Vánoční přání //vánoční kalendář// ✔

❄24❄

Třetí osoba

„Harry, pojď sem prosím, potřebuji pomoct!" Harry přiběhl do kuchyně, jak nejrychleji mohl.

„Převezmi za mě prosím to smažení, musím jít ke dveřím, za chvíli je tady teta a musím jí jít dolů pomoct s taškou. Jen prosím buď opatrný, nerad bych s tebou jezdil na pohotovost o Vánocích, ano?" Mluvil, zatímco se oblékal do kabátu.

„Neboj, Lou. Jen jdi za tetou, tu chvíli to tady zvládnu," zasmál se tiše, stoupl si na špičky a políbil ho na krk.

„Harry, jestli budeš takhle pokračovat, tak nikam neodejdu," povzdechl si Louis a Harry ho se zakňouráním pustil.

„Slibuju, že jakmile budeme sami, tak ti to vynahradím, ale teď-" Louise přerušilo zvonění zvonku a on se jen na Harryho usmál než vyšel ze dveří.

❄ ❄ ❄

„Ach, chlapci. Jsem tak ráda, že vás zase vidím. Máte moc krásný byt, je tu tolik místa a světla," rozplývala se teta Teresa, když ji Harry provázel jejich bytem.

„Taky jsme moc rádi, že jste přišla. Děkujeme, ale tenhle v podstatě celý vybíral a zařizoval Louis, já se sem jen tak nějak-"

„Tys sem to světlo přinesl, takže i díky tobě je náš byt krásný. Ahoj, teto, pojď si sednout, za chvíli bude polévka," na Harryho bocích se objevily Louisovi ruce a on se přes jeho rameno usmál na tetu.

„Lou, pojď ke mně, ať tě obejmu," s úsměvem vtáhla Louise do objetí.

Celá večeře se nesla v příjemném duchu a veselá nálada nechyběla při rozdávání dárků, ani při loučení. Harry si nemohl odpustit trochu provokování, když se teta Teresa nedívala a Louis si v duchu sliboval, že tohle

„Dnešek jsem si užila jako už dlouho nic. Doufám, že se zase brzy sejdeme, tentokrát zase přiďte vy ke mně a uvařím vám své pověstné španělské ptáčky," přislíbila jim teta při odchodu další brzké shledání.

„My tě moc rádi zase uvidíme. Měj se, ahoj," rozloučili se s ní oba, ale sotva se za ní zavřely dveře, už na sobě viseli.

„Zlobils, víš to, že?" Mluvil modrooký, zatímco pomáhal Harrymu sundat kalhoty a nesl ho k posteli. Občas měl takový pocit, že by pro tuhle činnost potřeboval ještě jednu ruku.

„Vím, ale ty se nezlobíš." Z Harryho strany to nebyla otázka, spíš zkonstatování.

„Ne, protože vím, že mi to teď vynahradíš," nechal Louis spadnout na zem kudrnáčkovy kalhoty.

„To si piš!"

❄ ❄ ❄

O hodinu později už si Harry hověl po boku Louise, který se snažil rozdýchat Harryho výkon, a hrál si se svým novým přívěskem na novém obojku, obojím od Louise k Vánocům.

„Je opravdu moc krásný, neumím si představit krásnější dárek," opakoval už po několikáté a v dlani obracel broušený kamínek, který odrážel světlo a tím z něj vycházeli duhové odlesky.

„Jako ty," zašeptal mu Louis do vlasů.

„Miluju tě. Víc než kohokoli v mém životě," vyznal mu kudrnatý už asi po desáté za poslední hodinu lásku a políbil ho na hruď.

„Taky tě miluju, Harry. Vnesl jsi do mého zašedlého světa zpět barvy a světlo, které mi tolik chybělo. Nikdy mě nepouštěj, prosím."

„Neboj se, neopustím nikdy."

Konec

Ano, vím, že tento díl měl vyjít na Štědrý den, ale znáte to, Vánoce a všechen ten shon kolem nich. Takže se omlouvám, ale aspoň je to ještě na poslední vánoční svátek.

Sejdeme se na Karry! 🎄💙💚