Vánoční přání //vánoční kalendář// ✔

❄12❄

Louis

Harry ležel na boku přitisknutý ke mně, protože už mi to nevadilo, protože jsem si zvykl, že vyžaduje mazlení. Nespal, to jsem poznal, ale dělal, že spí, abych si nevšímal, že ruku pomalu posouvá z mého pasu dolů.

„Harry? Co to děláš, zlatíčko?"

„Jen jsem myslel, že bychom si mohli ještě trochu hrát." Zamrkal nevinně.

„A není trošičku pozdě na hraní, co říkáš?" Hrál jsem hloupého, i když mi bylo hned jasné, o co mu jde a on se zamračil.

„Na tohle hraní není nikdy pozdě," ušklíbl se a rukou sjel zase o něco níž.

„A myslíš, že si s tebou budu chtít hrát? Nejsi unavený?" Trochu se v reakci na má slova zavrtěl. Moje hra se mu nelíbila, ale mě zrovna začínala bavit.

„Prosím, nejsem unavený a potřebuju se unavit. Ty mě unavíš, vím, že chceš. Jen se bojíš, že mi ublížíš, ale já se nebojím, s tebou ne, vím, že mi neublížíš. Prosím Lou!" Žadonil, vylezl si na mě a kňoural dál.

„Jak chceš, ale nebudu s tebou mít sex, neznáme se dost dlouho a nemyslím si, že jsi dostatečně venku z toho, co máš za sebou." Harry tiše zakňučel, ale přikývl.

„Tak si hezky lehni, uvolni se a nech mě ať se o tebe postarám, ano?"

❄ ❄ ❄

Ráno jsem byl vzhůru dřív a probudilo hrozné sucho v krku. Včera mi to tak vůbec nepřišlo, ale nejspíš to bylo tím, že jsem byl sjetý Harryho sladkostí. Upřímně chutnal, jako by nejedl nic jiného než ovoce. Nedivil jsem se, že ještě spí, protože večer byl po tom tak mimo, že mi nebyl pomalu schopen říct 'dobrou noc'.

Odešel jsem do kuchyně a začal dělat snídani. Dva loupáky s máslem a marmeládou a k tomu kakao, ale než jsem mohl s tácem odejít do koupelny, abych Harrymu dal snídani do postele, kolem pasu se mi omotaly drobné ruce. Harry si jistě musel stoupnout na špičky, aby mi mohl dát polibek na krk.

„Jsi vzhůru," podíval jsem se na něj přes rameno.

„Omlouvám se, že jsem ti včera nedal dobrou noc, ale ty jsi svoje slovo dodržel, tak dobře, že jsem si nebyl jistý, kde jsem a myslím, že jsem asi v polovině omdlel," zahanbeně se podíval dolů.

„Nepůjdeme teda ještě do postele, aby sis odpočal pořádně?"

„Pokud půjdeš se mnou, tak klidně," usmál se na mě a já ucítil příjemný pocit na hrudi.

„Kam jinam bych šel?" Zasmál jsem se, zvedl ho do náruče a on vzal do rukou tác a společně jsme se vrátili do ložnice.

❄ ❄ ❄

Společně jsme se nasnídali a v podstatě celé dopoledne strávili v posteli. Chvilkami spali, chvilkami si jen tak povídali a jinak se jen mazlili a objímali jako každý den.

Doma už nebylo pomalu nic k jídlu a jelikož mně se nechtělo znovu objednávat pizzu, rozhodl jsem se, že vezmu Harryho na oběd do obchodního centra a zároveň budu moct koupit jeho dárek k Vánocům. Jak krásně to znělo, tuhle větu jsem nemohl říct už víc než tři roky a opravdu mi to chybělo.