřích.

,,Jo, půjdu" usmála jsem se a ona zase odešla. Vstala jsem a šla jsem do kuchyně.

,,Ahoj Amber" usmála se na mě kuchařka.

,,Ahoj Marinetto" usmála jsem se nazpátek.

,,Ale kdopak se uráčil přijít? Amber, kterou stále nikdo nechce a chtít ani nebude" zasmál se někdo za mnou. Ihned jsem věděla o koho jde.