Vánoční přání //vánoční kalendář// ✔

❄11❄

Harry

Seděl jsem na koberečku u vany a pozoroval dva kapry, jak kolem sebe ladně proplouvají. Louis byl moc hodný, že je koupil. Viděl jsem na nich, že patří k sobě a kdybychom je oddělili, trápili by se stejně jako já a  Louis, kdyby nás od sebe odřízli. Tedy nevím, jestli by se trápil i on, ale já určitě, nepřežil bych to.

„Harry?" Objevil se ve dveřích za mnou Louis a usmál se, když viděl, jak  se dívám na ryby.

„Ano?" Reagoval jsem.

„Jen jsem se chtěl zeptat, jestli se nechceš dívat na film? Udělám popcorn," dodal ještě, ale to já už jsem si to mířil k pohovce, kde jsem se zahrabal do levandulové deky a čekal.

„Budu to brát jako ano," pokroutil Louis hlavou a i s mísou popcornu si sedl vedle mně.

„Tak co si pustíme?"

„Nevím. Možná nějaký film o kočkách?"

„Tak to bude Kocour v botách," rozhodl nakonec, zapnul film a vrátil se ke mně.

Po hodině sledování filmu jsem už byl neskutečně unavený, takže jsem si položil hlavu na Louisův klín a zavřel oči. Jen na chvíli. Aspoň jsem si to myslel, jenže pak jsem usnul.

Zdálo se mi, že jsem zase v tom domě. Každý den za mnou někdo přijde a sváže mi ruce i nohy, abych se nemohl hýbat. Každý den jiný muž a jiná pravidla. Bolest a utrpení. Když jsem se rozplakal bylo to všechno ještě horší. Pán si nepřál, abych před klienty brečel, nebo se jim bránil, proto jsem vždy celou dobu držel jazyk za zuby a jen tiše trpěl, abych nebyl ještě potrestán. Potom jsem měl čas celou noc, abych se vyplakal a nabral síly na další den v pekle.

„Harry! Harry! Probuď se, je to jen sen, zlatíčko, jen sen!" Ozval se do snu Louisův hlas a já pomalu otevřel oči.

„Lou?" Fňukl jsem a stočil se mu do náruče. Byl to jen sen, uklidňoval jsem sám sebe a cítil, jak mě k sobě Louis tiskne.

„Klid, zlato. Nevrátíš se tam, nikdy ano? Nikdy tě jim nedám." Hlavou se mi honila dvě slova, která jsem slyšel ve filmech a vždy přemýšlel, jaký to může být pocit. Jaké to je někoho milovat a tato slova se mi s Louisem vynořovala v hlavě, čím dál častěji.

„Slibuješ?" Zeptal jsem se se slzami stále na krajíčku.

„Slibuji," chytil mou tvář do dlaní a palcem mi setřel jednu zbloudilou slzu, která mi stékala po tváři, než jemně přitiskl své rty na mé. Stále jsem si nebyl jistý, co dělat, ale on na mě vůbec nespěchal. Jen nechal rty v klidu položené na mých a čekal, nevěděl jsem přesně na co, ale myslím, že až udělám první krok já.

Už ráno jsem se snažil zjistit, jak celou tu věc s líbáním Louis dělá, takže jsem prostě dělal to, co on ráno a byl jsem překvapen, když to fungovalo. Trochu neohrabaně jsem mu vracel polibky a ztrácel pevnou půdu pod nohama. Jako bych se vznesl do oblak při každém novém pohybu Louisových rtů chutnajících jahodami.