Vánoční přání //vánoční kalendář// ✔

❄17-18❄

Harry

„Lásko? Všiml sis, že sněží?" Zavolal mě Louis do obýváku, kde dokončoval výrobu adventního věnce.

„Jé!" Přiběhl jsem k oknu a sledoval, jak k zemi padají závěje sněhu a nemohl se od toho pohledu odtrhnout.

„Chtěl bys jít ven? Můžeme dojít pro stromeček a pak třeba postavit sněhuláka, co říkáš?" Navrhl Louis a postavil se těsně za mě, aby mi mohl dát pusu do vlasů, co mě přimělo se usmát. Uměl být tak něžný a sladký.

„Ano! Prosím," vyskočil jsem a omotal mu nohy okolo pasu, tak jako jsem se to za dobu u něj naučil, on mě chytil a podepřel pod zadkem, abych mu nespadl. Šli jsme se převléct a jako teď poslední dny stále, jsme si nemohli odpustit pár hladových pohledů na polonahé tělo toho druhého.

Nešlo mi do hlavy, co na mně může viděl, ale když byl polonahý i on, tak jsem nad tím tendenci přemýšlet úplně ztrácel.

Byl štíhlý, ale zároveň se pod bílou lehce opálenou kůží rýsovaly svaly. Nebyl tak chlupatý jako já, měl jen trochu tmavších chloupků na prsou a pak světlejší a jemnější chloupky, které na podbřišku mizely pod látku kalhot.

Bylo to pro mě zvláštní, když jsem si ho mohl bezostyšně prohlížet a neskrývat, jak moc se mi pohled na něj a na jeho tělo líbí. Připadal jsem si dost divně, když jsem věděl, že ví, že ho pozoruji.

„Tak co? Půjdeme? Nebo bys chtěl ještě chvíli zůstat doma a já nevím, hrát si?" Bylo vtipné, že jsme sex nikdy nenazývali sexem, ale hraním si. Je pravda, že to pro nás pro oba vlastně hra byla, jen taková víc pro dospělé. Hra na kočku a myš. Jenže v celé téhle naší hře byla zahrnuta ještě nutná dávka vzájemné lásky. V podstatě to ani sex nebyl, bylo to milování dvou zamilovaných bláznů.

Přikývl jsem a lehl si na postel čekajíc na Louise až se ke mně přidá. Nečekal jsem dlouho. Brzy si lehl vedle mně, pak na mě a nakonec i já na něj. Sex, tak tomu říkají lidé, kteří ho mají pouze pro potěchu těla, ti, kteří touží po potěše těla i duše, touží po milování.

Ani jsem si neuvědomil, jak moc mi tahle Louisova blízkost chyběla, i když to byl jen jeden jediný den. S ním šlo o něco úplně jiného než to, co jsem zažíval dříve, s ním šlo o to, abychom si to užili oba, nebyl to jen jednostranně výhodný obchod, ve kterém jsem byl zbožím.

„Lásko?" Zašeptal mi do kůže zezadu na krku, když jsme leželi unavení a přitisknutí k sobě.

„Ano, Lou?" Hlesl jsem nakřáplým hlasem ospale.

„Hlasoval bych pro možnost, že pro stromeček půjdeme zítra a dnes si jen postavíme sněhuláka, co na to říkáš?" Zamumlal si pod nos.

„To jsi tak unavený? Až tak jsem tě vyšťavil?"

„Kdybych řekl, že ano, miloval by ses se mnou ještě jednou?" Zeptal se s jedním okem otevřeným.

„To záleží na tom, jestli mi při tom zvládneš neodpadnout?" Usmál jsem se.

„To určitě zvládnu, zas tak unavený nejsem."

❄ ❄ ❄

„Podívej takhle uválíš malou kouli a tu pak začneš válet po sněhu dál takhle. A na tu malou kouli se tak nalepí další sníh a zvětší se, vidíš?" Sledoval jsem, jak Louis válí z malé kuličky větší a větší a sám si nabral sníh a vytvořil stejnou malou kuličku. Chvíli jsem se na sníh ve svých dlaních v rukavicích díval a pak ji dal na zem a opakoval to, co mi Louis ukázal.

Brzy jsme měli dvě spodní koule sněhuláka hotové a chyběla mu už jen hlava. Louis ji vyválel a já mezitím našel suché větve na ruce a nějaké kamínky na pusu a oči, chyběl nám už jen nos.

„Pojď, Harry, zajdeme pro mrkev, nahoře je nějaká v lednici," řekl Louis, když opravdu sněhulákovi chyběl jen ten a bez něj vypadal dost divně.

„Dobře," vyjeli jsme výtahem nahoru a Louis vzal mrkev. Vrátili jsme se a díky mrkvovému nosu sněhulák konečně získal výraz člověka. Tohle byl můj a zároveň náš úplně první sněhulák.

❄ ❄ ❄

„Takže zítra půjdeme na náměstí, tam se prodávají stromečky a vybereme ten nejkrásnější, můžeš ho vybrat ty, jestli chceš." Louis mě objímal okolo ramen a šeptal mi plány, které měl na zítřek.

„Myslíš, že zvládnu vybrat krásný stromeček? Nikdy jsem stromeček nevybíral," nebyl jsem si vůbec jistý, nechtěl jsem to pokazit a vybrat nějaký škaredý.

„Věřím, že vybereš ten nejkrásnější, jen vybírej srdcem a všechno bude dobré. Srdce si vždy vybere správně, jako si to mé vybralo tebe."

„A to mé tebe," odpověděl jsem a políbil ho.