Adopted

•22•

,,Můžeš mi vysvětlit o co se jako snažíš?!" Řekla naštvaně Amber.

,,Jen si braním to co je moje" řekl jsem s klidem.

,,Tímhle způsobem si nic neubráníš" protočila očima Amber načež jsem vší silou a vší agresí zavřel časopis. Na to Amber cukla.

,,Myslíš že jsem neviděl jak po tobě jede? Jaký má výraz když tě objímá?!" Zařval jsem a stoupnul jsem si. Šlo vidět že se lekla a...bála se. Něco mi ale nedovolilo přestat křičet.

,,Víš jak je kurva těžký si tě udržet?! Ještě k tomu když jsem vzhledově úplně někde dole pod tebou? Chce tě každej druhej a já se jim vůbec nedivím. Ale ty jsi ten nejlepší člověk kterého kurva nechci ztratit!" Křičel jsem.

,,Navíc tu máš mít nějakého 17letého kluka na pokoji. Všichni tě jen balí a já se snažím sebevíc abych si tě držel u sebe. Vypadám na to že se mi to daří? Začínají mi docházet síly z toho jak se snažím každého slizáka od tebe odhánět! Chci aby všichni pochopili že jsi kurva jen moje!" Zařval jsem. Skláněl jsem se nad ní a řval jsem na ni. Čekal jsem že se rozbrečí, ona ale udělala něco co jsem nečekal. Přitáhla mě k sobě blíž a obejmula mě.

,,Miluju tě" pošeptala.

,,I já tebe" zavzlykal jsem.

,,Nechtěl jsem aby to...dopadlo takhle" povzdechl jsem si. Bylo mi do breku. Nechtěl jsem na ni křičet, to bylo to poslední.

,,To je v pořádku" Řekla a dále mě svírala v náručí.

,,Já-...víš, n-nechtěl jsem na tebe křičet, jen jsem t-to...už ne-neudržel" povzdechl jsem si.

,,Já to chápu zlato. Vážím si toho. A neboj, nepřijdeš o mě" usmála se a pohladila mě po hlavě což mě trochu uklidnilo. Sednul jsem si vedle ní přičemž mě stále objímala. Ruce jsem jí obmotal okolo pasu a silně jsem ji sevřel. Už jsem ji nechtěl nikdy pustit. Něco mě ale donutilo.

,,Ehm, mám přijít za chvíli?" Ozvalo se ze dveří. Pustil jsem Amber a podíval jsem se kdo ve dveřích stojí. Byla to Bonnie.

,,Co potřebuješ?" Zeptal jsem se. Bonnie se otočila a podívala se na chodbu aby se ujistila že nikdo nejde a až pak šla za námi.

,,Fajn, takže jsem to domluvila že tě pustí v neděli" řekla přičemž se na Amber pousmála. Pak se ale obrátila na mě a její výraz i hlas zvážněl.

,,Ale ty Charlie mi musíš slíbit, že se o ni budeš starat co nejvíc to půjde" řekla vážně.

,,To je samozřejmost" usmál jsem se.

,,Fajn, už musím. Potřebují mě" řekla a rychle odešla. Seděli jsme s Amber tiše na posteli.

,,Charlie?" Usmála se a vzala mojí ruku.

,,Hm?" Řekl jsem koukajíc do stěny.

,,S Martinem si starosti nedělej. Je to jen kamarád" řekla a obrátila moji hlavu na ni. Přiblížila se k mojí hlavě přičemž nás dělilo jen pár milimetrů.

Políbil jsem ji. Byl to skvělý pocit.

,,Do smrti si budu vyčítat že jsem na tebe křičel" odtáhl jsem se, ale Amber si mě hned přitáhla zpět.

,,Nic si nevyčítej" prohodila mezi polibkem. Dravě mě líbala a nechtěla se odtáhnout.

,,Zlato-" chtěl jsem se odtáhnout načež mě Amber znovu přitáhla. Odtáhla se až se až si všimnula Martina ve dveřích. Tiše si sednul na protější postel.