Vánoční přání //vánoční kalendář// ✔

❄2❄

Louis

Překvapeně jsem na to stvoření zíral a snažil se určit o jakého tvora vlastně jde, ovšem neúspěšně.

„Já omlouvám, tohle tvoje," natáhl ke mně ručku pokrytou chmýřím připomínajícím srst a podal mi mou šálu.

„Co jsi zač?" Ignoroval jsem, že mi vracel, co předtím vzal.

„Já Harry, ale taky špína a děvka a-"

„Ššš, proč tohle říkáš?" Přerušil jsem příval nadávek, které se linuly z pusy toho rozkošného stvoření, nebylo mi jasné, proč by mu někdo takhle nadával, ale doba byla zlá a lidi ještě horší.

„To oni říkali to," podíval se mi do očí a já v nich viděl naprostou upřímnost.

„Kdo ti něco takového říkal?"

„Nevím," opět ten upřímný zeleně svítící pohled, který se mi dostával pod kůži. Až teď jsem si uvědomil, že klečím v mokrém sněhu a že mi začíná být pořádná zima. Pohlédl jsem ještě jednou na třesoucí se klubíčko, a pak se zvedl a natáhl k němu ruku.

„Chceš jít se mnou do tepla?" Harry si mou ruku nedůvěřivě očichal a bůhví proč mě to vůbec nepřekvapilo. Následně opatrně, jako by se bál, že mu ublížím, vtiskl svou dlaň do mé.

❄❄❄

„Tak jsme tu, pojď, umyješ se a já ti zatím vyberu něco na sebe," odvedl jsem svého neobvyklého hosta do koupelny a sám se vydal ke skříni. Ten chudáček byl venku na mrazu jen v tričku a otrhaných a promočených kalhotách.

Nechápal jsem, kdo by chtěl tak krásnému stvoření ublížit. Vedle mně, ač jsem nebyl žádný obr, vypadal jako dítě, tak drobný byl, takže jsem musel zapátrat po něčem, co by Harrymu mohlo být. Poté jsem zamířil zpět ke koupelně a lehce zaklepal.

„Až budeš hotový, tak mám pro tebe nějaké oblečení, Harry." Bylo ticho, dokonce jsem neslyšel ani téct vodu a nic, co by nasvědčovalo přítomnosti Harryho.

„Harry?" Znepokojeně jsem vzal za kliku a otevřel jen na škvírku.

„Můžete," ozval se tichý hlásek zpoza dveří a já vešel dovnitř, kde ten malý zázrak stál pořád úplně oblečený.

„Copak se děje? Proč se ještě neumýváš?"

„Já to nikdy nedělal sám..." Kníkl a podíval se na mě s hanbou v očích.

„Ty se mi asi vážně zdáš," poznamenal jsem si jen tak do větru, ale Harry se v reakci na to lehce zamračil a natočil hlavu do strany.

„No tak, nejdřív ti musíme sundat to promočené oblečení a myslím, že ho asi rovnou vyhodíme, dokážeš se sám svléknout?" Počkal jsem než přikývne a pak se otočil k vaně, do které začal napouštět vodu a když jí byl dostatek, přidal do ní levandulovou pěnu.

„Já už - hotovo," tak tichého hlasu by si člověk snadno nevšiml, ale v klidné koupelně, to nebyl problém.

„Dobře, tak pojď, pomůžu ti do vany," otočil jsem se a nepřestával se mu dívat do očí, i když to byl trochu problém. Procupital kolem mě k vaně a já mu nabídl ruku. Pomohl jsem mu do vody a postřehl, jak potichu zasténal, když své tělo celé ponořil. Po tom zvuku mu zčervenali tváře.
Chtěl jsem odejít, ale zastavil mě jeho hlas.