Vánoční přání //vánoční kalendář// ✔

❄21❄

Louis

Běhal jsem kolem stánků a každého jsem zastavil, abych se zeptal, jestli Harryho neviděli. Nikdo si ho nevšiml. Vrátil jsem se ke stromkům, doufajíc, že Harry poběží domů a v tu chvíli mi něco došlo, Harry k tomu, že utekl, musel mít vážný důvod a byla to reakce na toho neznámého muže od stromků. Ten chlap musel být jedním z těch, kteří mu ubližovali. Harrymu, mému Harrymu!

„Proč před vámi utekl?" Snažil jsem se držet vztek, který se ve mně hromadil, na uzdě, ale když jsem si představil, že se tenhle slizký chlap dotýkal Harryho krásného těla, doslova se mi vařila krev v žilách.

„Kdo?" Předstíral, že neví o kom mluvím, ale v jeho očích se blýskalo.

„Harry a nedělejte, že nevíte o koho jde." Vrčel jsem a zatínal pěsti.

„Tak tak se ta děvka jmenuje? Já z něj jméno nedostal. No, nedivím se, že ho Jack vykopl, jako děvka stál stejně za nic a to jak vždycky brečel? Slabo-" nenechal jsem ho domluvit a jednou ránou, při které se ozvalo křupnutí, jen nevím jestli jeho nosu, nebo mojí ruky, ho poslal k zemi.

„Takhle o Harrym mluvit nebudete, už nikdy se ho nedoktnete a buďte si jistý, že jestli vás ještě někdy uvidím, nezůstane to jen u jedné rány. Modlete se, aby byl v pořádku, nebo vám ze života udělám peklo, to mi můžete věřit," zohl jsem se k němu a povytáhl ho za límec, abych mu ta mohl plivnout do tváře. Nechal jsem ho tam se zkrvaveným nosem ležet ve sněhu a vyrazil domů se stromkem od jiného prodejce.

❄ ❄ ❄

„Harry? Jsi tady?" Zavolal jsem do prázdného bytu a prohledal všechny místnosti. Nebyl tady.

Vůbec jsem se nerozmýšlel a zase vyběhl z bytu a ven a rozešel se směrem k policejní stanici, jenže po cestě jsem se zamyslel, co bych jim řekl? Dobrý den, prosím vás, na trzích se mi ztratil přítel, mohli byste po něm vyhlásit pátrání? Má kudrnaté vlasy, zelené oči a je napůl kočka. Co vím tak lidé končí v blázinci za vykládání menších šíleností, takže já bych tam skončil určitě.

Začínal jsem být zoufalý. Harry s sebou neměl nic, podle čeho bych ho mohl najít a jestli zůstane v těchhle mrazech venku...

Ach, nemohl jsem ani pomyslet, že by se mu něco stalo. Nikdy jsem neměl dovolit, aby se k němu ten hajzl přiblížil. Měli jsme jít k tomu druhému prodejci hned, když jsem si všiml, že tam není Joe.

Vánoce byly už pozítří a kdybych Harryho nenašel, porušil bych slib, který jsem mu dal a možná už to nikdy nemohl napravit.

Tohle byla nejspíš chvíle, kdy jsem si mé city k tomu zelenookému kotěti uvědomil v plném rozsahu, protože když jsem nad tím přemýšlel, neuměl jsem si život bez něj představit.

Nejdřív jsem si toho nevšiml, ale začal mi zvonit mobil. Byla to moje teta z otcovy strany, kterou jsem neviděl od svých pěti let.

„Uhm ahoj?" Řekl jsem po přijetí hovoru, ale co jsem nečekal byl Harryho nadšený hlas z druhé strany.